Akuzativ

Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích. Označuje objekt, který se pojí se slovesem. V mnohých jazycích také pro objekty s některými nebo i všemi předložkami.

Akuzativ existuje, nebo někdy existoval ve všech indoevropských jazycích, včetně latiny, sanskrtu, řečtiny, němčiny, ruštiny a češtiny, v ugrofinských jazycích a semitských jazycích.

Akuzativ v češtině

Akuzativ je v češtině tak zvaný 4. pád. Ptáme se na něj pomocí otázek (vidím) koho?, co?.

Střední rod

• město → město, města (j. č., mn. č.)
• moře → moře, moře
• kuře → kuře, kuřata
• stavení → stavení, stavení

Ženský rod

• žena → ženu, ženy
• růže → růži, růže
• píseň → píseň, písně
• kost → kost, kosti

Mužský rod

• pán → pána, pány
• hrad → hrad, hrady
• muž → muže, muže
• stroj → stroj, stroje
• předseda → předsedu, předsedy
• soudce → soudce, soudce

U mužského rodu a vzorů pán, hrad, muž a stroj se dá pomocí akuzativu rozlišit životnost. Životné vzory mají akuzativ jednotného čísla odlišný od nominativu.

Akuzativ v angličtině

Moderní angličtina už pády nemá, ale přesto v ní několik zbytků akuzativu zbylo, například v zájmenech.

• I → me (nominativ, akuzativ)
• he → him
• she → her
• we → us
• they → them
• who → whom

Akuzativ v němčině

V němčině je akuzativ 4. pád. Pojí se s některými předložkami jako např. bis, durch, für, ohne atd.

Příklady osobních zájmen:

1. ich → mich
2. du → dich
3. er → ihn / sie, sie / es, es

Množné číslo:

1. wir → uns
2. ihr → euch
3. sie → sie

Akuzativ ve španělštině

Ve španělštině je akuzativ 4. pád.

Příklady osobních zájmen:

1. yo → me
2. tú → te
3. el/ella →le

Množné číslo:

1. nosotros → nos
2. vosotros → os
3. ellos/ellas →les

Akuzativ ve finštině

Objekt slovesa se ve finštině se vyjadřuje buď pomocí akuzativu nebo partitivu. Akuzativ sám pak má až na výjimku u osobních zájmen shodný tvar s genitivem.

Použití buď akuzativu nebo partitivu u jmen má v některých případech podobnou funkci jakou má v češtině vid u sloves. Akuzativ se používá tam, kde se předpokládá ukončenost děje (tedy jakoby dokonavý vid), partitiv pak tam, kde se jedná o děj, který bude v budoucnosti ještě pokračovat.

• Luin kirjan. - „Přečetl jsem knihu.“ (akuzativ - dokonavý vid)
• Luin kirjaa. - „Četl jsem knihu.“ (partitiv - nedokonavý vid)

Příklady osobních zájmen:

1. minä → minut (nominativ, akuzativ)
2. sinä → sinut
3. hän → hänet

Množné číslo:

1. me → meidät
2. te → teidät
3. he → heidät

Související články

• Skloňování
• České skloňování
• Podstatná jména
• Česká podstatná jména