Indoevropské jazyky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Indoevropské jazyky | |
|---|---|
|
|
|
| Rozšíření: | celosvětově, především Evropa, Amerika, Austrálie a Indie |
| Počet mluvčích: | 2,8-3,1 miliardy |
|
Počet jazyků: |
zhruba 250 (443 včetně dialektů) |
|
Klasifikace: |
|
| Dělení: | |
|
Dělení: |
|
Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Za těžiště a oblast vzniku prajazyka se považují stepi v dnešním jihozápadním Rusku a Ukrajině (existují i další možná místa vzniku indoevropských jazyků – např. v dnešním Turecku, v okolí Kaspického moře aj.)
Indoevropskými jazyky mluví víc než 3 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika).
Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy.
Mezi 20 v současné době nejpoužívanějšími jazyky je 12 jazyků indoevropských: španělština, angličtina, hindština, portugalština, bengálština, ruština, němčina, maráthština, francouzština, italština, paňdžábština a urdština (dohromady mají více než 1,6 miliardy rodilých mluvčích).
V německé jazykové oblasti se občas používá termín indogermánské jazyky (podle krajních geografických oblastí rozšíření jazyků).
[editovat] Dělení
Indoevropská rodina se dělí na následující skupiny (řazeno podle doby, ze které se nám dochovaly nejstarší záznamy):
- anatolské jazyky – nejstarší známá větev, záznamy z 18. stol př. n. l, dnes vymřelá
- indoíránské jazyky – nejstarší záznamy z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. (sanskrt)
- řečtina (tvoří samostatnou skupinu) – nejstarší záznamy ze 14. stol. př. n. l. (mykénská řečtina); z 8. stol. př. n. l. Homérovy texty
- italické jazyky – nejstarší záznamy ze 7. stol př. n. l. (latina)
- románské jazyky – vznikly z latiny
- keltské jazyky – nejstarší záznamy ze 6. stol př. n. l. (galština)
- germánské jazyky – nejstarší záznamy z cca 2. stol. n. l. (nejstarší runové nápisy)
- arménština – nejstarší záznamy z 5. stol. n. l.
- tocharské jazyky – vymřelé, záznamy z asi 6. stol n. l.
- balto-slovanské jazyky (někdy bývá existence společné baltoslovanské skupiny zpochybňována)
- slovanské jazyky – nejstarší záznamy z 9. století (staroslověnština)
- baltské jazyky – nejstarší záznamy ze 14. stol. (dnes vymřelá baltská pruština), litevština a lotyština až ze 16. stol.
- albánština – nejstarší záznamy z 15. stol.
[editovat] Vymřelé jazyky
Vedle těchto potvrzených a vědci většinou uznávaných větví bývá mezi indoevropské jazyky řazeno několik vymřelých jazyků, z nichž se nám dochovaly jen zlomky (přesnější zařazení tudíž není možné):
- illyrské jazyky (snad spřízněné s albánštinou)
- venétština
- liburnština
- messapština
- frygijština
- paionština
- thrákština
- dákština
- antická makedonština
- ligurština
[editovat] Související články
- Indoevropeistika
- Praindoevropština
- Seznam jazykových rodin
- Seznam jazyků (podle rodin)
- Seznam jazyků (podle abecedy)
|
|||||
|
|||||||||||||||||
