Lemma (lingvistika)

V lingvistice lemma (též lema, mn. č. lemmata) označuje

• základní podobu (alolex) lexému (tedy slova nebo fráze), která se uvádí jako reprezentativní ve slovnících (slovníkový tvar), nebo
• souhrn všech tvarů určité lexikální jednotky reprezentovaný jejím základním (heslovým) tvarem (lemmatem v předchozím významu)

V některých typech analýz se rozlišuje morfologické (syntaktické) m-lema od tektogramatického (sémantického) t-lematu.

V češtině se jako slovníkový tvar zpravidla používá:

• pro substantiva nominativ singuláru;
• pro adjektiva nominativ singuláru pozitivu mužského rodu – obdobně též pro zájmena a číslovky;
• pro slovesa infinitiv;
• pro příslovce pozitiv (1. stupeň);
• pro ostatní slovní druhy je lemma shodné s jediným tvarem.

V jiných jazycích může být konvence pro výběr lemmatu odlišná. V latině se za verbální lemma považuje první osoba singuláru přítomného času, případně třetí osoba u neosobních sloves jako kupř. ningit (sněží).

Nástroj (např. počítačový program), který určitému tvaru slova přiřadí jeho lemma, se nazývá lemmatizátor.