Česká podstatná jména

Článek česká podstatná jména pojednává o podstatných jménech v češtině.

Skloňování

Pro skloňování podstatných jmen existuje 20 vzorů. Přiřazení ke vzorům závisí na rodu a zakončení v nominativu.

U podstatných jmen, kde kmen končí skupinou souhlásek, je vkládáno pohyblivé e mezi poslední dvě souhlásky u pádů s nulovou koncovkou:

zámek (N sg, A sg), zámku (G sg, D sg, V sg, L sg), zámkem (I sg) atd. - vzor hrad

karta (N sg), …, karet (G pl) - vzor žena

Střídání (alternace) souhlásek na konci kmene je v některých pádech obvyklé, např. zámek (N sg) → zámcích (L pl), Věra (N sg) → Věře (D sg). Toto pravidlo je poměrně komplikované.

Vzory podstatných jmen

Systém vzorů se liší podle publikace, nejznámější město, moře, kuře, stavení; žena, růže, píseň, kost; pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, Jiří.

Vzorů se dá nalézt více, přičemž některé mají jak své varianty, tak podvzory. V následujícím seznamu sestaveném z několika zdrojů jsou varianty vzorů uvedeny v závorkách a podvzory jsou odděleny od sebe čárkami. Zvláštní podvzory, které využívají svého hlavního vzoru jen v některých pádech a čísle, jsou vyznačeny kurzívou.

Mnohá jména i přesto kolísají při skloňování mezi více vzory (např. dveře jako růže, ale v 7. pádu dveřmi nikoli podle růžemi, ale podle kostmi).

• Mužský rod – životný
  • pán (student), syn, voják
  • muž, cizinec, rodič
  • předseda, paňáca (rikša)
  • soudce
  • Jiří
• Mužský rod – neživotný
  • hrad, les
  • stroj
• Ženský rod
  • žena,
  • růže
  • píseň
  • kost
• Střední rod
  • město
  • moře
  • kuře
  • stavení (nádraží)

Kromě uvedených vzorů existuje v češtině malé množství nesklonných podstatných jmen, přejatých z cizích jazyků. Jsou zpravidla středního rodu (kupé, filé), ale někdy jsou na základě významu přiřazeny jiným rodům (atašé - mužský životný rod, lady - ženský rod).

Rod mužský životný

J. č.	Nominativ	pán	muž	předseda	soudce	Jiří
	Genitiv	pána	muže	předsedy	soudce	Jiřího
	Dativ	pánovi, pánu	mužovi, muži	předsedovi	soudci, soudcovi	Jiřímu
	Akuzativ	pána	muže	předsedu	soudce	Jiřího
	Vokativ	pane! diváku!	muži!	předsedo!	soudce!	Jiří!
	Lokál	pánovi, pánu	mužovi, muži	předsedovi	soudci, soudcovi	Jiřím
	Instrumentál	pánem	mužem	předsedou	soudcem	Jiřím
Mn. č.	Nominativ	pánové, páni	mužové, muži	předsedové	soudci, soudcové	Jiří
	Genitiv	pánů	mužů	předsedů	soudců	Jiří
	Dativ	pánům	mužům	předsedům	soudcům	Jiřím
	Akuzativ	pány	muže	předsedy	soudce	Jiří
	Vokativ	pánové! páni!	mužové! muži!	předsedové!	soudci! soudcové!	Jiří!
	Lokál	pánech divácích	mužích	předsedech kolezích	soudcích	Jiřích
	Instrumentál	pány	muži	předsedy	soudci	Jiří

Rod mužský neživotný

J. č.	Nominativ	hrad	stroj
	Genitiv	hradu lesa	stroje
	Dativ	hradu	stroji
	Akuzativ	hrad	stroj
	Vokativ	hrade! zámku!	stroji!
	Lokál	hradu, hradě lesu, lese	stroji
	Instrumentál	hradem	strojem
Mn. č.	Nominativ	hrady	stroje
	Genitiv	hradů	strojů
	Dativ	hradům	strojům
	Akuzativ	hrady	stroje
	Vokativ	hrady!	stroje!
	Lokál	hradech zámcích	strojích
	Instrumentál	hrady	stroji

Některá slova latinského původu zakončená -us (génius, cyklus) se skloňují podle vzoru pán (životná) nebo hrad (neživotná), jako kdyby v nominativu zakončení -us nebylo: Brut'us, Bruta, Brutovi, Bruta, Brute, Brutovi, Brutem. Toto se týká pouze některých ze slov, která se v latině skloňují podle 2. deklinace (v genitivu se us mění v i). Slova, která v latině podléhají 4. deklinaci (i v genitivu jsou zakončená na us) a slova, která v češtině zdomácněla tak, že se původní latinská koncovka stala součástí českého kořene, se skloňují podobně jako původní česká slova (např. ubrus)

Rod ženský

J. č.	Nominativ	žena	růže	píseň	kost
	Genitiv	ženy	růže	písně	kosti
	Dativ	ženě škole	růži	písni	kosti
	Akuzativ	ženu	růži	píseň	kost
	Vokativ	ženo!	růže!	písni!	kosti!
	Lokál	ženě škole	růži	písni	kosti
	Instrumentál	ženou	růží	písní	kostí
Mn. č.	Nominativ	ženy	růže	písně	kosti
	Genitiv	žen	růží	písní	kostí
	Dativ	ženám	růžím	písním	kostem
	Akuzativ	ženy	růže	písně	kosti
	Vokativ	ženy!	růže!	písně!	kosti!
	Lokál	ženách	růžích	písních	kostech
	Instrumentál	ženami	růžemi	písněmi	kostmi

Rod střední

J. č.	Nominativ	město	moře	kuře	stavení
	Genitiv	města	moře	kuřete	stavení
	Dativ	městu	moři	kuřeti	stavení
	Akuzativ	město	moře	kuře	stavení
	Vokativ	město!	moře!	kuře!	stavení!
	Lokál	městě, městu	moři	kuřeti	stavení
	Instrumentál	městem	mořem	kuřetem	stavením
Mn. č.	Nominativ	města	moře	kuřata	stavení
	Genitiv	měst	moří	kuřat	stavení
	Dativ	městům	mořím	kuřatům	stavením
	Akuzativ	města	moře	kuřata	stavení
	Vokativ	města!	moře!	kuřata!	stavení!
	Lokál	městech	mořích	kuřatech	staveních
	Instrumentál	městy	moři	kuřaty	staveními

Slova latinského původu zakončená -um se skloňují podle vzoru město: muzeum, muzea, muzeu, muzeum … Některá z takových slov však zdomácněla v češtině i v podobě, že se původní latinská koncovka stala součástí českého kořene. Většinou se taková podoba považuje za nespisovnou (dopis bez datumu apod.).

Související články

• Podstatná jména
• Seznam latinských gramatických pojmů

Literatura

• KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha : Nakladelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4.  
• ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha : Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5.