Sloveso
| Slovní druhy |
|---|
|
Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat). Ve většině případů je sloveso ve větě přísudkem.
Obsah |
[editovat] Mluvnické kategorie sloves
Slovesa lze časovat, ve většině jazyků svým tvarem vyjadřují:
[editovat] Osoba
- Související informace naleznete v článku Osoba (mluvnice).
Typicky existují tři kategorie osoby, které rozlišují, kdo je podmětem věty, zda je to:
- mluvčí (první osoba)
- posluchač (druhá osoba)
- někdo jiný (třetí osoba)
V některých jazycích se od tohoto systému objevují odchylky. Například v telugštině je první osoba množného čísla rozštěpena na tvar inkluzivní (já + ty + on) a exkluzivní (já + on, ale bez tebe).
[editovat] Číslo
- Související informace naleznete v článku Číslo (mluvnice).
Číslo (numerus) je gramatická kategorie, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti - mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Některé jazyky naopak nerozlišují ani jednotné a množné číslo, nebo jen v omezené míře - například v angličtině je druhá osoba identická pro obě čísla.
[editovat] Čas
- Související informace naleznete v článku Čas (mluvnice).
Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat. V různých jazycích se mohou časy rozlišovat na aktuální (minulý, přítomný, budoucí) a relativní (např. předminulý, předpřítomný, předbudoucí), které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů. Mohou se též rozlišovat časy z hlediska probíhání nebo opakování děje, stavu a podobně.
[editovat] Způsob
- Související informace naleznete v článku Slovesný způsob.
Způsob (modus) je mluvnickou kategorií slovesa, která popisuje vztah slovesa a skutečnosti či záměru. Mnoho jazyků vyjadřuje odlišnost způsobů skrze morfologii slovesa.
Čeština rozlišuje pouze způsob oznamovací, rozkazovací a podmiňovací, některé jazyky mají systém slovesných způsobů složitější (např. nenetština - jazyk na území Ruska - má 16 způsobů).
[editovat] Rod
- Související informace naleznete v článku Slovesný rod.
Slovesný rod (genus verbi) je mluvnická kategorie slovesa. Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum). Zatímco aktivum vyjadřuje děj, který podmět aktivně vykonává, pasivum vyjadřuje děj, který podmět trpí (tj. který je „vykonáván na podmětu“). V některých jazycích (např. v klasické řečtině) existuje ještě třetí rod, tzv. medium, tj. případ, kdy podmět koná děj na sobě nebo ve svůj prospěch. V češtině této kategorii přibližně odpovídá zvratné sloveso.
[editovat] Vid
- Související informace naleznete v článku Slovesný vid.
Vid (aspekt) je mluvnickou kategorií slovesa, která postihuje vztah k plynutí času. Lze vymezit dvě základní skupiny:
- ukončenost (perfektum) vs. neukončenost (imperfektum)
- průběhovost (durativ) vs. neprůběhovost (stavovost, punktuál).
[editovat] Neurčité tvary sloves
Sloveso v neurčitém tvaru nevyjadřuje mluvnické kategorie nebo jen některé z nich (např. rod, vid). Rozlišujeme následující neurčité tvary:
[editovat] Infinitiv
- Související informace naleznete v článku Infinitiv.
Infinitiv je neurčitý tvar slovesa, který se nečasuje, tj. nevyjadřuje osobu, číslo, způsob a čas. Pokládá se za základní tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.
Některé jazyky, jako např. arabština, bulharština, makedonština a moderní řečtina, infinitiv nemají a musejí ho tedy vyjadřovat opisně.
Infinitiv sice nevyjadřuje všechny mluvnické kategorie sloves, má schopnost však vyjadřovat slovesný rod a vid. V některých jazycích existují infinitivy pro různé časy, např. v angličtině infinitiv minulý, který se používá pro děj, který začal nebo proběhl před jiným dějem.
[editovat] Příčestí
- Související informace naleznete v článku Příčestí.
Příčestí (participium) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce, např.:
- účast na tvorbě složených slovesných časů;
- účast na tvorbě trpného rodu;
- funkce přívlastku.
Pro různé jazyky existuje různý inventář příčestí, např. příčestí minulé, příčestí trpné. Přechodník, gerundium, gerundivum a supinum se někdy rovněž řadí k příčestím.
[editovat] Přechodník
- Související informace naleznete v článku Přechodník.
Přechodník (transgresiv) je v neurčitý tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V češtině se postupem času přechodníky přestaly běžně používat a nyní jsou považovány za tvary archaické či archaizující. Nejčastěji se objevují v historické a umělecké literatuře. Ve větě zastávají zpravidla funkci doplňku (vztahují se k přísudku i k podmětu).
[editovat] Gerundium
Gerundium je neurčitý tvar slovesa, který se blíží podstatnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají podstatná jména slovesná, tzv. substantivní deverbativa (vedení, krytí). Běžné je například v angličtině (cleaning - "uklízení") nebo v latině.
[editovat] Gerundivum
Gerundivum je neurčitý tvar slovesa, který se blíží přídavnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají přídavná jména, utvořená ze sloves (sedící, hladovějící). Běžné je například v latině, kde plní funkci příčestí.
[editovat] Supinum
- Související informace naleznete v článku Supinum.
Supinum je neurčitý ustrnulý tvar slovesa. Využití se v různých jazycích liší. Vyskytovalo se ve staré češtině, v současnosti je jediným českým supinem knižní výraz jít spat (místo spát). Vyskytuje se například v latině nebo švédštině.
