Valence (lingvistika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Valence je schopnost nějakého slova (lexikální jednotky) vázat na sebe další větné členy.

Jedná se o jeden z klíčových termínů tzv. valenční syntaxe. Podle pojetí valenční syntaxe netvoří základ věty (tzv. základovou větnou strukturu) pouze holý podmět a holý přísudek. Schéma základové větné struktury závisí především na valenci přísudku - každý přísudek na sebe váže určitý počet větných členů, jimž předepisuje i jejich formu (především pád jmen). Věta tedy vzniká na základě vazby slovesa stojícího v pozici přísudku.

Příklady:

  • nevalenční - Prší.
  • jednovalenční - Dítě spí.
  • dvouvalenční - Pachatel se bojí potrestání.

Valenční potenciál[editovat | editovat zdroj]

Všechny pozice, vytvářené valencí, nemusejí být nutně obsazeny, někdy mohou vyplývat z kontextu. Podle toho, zda příslušná pozice musí být obsazena nebo může zůstat nevyužita, se rozlišují:

  • obligatorní pozice - ty, které musejí být obsazeny vždy: Otec ztratil hodinky.
  • potenciální pozice - ty, které nemusejí být obsazeny:
    • základové - nemusejí být vyjádřeny, pokud vyplývají z kontextu, tvoří základovou větnou strukturu: Otec se dívá na syna. x Dívá se.
    • nezákladové (fakultativní) - nemusejí být vyjádřeny, rozvíjejí členy základové větné struktury: Znavený otec se nenápadně dívá z okna na svého syna.

Základové větné struktury v češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině rozlišujeme jedenáct základových větných struktur s několika podtypy.[1] Základovou větnou strukturu tvoří:

  • Přísudek: Prší. Hoří.
  • Přísudek - podmět: Slunce svítí. Dítě spí.
  • Přísudek - předmět: Došlo k výbuchu.
    • Podtyp přísudek - předmět - předmět: Zželelo se jim ho.
  • Přísudek - příslovečné určení: V komíně hučí.
    • Podtyp přísudek - příslovečné určení - příslovečné určení: Ve sklepě páchne zatuchlinou.
  • Přísudek - předmět - příslovečné určení: Nemocnému se daří lépe.
  • Podmět - přísudek - předmět: Kouření škodí zdraví. Žák píše úkol.
    • Podtyp podmět - přísudek - předmět - předmět: Soud zprostil obžalovaného viny.
    • Podtyp podmět - přísudek - předmět - předmět - předmět: Učitel pověděl rodičům o dětech pravdu.
  • Podmět - přísudek - doplněk: Otec se zdál unavený.
  • Podmět - přísudek - předmět - příslovečné určení: Řidič zavezl auto do garáže.
  • Podmět - přísudek - předmět - doplněk: Lékař uznal vojáka nemocným.
  • Přísudek složený, varianty:
    • Přísudek jmenný se sponou: Otec je učitelem. Do města je daleko.
    • Přísudek s modálním slovesem: Všichni musejí čekat.
    • Přísudek s fázovým slovesem: Lidé zůstali stát.
    • Přísudek se slovesem kategoriálním: Skokan sbírá odvahu.

Tento relativně malý počet větných struktur tvoří základ veškerých možných výpovědí v češtině. Základové větné struktury se obměňují několika jednoduchými způsoby:

  • rozvíjení větných členů: Unavený žák už dvě hodiny píše opomentutý domácí úkol.
  • zmnožování větných členů na členy několikanásobné: Žák i jeho sestra píší slohovou práci a další domácí úkoly.
  • záměna podmětu a předmětu, záměna aktivního a pasivního tvaru přísudku: Úkol je psán žákem.

Další funkce valence[editovat | editovat zdroj]

Kromě toho, že valence přísudku vymezuje, jaké větné členy na něj budou navázány, předepisuje jim také určitou formu. Slovesa určují, v jakém budou vázané větné členy pádě a s jakou předložkou, např.:

  • přitížit se - předmět ve 3. pádě: Nemocnému se přitížilo.
  • schylovat se - předmět ve 3. pádě s předložkou k: Schyluje se k večeru.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 89.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 86-89.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Vallex valenční slovník nejčastějších českých sloves