Česká přídavná jména
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Článek Česká přídavná jména pojednává o přídavných jménech v češtině. Česká přídavná jména se dělí podle typu skloňování na tvrdá, měkká a přivlastňovací.
Obsah |
[editovat] Skloňování
Skloňování přídavných jmen závisí na rodu podstatného jména, které rozvíjejí:
- mladý muž (m)
- mladá žena (ž)
- mladé víno (s)
[editovat] Vzory přídavných jmen
- mladý (dobrý) – tvrdý vzor
- jarní – měkký vzor
- otcův – přivlastňovací mužský
- matčin – přivlastňovací ženský
Kromě uvedených vzorů se v češtině vyskytuje malá skupina nesklonných přídavných jmen, přejatých z cizích jazyků. Tato přídavná jména jsou zpravidla hovorového rázu - prima vánoce, fér jednání.
[editovat] Tvrdé skloňování
| Mužský životný |
Mužský neživotný |
Ženský | Střední | ||
|---|---|---|---|---|---|
| J. č. | Nominativ | mladý | mladá | mladé | |
| Genitiv | mladého | mladé | mladého | ||
| Dativ | mladému | mladé | mladému | ||
| Akuzativ | mladého | mladý | mladou | mladé | |
| Vokativ | mladý! | mladá! | mladé! | ||
| Lokál | mladém | mladé | mladém | ||
| Instrumentál | mladým | mladou | mladým | ||
| Mn. č. | Nominativ | mladí | mladé | mladá | |
| Genitiv | mladých | ||||
| Dativ | mladým | ||||
| Akuzativ | mladé | mladá | |||
| Vokativ | mladí! | mladé! | mladá! | ||
| Lokál | mladých | ||||
| Instrumentál | mladými | ||||
[editovat] Měkké skloňování
| Mužský životný |
Mužský neživotný |
Ženský | Střední | ||
|---|---|---|---|---|---|
| J. č. | Nominativ | jarní | |||
| Genitiv | jarního | jarní | jarního | ||
| Dativ | jarnímu | jarní | jarnímu | ||
| Akuzativ | jarního | jarní | |||
| Vokativ | jarní! | ||||
| Lokál | jarním | jarní | jarním | ||
| Instrumentál | jarním | jarní | jarním | ||
| Mn. č. | Nominativ | jarní | |||
| Genitiv | jarních | ||||
| Dativ | jarním | ||||
| Akuzativ | jarní | ||||
| Vokativ | jarní! | ||||
| Lokál | jarních | ||||
| Instrumentál | jarními | ||||
[editovat] Přivlastňovací přídavná jména
Přivlastňovací přídavná jména se tvoří od životných podstaných jmen (mužského a ženského rodu) v jednotném čísle:
- otec → otcův
- matka → matčin
| Mužský životný |
Mužský neživotný |
Ženský | Střední | ||
|---|---|---|---|---|---|
| J. č. | Nominativ | otcův, matčin´´´ | otcova, matčina | otcovo, matčino | |
| Genitiv | otcova, matčina | otcovy, matčiny | otcova, matčina | ||
| Dativ | otcovu, matčinu | otcově, matčině | otcovu, matčinu | ||
| Akuzativ | otcova, matčina | otcův, matčin | otcovu, matčinu | otcovo, matčino | |
| Vokativ | otcův, matčin | otcova, matčina | otcovo, matčino | ||
| Lokál | otcově, matčině | ||||
| Instrumentál | otcovým, matčiným | otcovou, matčinou | otcovým, matčiným | ||
| Mn. č. | Nominativ | otcovi, matčini | otcovy, matčiny | otcova, matčina | |
| Genitiv | otcových, matčiných | ||||
| Dativ | otcovým, matčiným | ||||
| Akuzativ | otcovy, matčiny | otcova, matčina | |||
| Vokativ | otcovi, matčini | otcovy, matčiny | otcova, matčina | ||
| Lokál | otcových, matčiných | ||||
| Instrumentál | otcovými, matčinými | ||||
Příklady:
- otcův dům
- matčino auto
Přivlastňovací přídavná jména jsou často součástí názvů ulic, náměstí, budov atd.:
- Neruda → Nerudova ulice
ale:
- Jan Neruda → ulice Jana Nerudy
- partyzáni → ulice Partyzánů
Přivlastňovací přídavná jména netvoříme od víceslovných pojmenování a podstatných jmen v množném čísle.
[editovat] Stupňování
Stupňování znamená tvoření tvarů 2. a 3. stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti přídavných jmen. Tradičně se považuje za způsob odvozování slov. Na stupňování je však možné pohlížet i jako na druh ohýbání (flexe) – vedle skloňování a časování. Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí, např. velmi chytrý) nebo poměrné (stupeň vlastnosti). Přivlastňovací přídavná jména nelze stupňovat.
- Pozitiv (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti. Při srovnávání znamená stejnou míru, např. Petr je stejně starý jako Pavel.
- Komparativ (2. stupeň) slouží k porovnávání, vyjadřuje větší (příp. menší) míru vlastnosti. Tvoří se příponami -ejší, -ější, -ší nebo -í (neexistuje jednoduché pravidlo, podle kterého je možné vybrat správnou příponu; první dvě jsou nejvíce používané). Samostatně použitý komparativ (tzv. komparativ absolutní) slouží ke zmírnění určitého tvrzení, např. Paní Nováková je starší dáma (místo Paní Nováková je stará). Komparativ absolutní se v češtině vyskytuje poměrně málo.
- Superlativ vyjadřuje nejvyšší (příp. nejnižší) míru vlatnosti. Tvoří se přidáním předpony nej- k tvaru komparativu.
Příklady:
- krásný - krásnější - nejkrásnější
- hladký - hladší - nejhladší
Tvary komparativu a superlativu lze rovněž tvořit opisně pomocí slov více/méně a nejvíce/nejméně. Nižší a nejnižší míru lze vyjadřovat pouze opisně:
- spokojený - více/méně spokojený - nejvíce/nejméně spokojený
Nepravidelné stupňování:
- dobrý - lepší - nejlepší
- zlý/špatný - horší - nejhorší
- velký - větší - největší
- malý - menší - nejmenší
[editovat] Jmenné tvary
U některých přídavných jmen existují tzv. jmenné neboli krátké tvary. Vyskytují se pouze u přídavných jmen tvrdého vzoru (mladý), a to jen u některých. V současnosti se používají ve tvaru nominativu (jako součást jmenného přísudku), méně často v akuzativu a považují se za knižní. Souvisejí s příčestími sloves. (Viz České časování.)
| J. č. | Mn. č. | ||||
| Mužský | Ženský | Střední | Mužský životný |
Mužský neživotný & ženský |
Střední |
|---|---|---|---|---|---|
| mlád rád |
mláda ráda |
mládo rádo |
mládi rádi |
mlády rády |
mláda ráda |
Příklady:
- On je ještě příliš mlád. = On je ještě příliš mladý.
Rád se používá pouze ve jmenném tvaru: Jsem rád, že jste přišli.
Poznámka:
Je třeba rozlišovat vyjádření stavu od trpného rodu. Zatímco k vyjádření stavu je možné použít jak jmenný, tak i plný tvar přídavného jména, v trpném rodě je třeba (ve spisovné češtině) použít trpné příčestí, které je často formálně shodné se jmenným tvarem:
- Výrobek byl včera pro velký zájem vyprodaný/vyprodán (ale nyní už ho máme opět skladem). (stav)
- Výrobek byl včera definitivně vyprodán (a dále už se nebude prodávat). (trpný rod)
[editovat] Přípona přídavných jmen
U přídavného jména utvořeného od podstatného jména pomocí přípony -ný (-ní) je třeba dbát na zdvojování hlásek:
- den - denní (srv. noc - noční), kámen - kamenný (srv. sůl - solný)
Naproti tomu přídavná jména utvořená od názvů zvířat se tvoří pomocí koncovky í, hláska se nezdvojuje:
- beran - beraní (srv. slepice - slepičí). Výraz bažantní, který se občas vyskytuje (např. i v názvech ulic) je vytvořen nesprávně[1] a je jedním z dokladů, že jazykový úzus se nemusí vždy shodovat s jazykovou normou.
[editovat] Reference
- ↑ Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český [1]
[editovat] Související články
Čeština  |
|---|
| Gramatika podstatná jména • přídavná jména • zájmena • číslovky • slovesa • předložky |
 |
Související články obsahuje Portál Český jazyk |
[editovat] Literatura
- KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha : Nakladelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4.
- NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5.
- ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha : Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5.
