Japonsko-rjúkjúské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Japonsko-rjúkjúské jazyky
Rozdělení japonsko-rjúkjúských jazyků.
Rozšíření:	Japonsko a přilehlé ostrovy
Počet mluvčích:	131 milionů
Počet jazyků:	7-12
Klasifikace:	Euroasijské jazyky (sporné) Altajské jazyky (sporné)
Dělení:
Dělení:	japonština rjúkjúské jazyky

Japonsko-rjúkjúské jazyky jsou jednou z jazykových rodin a jsou rozšířeny hlavně na ostrovech Japonska. Jednotlivé jazyky, ačkoliv v mluvené formě vzájemně nesrozumitelné, jsou často považovány za pouhé dialekty japonštiny. Příbuznost s jinými jazyky je nejasná - nejčastěji se hledá u korejštiny a jazyků altajských, s tím, že japonsko-rjúkjúské jazyky byly výrazně ovlivněny původním jazykovým substrátem, snad podobným ainštině či jazykům austronéské rodiny.

[editovat] Dělení

• japonština (130 milonů mluvčích)
  • hačijó - starobylé dialkety ostrova Hačijódžima a ostrovů Daitó.
  • vlastní japonština
    • východní japonština
    • západní japonština
    • dialekty ostrova Kjúšú
    • sacuma-ben - dialekt jížního Kjúšú (Sacagú)
• rjúkjúské jazyky
  • amamština (奄美語) (130 000 mluvčích, občas bývají její severní a jižní nářečí považována za dva samostatné jazyky)
  • mijakština (mjáku haci, 宮古語) (55 000 mluvčích)
  • okinawština (učinágači, 沖縄語) (900 000 mluvčích)
  • kunigamština (méně než 100 000 mluvčích, občas považována za dialekt okinawštiny)
  • jaejamština (jaima muní, 八重山語) (45 000 mluvčích)
  • jonagunština (与那国語) (1800 mluvčích, občas považována za dialekt jaejamštiny)

Související články obsahuje Portál Jazyk