České číslovky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tento článek podává přehled českých číslovek a jejich skloňování.

Dělení číslovek[editovat | editovat zdroj]

Číslovky se podle významu dělí na:

  • Neurčité – označují počet jen obecně (několik, několikrát, několikanásobný, málo, moc).
  • Určité – označují přesný počet (dvakrát, dvojnásobný, dva); některé číslovky určité mohou mít význam neurčitý (tisíceré díky, mám sto chutí).

Podle tvaru se dělí na:

  • Základní (kardinální) – označují počet (odpověď na otázku kolik?): tři, polovina, dvě stě třicet dva, několik, mnoho. Gramaticky jsou přibližně v roli podstatného jména. Zpravidla se do této kategorie řadí číslovky dílové, označující názvy zlomků (půle, čtvrtina).
  • Řadové (ordinální) – označují pořadí (odpověď na otázku kolikátý?): osmý, poněkolikáté. Gramaticky jsou zpravidla ve funkci přídavného jména nebo příslovce.
  • Druhové (speciální) – označují počet druhů a nebo počet věcí vyjádřených pomnožným tvarem (odpověď na otázku kolikerý?): trojí, pateré, několikerý. Syntakticky jsou obdobné základním číslovkám.
  • Souborové – označují počet souborů jevu (odpověď na otázku kolikery?): troje, patery, několikery.
  • Úhrnné – označují počet jevů pojatých úhrnem, vcelku: (odpověď na otázku kolikero?): dvé, tré, patero, několikero. Dnes se již příliš neužívají a kromě ustálených spojení (čtvero ročních období, desatero Božích přikázání) působí knížně, archaicky nebo jako nadsázka.
  • Násobné (multiplikativní) – označují počet opakování děje (odpověď na otázku kolikrát?, kolikanásobný?): trojnásobný, pětkrát, mnohokrát. Gramaticky zpravidla stojí ve funkci přídavného jména nebo příslovce.

Složené číslovky[editovat | editovat zdroj]

Číslovky 21 a výše se tvoří skládáním. Pokud se rozepíší slovy, kladou se mezi jednotlivá slova mezery:

2345 = dva tisíce tři sta čtyřicet pět
2345. = dvoutisící třístý čtyřicátý pátý

Výjimkou jsou složenky a jiné důležité dokumenty, kde se z bezpečnostních důvodů číslovky rozepisují bez mezer (DvatisícedvěstětřicetpětKč).

Složené číslovky 21–99 se mohou alternativně tvořit i v obráceném pořadí (jako v němčině), jednotky + a + desítky. V takovém případě se píší dohromady:

35 = třicet pět = pětatřicet

Číslovky 1100–1999 můžeme alternativně tvořit jako počet stovek, což se využívá zejména při uvádění letopočtů:

1100 = tisíc sto = jedenáct set

Obdobně to platí i pro řadové číslovky:

35. = třicátý pátý = pětatřicátý
1100. = tisící stý = jedenáctistý

Pravopisná pravidla[editovat | editovat zdroj]

Zapisujeme-li v textu počet číslicí, nevyznačují se žádné koncovky apod.:

do 18 let = do osmnácti let

Při zápisu řadových číslovek (označují pořadí) se za číslicí píše tečka:

2. světová válka = druhá světová válka
Karel IV. = Karel Čtvrtý

Tečka se nepíše v případě, že lze číslovky číst jako řadovou i jako základní:

v roce 1348 = v roce tisícím třístém čtyřicátém osmém = v roce tisíc tři sta čtyřicet osm

Složené výrazy s číslovkami můžeme psát následujícím způsobem:

5členný = pětičlenný
30letý = třicetiletý
5krát = 5× = pětkrát

Mezi číslici a označení jednotek se klade mezera. Je třeba odlišit případy, kdy se jedná o odvozené přídavné jméno, kde se naopak mezera nepíše:

5 % = pět procent x 5% = pětiprocentní
5 m = pět metrů x 5m = pětimetrový

Za chybné jsou považovány zápisy jako:

do 18-ti let (správně do 18 let)
5-ti %-ní roztok (správně 5% roztok)
30-ti kapslové balení (správně 30kapslové balení)

Skloňování číslovek[editovat | editovat zdroj]

České číslovky mají částečně vlastní skloňování, částečně se skloňují podle vzorů podstatných a přídavných jmen.

Základní číslovky jeden a nejeden se skloňují jako zájmeno ten. V množném čísle má číslovka jeden význam druhové číslovky (jedny dveře, jedna povidla).

    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. Nominativ jeden jedna jedno
Genitiv jednoho jedné jednoho
Dativ jednomu jedné jednomu
Akuzativ jednoho jeden jednu jedno
Lokál jednom jedné jednom
Instrumentál jedním jednou jedním
Mn. č. Nominativ jedni jedny jedna
Genitiv jedněch
Dativ jedněm
Akuzativ jedny jedna
Lokál jedněch
Instrumentál jedněmi

Číslovky dva a oba mají zvláštní skloňování, které je pozůstatkem dvojného čísla (duálu).

  Mužský Ženský Střední
Nominativ dva dvě
Genitiv dvou
Dativ dvěma
Akuzativ dva dvě
Lokál dvou
Instrumentál dvěma

Další číslovky už nerozlišují rod. Zvláštní skloňování mají ještě číslovky tři a čtyři. Číslovky 5–99 mají zjednodušené skloňování, kde akuzativ je shodný s nominativem, v ostatních pádech přibírají koncovku -i.

Nominativ tři čtyři pět
Genitiv tří, třech čtyř, čtyřech pěti
Dativ třem čtyřem pěti
Akuzativ tři čtyři pět
Lokál třech čtyřech pěti
Instrumentál třemi čtyřmi pěti

Některé základní číslovky se skloňují podle jiných vzorů: sto jako město, tisíc nebo zastaralé mandel jako stroj, milion nebo tucet jako hrad, miliarda nebo kopa jako žena, půle jako růže atd. Ve složených názvech číslovek 5 000–999 999 zůstává v nominativu tvar tisíc, např. pět tisíc.

Řadové číslovky mají adjektivní tvary. První, třetí a tisící se skloňují podle vzoru jarní, ostatní jako mladý.

Spojení číslovky s podstatným jménem[editovat | editovat zdroj]

Číslovka se shoduje s podstatným jménem, jež rozvíjí, v pádu, čísle a rodě. Významná výjimka se však týká spojení se základními číslovkami 5 a více: místo nominativu a akuzativu přijímá podstatné jméno tvar genitivu.

Nominativ jeden dům čtyři domy pět domů
Genitiv jednoho domu čtyř domů pěti domů
Dativ jednomu domu čtyřem domům pěti domům
Akuzativ jeden dům čtyři domy pět domů
Lokál jednom domě čtyřech domech pěti domech
Instrumentál jedním domem čtyřmi domy pěti domy

U složených číslovek je více možností. Buď je možné skloňovat všechny tvary, nebo se skloňují pouze desítky a jednotky, zatímco ostatní tvary jsou nesklonné. Číslovka sto bývá také často nesklonná. Příklad:

s 11 255 lidmi = s jedenácti tisíci dvěma sty padesáti pěti (pětapadesáti) lidmi = s jedenáct tisíc dvě stě padesáti pěti (pětapadesáti) lidmi = s jedenáct tisíc dvě stě padesát pěti lidmi
se sto lidmi

Existují rovněž tři možnosti spojení číslovek zakončených na místě jednotek číslem 1–4 (s výjimkou 11–14):

  • dvacet jeden muž, dvacet jedna žena, dvacet jedno dítě; dvacet dva muži, dvacet dvě ženy, dvacet dvě děti
  • dvacet jedna/dva mužů, žen, dětí
  • jednadvacet/dvaadvacet mužů, žen, dětí

V prvním případě se podstatné jméno řídí číslem na místě jednotek. Tento korektní způsob se však postupně stává zastaralým a je nahrazován dalšími dvěma, kdy má podstatné jméno místo nominativu a akuzativu tvar genitivu. Tato spojení totiž u vysokých čísel a zejména ve větách s výrazy celý nebo všechen působila nepřirozeně: Závod dokončil všechen sto jeden běžec.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Poradna Ústavu pro jazyk český.[1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]