Česká nářeční skupina

Česká nářeční skupina je označení pro skupinu dialektů českého jazyka, vyskytující se zhruba na území historické země Čechy. Na rozdíl od Moravy jsou Čechy z hlediska dialektologického poměrně homogenní. Interdialektem této nářeční skupiny je obecná čeština.

Hlavní znaky

• hlásková změna ý > ej (živý > živej) – v některých případech i í > ej (vozík > vozejk)
• dvojhláska ou je zachovávána ve stejném znění, jako ve spisovné češtině
• asimilace znělosti v případě sh- > sch-
• hláska l na konci tvaru příčestí minulého jednotného čísla mužského rodu po souhlásce zaniká (snědl > sněd)
• v některých případech zúžení é > í, respektive é > ý (např. délka > dýlka)
• tvar prvního pádu množného čísla mužského rodu životného přídavných jmen a zájmen se užívá i u ostatních rodů
• tvar 7. pádu množného čísla většinou končí na -ma bez ohledu na rod (mužema, ženama, růžema, kostma, staveníma atd.)
• podstatná jména, jejichž kořen končí na -s, -z, -l se skloňují tvrdě (viz České skloňování)
• u tvrdého skloňování mužského a středního rodu přídavných jmen je většinou shodný 6. a 7. pád jednotného čísla
• sloveso být má v první osobě jednotného čísla vždy tvar sem, ať již je v jakémkoli významu
• sloveso být má v druhé osobě jednotného čísla tvar seš, pokud je ve významu sponového slovesa nebo existovat
• v 1. osobě minulého času se vynechává příslušný tvar pomocného slovesa být (já jsem tam byl > já tam byl)
• v 2. osobě minulého času se tvar příslušného pomocného slovesa být zkrátí na -s (ty jsi tam byl > tys tam byl)
• často (ne však důsledně) změna s, š, z, ž > c, č, dz, dž po n, ň (ženská > žencká)
• na začátku slova se provádí změna hř > ř (hřích > řích)
• náslovné v na začátku slova začínajícího na o- (otevřít > votevřít)
• krácení dlouhých samohlásek, zejména u skloňovacích koncovek, ale i jinde

Podskupiny

Nářečí češtiny:
1 – česká skupina (1a – severovýchodočeská podskupina, 1b – středočeská podskupina, 1c – jihozápadočeská podskupina, 1d – jihovýchodočeská)
2 – středomoravská skupina
3 – východomoravská skupina
4 – slezská skupina (4a – slezskomoravská podskupina, 4b – slezskopolská podskupina)
5 – nářečně různorodé oblasti

• Středočeská podskupina
  • Výskyt: Centrální část Čech, zejména Praha a její okolí (hranice tvoří pás Mělník - Nymburk - Poděbrady - Kolín - Čáslav - Chotěboř na severu a pás Rakovník - Hořovice - Příbram - Milevsko - Tábor - Pacov - Pelhřimov na jihu)
  • Hlavní znaky:
    • změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit)
    • změna stř > tř na začátku slov (stříbrný > tříbrnej)
    • ve 3. osobě množného čísla sloves převažují koncovky -ou, -eji, -aji (jsou, modleji, plivaji)
    • ve 2., 3. a 6. pádu jedn. č. žen. rodu. tvrdého skloňování se užívá koncovka 2. pádu

• Jihozápadočeské nářečí
  • Výskyt: Z jihu za středočeskou skupinou, přesahující na Moravu do úseku Telč - Třešť - Dačice
  • Hlavní znaky:
    • změna ť > j po samohlásce (zaplaťte > zaplajte)
    • tvary středního rodu jednotného čísla přivlastňovacích přídavných jmen jsou užívány pro všechny ostatní rody a čísla (sestřino židle, bratrovo syn)
    • skloňování 6. pádu jednotného čísla mužského a středního rodu je stejné měkké i tvrdé (vo ňom, vo našom)
    • ve slovesných tvarech 3. osoby množného čísla koncovky -ou, -í, -ají (kupujou, tvoří, říkají)
    • koncovky -ům nebo -ím se ve 3. pádě zaměňují koncovkou -om (jdu k sousedom, ke slepicom, ke dveřom)

• Severovýchodočeská podskupina
  • Výskyt: Na severovýchod od středočeské skupiny
  • Hlavní znaky:
    • na konci zavřených slabik změna v/f > u (pravda > prauda)
    • změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit)
    • koncovka -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého skloňování ženského rodu podstatných jmen (růžej, kosťej)
    • koncovka -oj 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj)
    • tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci)
    • sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar
      • seš jako sponové sloveso
      • -s jako pomocné sloveso minulého času
    • koncovky 3. osoby množného čísla sloves jsou -ou, -ej, -aj (kupujou, prosej, zpívaj)

• Jihovýchodočeská podskupina
  • Výskyt: Na jihovýchodním okraji území české nářeční skupiny, velká část je na území Moravy
  • Hlavní znaky:
    • tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci)
    • sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar
      • seš ve významu sponového slovesa
      • -s jako pomocné sloveso minulého času
    • ve významu sponového slovesa má 1. osoba jednotného čísla slovesa být tvar su jako v moravských dialektech
    • podstatná jména s kořenem na -s, -z, -l se skloňují měkce
    • v 1. a 2. osobě plurálu imperativu sloves, jejichž imperativ v singuláru má koncovku -i, je koncovka -ime, -ite (tiskněte > tisknite)
    • změna šť > šč (déšť > dešč)

Literatura

• Jaromír Bělič: Nástin české dialektologie. Vydáno v nakladatelství SPN roku 1972.

Související články

• Nářečí češtiny

Externí odkazy

• Útvary českého národního jazyka na webu Ostravské univerzity