Česká slovesa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Článek česká slovesa pojednává o slovesechčeštině. Sloveso má ve větě zpravidla funkci přísudku.

Časování (konjugace, ohýbání sloves) se provádí především pomocí speciálních koncovek, v některých případech i hláskovou změnou kmene slova.

Časování v češtině slouží k vyjádření osoby, čísla, času, vidu, rodu a způsobu, který se vztahuje k ději či stavu, jež sloveso popisuje.

Rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (např. dělat, dělám) a složené (např. dělal jsem, budu dělat).

Rozdělení sloves[editovat | editovat zdroj]

Slovesa dělíme na:[1]

  • plnovýznamová - mají samostatný věcný význam:
    • akční (činnostní) - vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele:
      • předmětová - váží k sobě předmět ustálenou vazbou (předložkově, bezpředložkově, v 2., 3. nebo 4. pádě): psát dopis, dosáhnout cíle, věnovat synovi peníze
      • bezpředmětová: jít, slzet
      • zvratná - pojí se s předmětem zvratného (reflexivního) zájmena ve 3. (si) nebo 4. pádě (se): myslet si, posadit se; některá slovesa nelze bez zvratného zájmena použít (tzv. reflexíva tantum): bát se, umínit si
    • stavová - vyjadřují stav nebo změnu stavu: stárnout, hořknout
  • pomocná - vyskytují se ve spojení s významovým slovesem:
    • vlastní pomocná slovesa - být, bývat, mít, mívat: byl bych zůstal
    • sponová: být, bývat, stát se, stávat se: stal se králem
    • modální - pojí se s infinitivem významového slovesa:
      • vlastní modální slovesa: chtít, mít (povinnost), moci, muset, smět
      • jiná slovesa, která mohou mít modální význam: hodlat, umět, dovést, dokázat, troufnout si, dát se, nechat se, je možno, je nutno, lze...
    • fázová - vyjadřují fáze děje významového slovesa: začít, začínat, zůstat, zůstávat

Slovesné tvary[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv je tvořen koncovkou -t, knižně též -ti; u některých sloves -ct (-ci):

t/býti, t/jíti, ct/péci

Příčestí[editovat | editovat zdroj]

Příčestí se v češtině používají k tvoření minulého času, podmiňovacího způsobu a trpného rodu. Formálně se shodují se jmennými (krátkými) tvary přídavných jmen. Proto vyjadřují na rozdíl od ostatních slovesných kategorií i jmenný rod, který se musí shodovat s rodem podmětu.

Příčestí činné[editovat | editovat zdroj]

Příčestí činné, obvykle označované jako minulé nebo též l-ové, se používá k tvoření minulého času a podmiňovacího způsobu.

Jednotné
číslo
Množné
číslo
Mužský rod Ženský rod Střední rod Mužský rod
životný
Mužský rod
neživotný
& ženský rod
Střední rod
byl
dělal
byla
dělala
bylo
dělalo
byli
dělali
byly
dělaly
byla
dělala

Příčestí trpné[editovat | editovat zdroj]

Příčestí trpné, označované také jako „n/t-ové“, se používá k opisnému tvoření trpného rodu. Tvoří se dvojím typem zakončení:

Jednotné
číslo
Množné
číslo
Mužský rod Ženský rod Střední rod Mužský rod
životný
Mužský rod
neživotný
& ženský rod
Střední rod
bit
dělán
bita
dělána
bito
děláno
biti
děláni
bity
dělány
bita
dělána

Od příčestí trpného se vytváří podstatné jméno slovesené příponou -í: volání, stravování.

Přechodníky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Přechodník.

Přechodník (transgresiv) vyjadřuje děj, který buď předcházel jinému ději ve větě (přechodník minulý), nebo probíhal/probíhá/bude probíhat současně s jiným dějem (přechodník přítomný). Pomocí přechodníků lze nahrazovat vedlejší věty.

V podstatě lze rozlišit tři druhy přechodníků:[2]

  1. Přechodník přítomný od nedokonavých sloves - vyjadřuje současnost dvou dějů, a to na každém časovém stupni: Loupaje brambory sleduje televizi, tj. loupe brambory a sleduje televizi. — Loupaje brambory sledoval televizi, tj. loupal brambory a sledoval televizi. — Loupaje brambory bude sledovat televizi, tj. bude loupat brambory a současně bude sledovat televizi.
  2. Přechodník přítomný od dokonavých sloves (někdy též nazývaný přechodník budoucí) - vyjadřuje předčasnost budoucího nebo časově nezařazeného děje: Oloupaje brambory, bude sledovat televizi. (Tj. Až oloupe brambory, bude sledovat televizi.)
  3. Přechodník minulý od dokonavých sloves - vyjadřuje předčasnost v minulosti. Oloupav brambory, sledoval televizi. (Tj. Oloupal brambory a pak sledoval televizi.) Přechodník minulý se tvoří jen od dokonavých sloves.

Přechodníky, zejména přechodníky 2. a 3. typu, jsou v současné češtině zastaralá forma slovesa. Používají se jen ke zvláštním účelům např. v umělecké literatuře. Obvykle se s nimi setkáváme ve starší literatuře. Pomocí přechodníků lze nahrazovat vedlejší věty. Ve větě mají zpravidla funkci doplňku, po obsahové stránce ale mají platnost věty, jedná se o takzvané polovětné vazby. Přechodníkovou konstrukci je možné oddělit od zbylé části věty čárkou, zejména pokud je přechodník rozvitý o další členy: Holčička, usedavě plakajíc, hledala ztraceného psa.

Tvary přechodníků[editovat | editovat zdroj]

Přechodníky mají v jednotném čísle zvláštní tvar pro rod mužský a společný tvar pro rod ženský a střední. V množném čísle je stejný tvar pro všechny tři rody.

  Mužský Ženský
+
střední rod
Množné číslo
Přechodník
přítomný
-e
-a
-íc
-ouc
-íce
-ouce
Přechodník
minulý
-v
-vši
-ši
-vše
-še

Zápor[editovat | editovat zdroj]

Zápor se tvoří pomocí předpony ne-. Sloveso být ve 3. osobě jednotného čísla přítomného času tvoří zápor nepravidelně: je - ne. V budoucím čase nebo v trpném rodě se připojuje k pomocnému slovesu být.

nedělat
nedělám
nedělej!
nedělal jsem
nebudu dělat
nedělal bych
byl bych neudělal nebo nebyl bych udělal
není děláno

V českých větách často dochází ke kumulaci záporných slov:

Nic nemám.
Nikdy to nikomu neříkej.

Shoda přísudku s podmětem[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Mluvnická shoda.

Přísudek musí být ve větě vždy ve shodě s podmětem – v čísle a osobě (osobní zájmena), u příčestí také v rodě. Toto mluvnické pravidlo ovlivňuje pravopis – zejména psaní i/y v koncovkách příčestí v množném čísle.

Příklady:

Rod Jed. č. Mn. č.
mužský životný pes byl koupen psi byli koupeni
mužský neživotný hrad byl koupen hrady byly koupeny
ženský kočka byla koupena kočky byly koupeny
střední město bylo koupeno města byla koupena

Uvedený příklad ukazuje jak činné (byl, byla…), tak i trpné (koupen, koupena…) příčestí. Shoda ve jmenném rodě se uplatňuje ve všech časech v trpném rodě, pouze v minulém čase v činném rodě a podmiňovacím způsobu.

Pokud je podmět složen z podstatných jmen různých rodů, rod mužský životný má přednost před ostatními rody, rod ženský a mužský neživotný mají přednost před rodem středním.

Příklady:

muži a ženy byli
kočky a koťata byly
my jsme byli (my = my všichni/muži) x my jsme byly (my = ženy)

Priorita rodů:

mužský životný > mužský neživotný & ženský > střední

Slovesné kategorie[editovat | editovat zdroj]

Osoba[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Osoba (mluvnice).

Slovesná osoba vyjadřuje, zda je podmětem věty mluvčí (1. osoba), posluchač (2. osoba) nebo někdo jiný (3. osoba). 3. osoba vyjadřuje také neosobní děj (mrzne) nebo všeobecný podmět (jako když do vrabců střelí).

Číslo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Číslo (mluvnice).

Číslo, stejně jako u skloňování, vyjadřuje počet účastníků děje: jeden - jednotné číslo, více - množné číslo. Na rozdíl od skloňování u slovesného čísla už zcela vymizelo dvojné číslo.

Vid[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Slovesný vid.

Česká slovesa se rozlišují podle vidu na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Zpravidla existují dvě slovesa, která se liší pouze videm, vytvářejí tzv. vidové dvojice (kopl - kopal). Pouze malá část sloves svůj vidový protějšek nemá (muset, mít). Dokonavá slovesa vyjadřují ukončenost děje, nemohou tedy vyjadřovat přítomný čas. Dokonavá slovesa se obvykle tvoří od nedokonavých pomocí předpon. Některé předpony nemění význam slovesa, mají funkci čistě perfektivizační:

psát (nedok.) → napsat (dok.)

Některá dokonavá slovesa nejsou formálně odvozena od nedokonavých:

brát (nedok.) → vzít (dok.)

Sekundárně je též možné vytvořit pomocí přípony nedokonavé sloveso z dokonavého, obvykle v případech, kdy předpona modifikuje význam původního nedokonavého slovesa:

psát (nedok.) → přepsat (dok.) → přepisovat (nedok.)

Existují také slovesa obouvidová, která vyjadřují dokonavost i nedokonavost (obětovat, informovat).

Podrobněji lze dále slovesa dělit:[3]

  • podle opakování děje:
    • nenásobená - vyjadřují, že děj se odehrává jednorázově - nést, jít
    • násobená - vyjadřují, že děj se opakuje:
      • opětovací - děj se opakuje delší dobu - nosit, chodit
      • opakovací - děj se mnohokrát opakuje - nosívat, chodívat
  • podle fázovosti děje:
    • počínavá - vyjadřují začátek děje - vyjít
    • končící - vyjadřují konec děje - dojít
    • omezovací - vyjadřují začátek i konec děje - rozejít
  • podle rozměru děje:
    • okamžitá - děj se odehrává v okamžiku - bodnout, střelit
    • trvací - děj probíhá delší dobu - číst, spát
  • podle míry děje:
    • částečná - vyjadřují malou míru děje - popostrčit, pousmát se

Čas[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Čas (mluvnice).

Česká slovesa vyjadřují 3 absolutní časy – minulý, přítomný a budoucí. Relativita dějů se vyjadřuje pomocí vidu, větnými vazbami a pomocí přechodníků a příčestí. Čeština má ještě nepoužívaný předminulý čas-plusquamperfekt, jež se kromě fráze žili byli již prakticky nepoužívá.

Přítomný čas vyjadřují pouze nedokonavá slovesa.

Přítomný čas[editovat | editovat zdroj]

Přítomný čas se tvoří pomocí zvláštních koncovek:

Osoba Jednotné
číslo
Množné
číslo
1. -m/-i/-u -me
2. -te
3. -á/-í/-e -ají/-(ej)í/-ou

Slovesa se rozdělují do 5 tříd podle toho, jak tvoří přítomný čas.

Minulý čas[editovat | editovat zdroj]

Minulý se tvoří pomocí příčestí činného (minulého; ve tvaru příslušného rodu) a přítomných tvarů pomocného slovesa být, které se vypouštějí ve 3. osobě. Následující příklad je pro rod mužský (životný v množném čísle):

Osoba Jednotné
číslo
Množné
číslo
1. dělal jsem dělali jsme
2. dělal jsi dělali jste
3. dělal dělali

Budoucí čas[editovat | editovat zdroj]

U nedokonavých sloves se tvoří pomocí budoucích tvarů pomocného slovesa být a infinitivu:

Osoba Jednotné
číslo
Množné
číslo
1. budu dělat budeme dělat
2. budeš dělat budete dělat
3. bude dělat budou dělat

U některých sloves (v první slovesné třídě) vyjadřujících pohyb se budoucí čas tvoří přidáním předpony po-/pů- k tvarům přítomného času:

jdu, ponesu, povezu


U dokonavých sloves přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Srovnej:

budu dělat – nedok.
udělám – dok.


Předminulý čas – plusquamperfektum[editovat | editovat zdroj]

Osoba Jednotné
číslo
Množné
číslo
1. byl jsem udělal byli jsme udělali
2. byl jsi udělal byli jste udělali
3. byl udělal byli udělali

Způsob[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Slovesný způsob.

Slovesa v češtině vyjadřují oznamovací, rozkazovací a podmiňovací způsob. Základním způsobem je oznamovací způsob (indikativ), který vyjadřuje děj jako jistý, skutečný.

Rozkazovací způsob[editovat | editovat zdroj]

Rozkazovací způsob (imperativ) vyjadřuje rozkaz nebo přání. Tvoří se pro 2. osobu v jednotném i množném čísle a pro 1. osobu v množném čísle.

Ve 2. osobě jednotného čísla má buď nulové zakončení, nebo přibírá koncovku -i/-ej (dle třídy).

Ve 2. osobě množného čísla přibírá koncovku -te/-ete/-ejte.

V 1. osobě množného čísla přibírá koncovku -me/-eme/-ejme.

Rozkazovací způsob se zpravidla tvoří od dokonavých sloves, ale záporný protiklad se spíše tvoří od nedokonavých sloves: rozlij - nerozlévej, záporný rozkazovací způsob od dokonavého slovesa vyjadřuje spíše varování (nerozlij) nebo slouží k oživení výpovědi (nekup to, když je to tak levné).

Příklady:

buď! buďte! buďme!
spi! spěte! spěme!
dělej! dělejte! dělejme!

Podmiňovací způsob[editovat | editovat zdroj]

Podmiňovací způsob (kondicionál) vyjadřuje děj, který by nastal při splnění určité podmínky. Tvoří se pomocí příčestí činného (minulého) a zvláštních (aoristových) tvarů pomocného slovesa být. Následující příklad přítomného kondicionálu je pro rod mužský (životný v množném čísle):

Osoba Jednotné
číslo
Množné
číslo
1. dělal bych dělali bychom
2. dělal bys dělali byste
3. dělal by dělali by


Existuje rovněž minulý kondicionál, který je však v češtině často nahrazován kondicionálem přítomným.

Osoba Jednotné
číslo
Množné
číslo
1. byl bych dělal byli bychom dělali
2. byl bys dělal byli byste dělali
3. byl by dělal byli by dělali

By je také součástí spojek aby a kdyby, které rovněž přijímají stejné osobní koncovky:

Kdybych nepracoval, nedostal bych výplatu.

Rod[editovat | editovat zdroj]

Slovesný rod je činný nebo trpný. V češtině existují 2 způsoby tvoření trpného rodu:

1. Opisně pomocí slovesa být a příčestí trpného:

Město bylo založeno ve 14. století. Záměnou činného a trpného rodu ve větě dojde k záměně podmětu a předmětu: Petr maluje obrázek - Obrázek je malován Petrem. Opisně proto nelze vytvořit trpný rod od sloves bezpředmětových (slzet), s neosobním podmětem (pršet) nebo modálních (muset).

2. Pomocí zvratného zájmena se:

Ono se to neudělalo.
To se vyrábí v Číně.

Použití se ovšem neznamená vždy trpný rod.

Slovesné třídy a vzory[editovat | editovat zdroj]

Podle tvaru 3. osoby jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu se slovesa dělí do jednotlivých tříd, podle tvaru 3. osoby jednotného čísla minulého času oznamovacího způsobu se dále dělí na jednotlivé vzory. Čeština má celkem pět tříd vzorů — výjimku tvoří slovesa být, jíst, vědět, vidět, mít, chtít a jít, která jsou nepravidelná. Vzory nepostihují změny samohlásek ve kmeni slova.

  1. -e:
    • Tvrdé vzory: v kmeni je tvrdá či obojetná souhláska, před „l“ je samohláska „a“:
      • nese – nesl
      • bere – bral
    • Měkké vzory: v kmeni slova se nachází měkká souhláska.
      • maže – mazal
      • peče – pekl
      • umře – umřel (tře – třel)
  2. -ne
    • tiskne – tiskl
    • mine – minul
    • začne – začal
  3. -je
    • kryje – kryl
    • kupuje – kupoval
    • prosí – prosil
    • trpí – trpěl
    • sází – sázel
    • dělá – dělal

Mnemotechnická pomůcka: Že-ne je bída.

1. třída[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv nést číst péct třít brát mazat
Přítomný
čas
nesu
neseš
nese

nesem(e)
nesete
nesou
čtu
čteš
čte

čtem(e)
čtete
čtou
peču
pečeš
peče

pečem(e)
pečete
pečou
třu
třeš
tře

třem(e)
třete
třou
beru
bereš
bere

berem(e)
berete
berou
mažu
mažeš
maže

mažem(e)
mažete
mažou
Příčestí
činné (minulé)
nesl četl pekl třel bral mazal
Příčestí
trpné
nesen čten pečen třen brán mazán
Rozkazovací
způsob
nes!
neste!
nesme!
čti!
čtěte!
čtěme!
peč!
pečte!
pečme!
tři!
třete!
třeme!
ber!
berte!
berme!
maž!
mažte!
mažme!
Přechodník
přítomný
nesa
nesouc
nesouce
čta
čtouc
čtouce
peka/peče
pekouc/pečíc
pekouce/pečíce
tra
trouc
trouce
bera
berouc
berouce
maže
mažíc
mažíce
Přechodník
minulý
(do)nes
(do)nesši
(do)nesše
(pře)čet
(pře)četši
(pře)četše
(u)pek
(u)pekši
(u)pekše
(u)třev
(u)třevši
(u)třevše
(se)brav
(se)bravši
(se)bravše
(na)mazav
(na)mazavši
(na)mazavše

Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím způsobu má většina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo -i/-ěte/-ěme mají slovesa, jejichž kmen končí dvěma souhláskami.

2. třída[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv tisknout minout začít
Přítomný
čas
tisknu
tiskneš
tiskne

tisknem(e)
tisknete
tisknou
minu
mineš
mine

minem(e)
minete
minou
začnu
začneš
začne

začnem(e)
začnete
začnou
Příčestí
činné (minulé)
tiskl minul začal
Příčestí
trpné
tisknut/tištěn minut začnut
Rozkazovací
způsob
tiskni!
tiskněte!
tiskněme!
miň!
miňte!
miňme!
začni!
začněte!
začněme!
Přechodník
přítomný
tiskna
tisknouc
tisknouce
mina
minouc
minouce
Přechodník
minulý
(při)tisknuv
(při)tisknuvši
(při)tisknuvše
minuv
minuvši
minuvše
začav
začavši
začavše

3. třída[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv krýt kupovat
Přítomný
čas
kryji, kryju
kryješ
kryje

kryjem(e)
kryjete
kryjí, kryjou
kupuji, kupuju
kupuješ
kupuje

kupujem(e)
kupujete
kupují, kupujou
Příčestí
činné (minulé)
kryl kupoval
Příčestí
trpné
kryt kupován
Rozkazovací
způsob
kryj!
kryjte!
kryjme!
kupuj!
kupujte!
kupujme!
Přechodník
přítomný
kryje
kryjíc
kryjíce
kupujíce
kupujíc
kupujíce
Přechodník
minulý
(za)kryv
(za)kryvši
(za)kryvše
kupovav
kupovavši
kupovavše

4. třída[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv prosit čistit trpět sázet
Přítomný
čas
prosím
prosíš
prosí

prosíme
prosíte
prosí
čistím
čistíš
čistí

čistíme
čistíte
čistí
trpím
trpíš
trpí

trpíme
trpíte
trpí
sázím
sázíš
sází

sázíme
sázíte
sázejí, sází
Příčestí
činné (minulé)
prosil čistil trpěl sázel
Příčestí
trpné
prošen čištěn trpěn sázen
Rozkazovací
způsob
pros!
proste!
prosme!
čisti!
čistěte!
čistěme!
trp!
trpte!
trpme!
sázej!
sázejte!
sázejme!
Přechodník
přítomný
prose
prosíc
prosíce
čistě
čistíc
čistíce
trpě
trpíc
trpíce
sázeje
sázejíc
sázejíce
Přechodník
minulý
prosiv
prosivši
prosivše
(vy)čistiv
(vy)čistivši
(vy)čistivše
(s)trpěv
(s)trpěvši
(s)trpěvše
(vy)sázev
(vy)sázevši
(vy)sázevše

Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím způsobu má většina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo -i/-ěte/-ěme mají slovesa, jejichž kmen končí dvěma souhláskami.

5. třída[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv dělat
Přítomný
čas
dělám
děláš
dělá

děláme
děláte
dělají
Příčestí
činné (minulé)
dělal
Příčestí
trpné
dělán
Rozkazovací
způsob
dělej!
dělejte!
dělejme!
Přechodník
přítomný
dělaje
dělajíc
dělajíce
Přechodník
minulý
dělav
dělavši
dělavše

Nepravidelná slovesa[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv být mít jít jet jíst
sníst
vidět vědět chtít stát
Přítomný
čas
jsem
jsi
je

jsme
jste
jsou
mám
máš


máme
máte
mají
jdu
jdeš
jde

jdeme
jdete
jdou
jedu
jedeš
jede

jedeme
jedete
jedou
jím, sním
jíš, sníš
jí, sní

jíme, sníme
jíte, sníte
jedí, snědí
vidím
vidíš
vidí

vidíme
vidíte
vidí
vím
víš


víme
víte
vědí
chci
chceš
chce

chceme
chcete
chtějí
stojím
stojíš
stojí

stojíme
stojíte
stojí
Příčestí
činné (minulé)
byl měl šel, šla, šlo
šli, šly, šla
jel, jela, jelo
jeli, jely, jela
jedl, snědl viděl věděl chtěl stál
Příčestí
trpné
(-byt) --- (-jit) (-jet) jeden, sněden viděn věděn chtěn ---
Rozkazovací
způsob
buď!
buďte!
buďme!
měj!
mějte!
mějme!
jdi, pojď!
jděte, pojďte!
jděme, pojďme!
jeď!
jeďte!
jeďme!
jez, sněz!
jezte, snězte!
jezme, snězme!
viz!
vizte!
vizme!
věz!
vězte!
vězme!
chtěj!
chtějte!
chtějme!
stůj!
stůjte!
stůjme!
Přechodník
přítomný
jsa
jsouc
jsouce
maje
majíc
majíce
jda
jdouc
jdouce
jeda
jedouc
jedouce
jeda
jedouc
jedouce
vida
vidouc
vidouce
věda
vědouc
vědouce
chtě/chtěje
chtíc/chtějíc
chtíce/chtějíce
stoje
stojíc
stojíce
Přechodník
minulý
byv
byvši
byvše
(při)šed
(při)šedši
(při)šedše
jedav
jedavši
jedavše
(vy)jed, sněd
(vy)jedši, snědši
(vy)jedše, snědše
(u)viděv
(u)viděvši
(u)viděvše
(z)věděv
(z)věděvši
(z)věděvše
chtěv
chtěvši
chtěvše
stojiv
stojivši
stojivše

Nepravidelný budoucí čas mají:

  • jít – půjdu, půjdeš, půjde; půjdeme, půjdete, půjdou
  • jet – pojedu, pojedeš, pojede; pojedeme, pojedete, pojedou
  • být – budu, budeš, bude; budeme, budete, budou

Nepravidelný zápor:

  • být – 3. osoba jedn. č.: není

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 61-62.  
  2. Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český [1]
  3. NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 62-63.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LEHEČKOVÁ, Helena. Tšekkiä suomalaisille. Helsinky : Finn Lectura, 1989. ISBN 951-792-235-3.  
  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5.  
  • Příruční mluvnice češtiny, NLN, Praha 1995
  • REŠKOVÁ, Ivana. Communicative Czech. Praha : Karlova univerzita, 1998. ISBN 80-7184-712-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]