Austronéské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Austronéské jazyky

Rozšíření austronéských jazyků. Červeně malajsko-polynéská větev, fialově všechny ostatní (formosanské).
Rozšíření austronéských jazyků. Červeně malajsko-polynéská větev, fialově všechny ostatní (formosanské).

Rozšíření: ostrovy jihovýchodní Asie, Malajsie, Vietnam a Kambodža, Madagaskar, Oceánie a Nový Zéland
Počet mluvčích: zhruba 350 milionů

Počet jazyků:

zhruba 1000

Klasifikace:

Dělení:

Dělení:

(několik samostatných větví na Tchaj-wanu)

Austronéské jazyky na Tchaj-wanu před počátkem čínské kolonizace (podle Austronesian Basic Vocabulary Database (2008)).

Austronéská jazyková rodina je jednou z hlavních světových jazykových rodin. Jazyky do ní náležícími se hovoří především na ostrovech jihovýchodní Asie, na Madagaskaru, na Novém Zélandu a v Oceánii. Pravlast těchto jazyků je na Tchaj-wanu, kde se proto také nachází většina jazykových větví této rodiny. Drtivá většina austronéských jazyků i mluvčích ovšem přísluší k malajsko-polynéské skupině, jež vychází z pajwanské větve tchajwanských jazyků.

Jedna z největších námořních migračních vln, během níž se austronéské jazyky rozšířily z Tchaj-wanu na ostrovy Tichého i Indického oceánu, započala pravděpodobně zhruba 4 tisíce let př. n. l. a završila se až v 8. století, kdy Maorové dorazili na Nový Zéland. Na samotném Tchaj-wanu jsou domorodé austronéské jazyky vytlačovány čínštinou, ovšem jazyky malajsko-polynéské větve patří naopak mezi nejpoužívanější jazyky světa. Například indonéština je úředním jazykem v Indonésii a jako dorozumívací jazyk ji používá až 200 milionů mluvčích, javánštinu používá jako rodný jazyk kolem 80 milionů mluvčích.

Spekuluje se o vzdálenější příbuznosti s austroasijskou jazykovou rodinou, případně i s rodinami hmong-mien a tajsko-kedajskou, s nimiž by mohly tvořit austrickou jazykovou nadrodinu.


Dělení[editovat | editovat zdroj]

moderní dělení[editovat | editovat zdroj]

Podle novějších systémů austronéské jazyky rozšířené mimo Tchaj-wan patří do malajsko-polynéské větve, zatímco formosanské (tchaj-wanské) jazyky tvoří několik samostatných větví. Jejich dělení se v jednotlivých systémech poněkud odlišuje:

podle Austronesian Basic Vocabulary Database (2008)[editovat | editovat zdroj]

Podle ABVD se dělí na 8 základních větví, přičemž malajsko-polynéské jazyky jsou podskupinou paiwanských:[1]

podle Ethnologue.com[editovat | editovat zdroj]

Podle serveru Ethnologue se dělí na 11 základních větví a malajsko-polynéské jazyky jsou jednou z nich:[2]

tradiční dělení[editovat | editovat zdroj]

V dnes již zastaralém tradičnějším dělení tvoří jednotlivé formosanské větve pouze podskupinu západoaustronéských jazyků:[3]

  • Západní skupina
    • indonéské jazyky
      • indonéština (bahasa Indonesia)
      • malajština (bahasa Melayu)
      • malajsiština (bahasa Malaysia)
      • minangkabauština
      • atežština (bahasa Aceh)
      • batačtina
      • dajacké jazyky
      • javánština (basa Jawa, cara Jawi)
      • sundština
      • madurština
      • balijština
      • sasačtina
      • bavština
      • bugiština
      • makasarština
      • tagalština-filipínština (Tagalog, Tagal, Pilipino)
      • kavalanština (Tchaj-wan)
      • severoformosanština (Tchaj-wan)
      • amisština (Tchaj-wan)
      • bununština (Tchaj-wan)
      • tsou-rukaiština (Tchaj-wan)
      • sirajaština (Tchaj-wan)
      • pujumština (Tchaj-wan)
      • paiwanština (Tchaj-wan)
      • visajština
      • ilokština
      • malgaština (fiteny Malagasy)

Souvisící články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. http://language.psy.auckland.ac.nz/austronesian/research.php
  2. http://www.ethnologue.com/show_family.asp?subid=89851
  3. Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků, Albatros, Praha, 1989.