Japonsko-rjúkjúské jazyky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Japonsko-rjúkjúské jazyky | |
|---|---|
|
|
|
| Rozšíření: | Japonsko a přilehlé ostrovy |
| Počet mluvčích: | 131 milionů |
|
Počet jazyků: |
7-12 |
|
Klasifikace: |
|
| Dělení: | |
|
Dělení: |
|
Japonsko-rjúkjúské jazyky jsou jednou z jazykových rodin a jsou rozšířeny hlavně na ostrovech Japonska. Jednotlivé jazyky, ačkoliv v mluvené formě vzájemně nesrozumitelné, jsou často považovány za pouhé dialekty japonštiny. Příbuznost s jinými jazyky je nejasná - nejčastěji se hledá u korejštiny a jazyků altajských, s tím, že japonsko-rjúkjúské jazyky byly výrazně ovlivněny původním jazykovým substrátem, snad podobným ainštině či jazykům austronéské rodiny.
Dělení [editovat]
- Japonština (日本語) (130 milionů mluvčích)
- hačijó - starobylé dialkety ostrova Hačijódžima a ostrovů Daitó.
- vlastní japonština
- východní japonština
- západní japonština
- dialekty ostrova Kjúšú
- sacuma-ben - dialekt jižního Kjúšú (Sacagú)
- Rjúkjúské jazyky (琉球語)
- amamština (奄美語) (130 000 mluvčích, občas bývají její severní a jižní nářečí považována za dva samostatné jazyky)
- mijakština (mjáku haci, 宮古語) (55 000 mluvčích)
- okinawština (učinágači, 沖縄語) (900 000 mluvčích)
- Kunigamština (méně než 100 000 mluvčích, občas považována za dialekt okinawštiny)
- jaejamština (jaima muní, 八重山語) (45 000 mluvčích)
- jonagunština (与那国語) (1800 mluvčích, občas považována za dialekt jaejamštiny)
