Nový Zéland

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
New Zealand
Aotearoa
Nový Zéland
Vlajka Nového Zélandu
vlajka
Znak Nového Zélandu
znak
Hymna: God Defend New Zealand
Geografie

Poloha Nového Zélandu

Hlavní město: Wellington
Rozloha: 268 680 km² (73. na světě)
z toho 2,1 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Mount Cook (3754 m n. m.)
Časové pásmo: +12
Poloha: 41°0′ j. š., 172°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 4 414 400 (30.9. 2011)[1] (120. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění: 14 ob. / km² (193. na světě)
HDI: 0,907 (velmi vysoký) (3. na světě, 2010)
Jazyk: angličtina, maorština
Náboženství: křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: 26. září 1907 (na Spojeném království)
Královna: Alžběta II. zastoupená generálním guvernérem sirem Jerrym Mateparaem
Předseda vlády: John Key
Měna: novozélandský dolar (NZD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 554 NZL NZ
MPZ: NZ
Telefonní předvolba: +64
Národní TLD: .nz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Nový Zéland (anglicky New Zealand, maorsky Aotearoa) je stát v jihozápadní části Tichého oceánu (Pacifiku). Tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní, a další menší ostrůvky. Nejbližší sousední stát je asi 2000 km vzdálená Austrálie.

Nový Zéland není součástí australského kontinentu, protože se nenachází na jeho kontinentálním šelfu; je však částí ponořeného kontinentu Zélandie. Zélandie společně s Austrálií tvoří širší region Australasie, jenž je součástí Oceánie.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Není známo, zdali měli Maorové před příchodem Evropanů název pro Nový Zéland, je však jisté, že měli název pro Severní ostrov (Te Ika a Māui) a Jižní ostrov (Te Wai Pounamu nebo Te Waka o Aoraki). Na začátku 20. století byl původně Severní ostrov také označován jako zvuk Aotearoa, což znamená země dlouhého bílého oblaku (ao = oblak, tea = bílý, roa = dlouhý). V moderní maorštině se tento název užívá pro celý Nový Zéland. Slovo Aotearoa se také běžně používá v novozélandské angličtině.

První Evropský objevitel ostrovů Abel Tasman, který zde v roce 1642 přistál, ostrovy pojmenoval Staten Landt. Tasman si však myslel, že objevil část Jižní Ameriky objevenou v roce 1615 nizozemským námořníkem Jacobem Le Mairem. Název Nový Zéland pochází od nizozemských kartografů, kteří ostrovy nazvali Nova Zeelandia po nizozemské provincii Zeeland. Nikdo si není přesně jistý, kdo jako první vytvořil přesný nynější název, ale poprvé se objevil v roce 1645 a název asi zvolil kartograf Johan Blaeu. Britský cestovatel James Cook následovně poangličtil název na New Zealand. Název nemá nic společného s anglickým názvem Zealand pro dánský ostrov Sjælland. Starší maorské jméno pro Nový Zéland zní Niu Tireni, což má být zkomolený přepis anglického New Zealand.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Mapa Nového Zélandu

Není přesně známo, kdy se na Novém Zélandu usadili první Maorové. Mohlo to být v průběhu 9. století našeho letopočtu nebo ještě dříve. Prvním Evropanem, který roku 1642 objevil tyto ostrovy, byl holandský mořeplavec Abel Janszoon Tasman. Další návštěvník z Evropy, kapitán James Cook, sem dorazil až roku 1769.

V roce 1840 založili britští osadníci na Severním ostrově město Wellington a Nový Zéland, lukrativní pro Spojené království zejména pro úrodnou půdu a mírné klima, byl prohlášen jako závislé území Nového Jižního Walesu pod britskou ochranou. K tomuto postoupení suverenity ovšem mohlo dojít až po vyjednávání s náčelníky domorodých Maorů, kteří především díky misionářským snahám byli uchráněni před vyhubením. Ve smlouvě z Waitangi z roku 1840 je Maorům, tvořícím 12 % populace, zaručena rovnoprávnost, smlouva je také základem novozélandské národní identity. Hlavní zásluhu na pevném spojení Nového Zélandu s metropolí mají skotští přistěhovalci, kteří byli proti zabírání půdy drobných rolníků velkostatkáři v jejich mateřské zemi, přivedli však jejich novou zem k prosperitě a hrdosti na toto společenství.

Když bylo na Jižním ostrově roku 1861 objeveno zlato, zemi zasáhla vlna osadníků, kteří se tu pokoušeli přijít k nějakému jmění. V 60. letech 19. století se osadníci a Maorové přeli o půdu a došlo k několika krutým válkám, v jejichž důsledku Maorové přišli o mnoho svých práv a území, zděděných po předcích.

Roku 1907 se Nový Zéland stal nezávislým státem, zůstal však vázán silnými politickými a hospodářskými pojítky k Velké Británii. Dne 11. prosince 1931 se stal fakticky nezávislým v rámci Commonwealthu. Později se země více sblížila s Austrálií a dalšími státy jižního Tichomoří. Po období maorských nepokojů v 70. letech dnes znovu ožívá zájem o maorskou kulturu a tradici.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Nový Zéland je vyspělá země. Patří mezi země s vysokou životní úrovní, podle Human Development Index se v roce 2005 umístil na 19. místě a v žebříčku kvality života v roce 2005 časopisu The Economist na 15. místě. Od roku 1984 byla vláda země zaneprázdněna významnou ekonomickou restrukturalizací, transformující Nový Zéland z vysoko protekcionistické a regulované ekonomiky na liberalizovanou otevřenou ekonomiku. Koncem 80. let 20. století privatizovala vláda Nového Zélandu v několika vlnách značnou část společností, včetně svých telekomunikačních společností, železničních sítí, rozhlasových stanic a dvou finančních institucí. I když novozélandská vláda ještě stále vlastní mnoho podniků, známých jako State-Owned Enterprises (státní podniky). Tyto podniky jsou řízeny samostatnými podniky, které musí vykazovat zisk stejně tak jako každá jiná soukromá společnost.

Částečně také kvůli náhlé transformaci ekonomiky, vznikla od roku 1984 na Novém Zélandu ekonomická bublina na trhu cenných papírů. Svůj vrchol dosáhla v říjnu 1987 a celková hodnota trhu se snížila na polovinu během jednoho roku (ztracená hodnota se ještě stále nedosáhla). Následkem této bubliny bylo období nízkého ekonomického růstu, které trvalo až do poloviny 90. let 20. století. To vedlo vládu také k začátku programu masivní imigrace na zvýšení HDP. Od roku 1999 má Nový Zéland období relativního silného růstu s jen slabými inflačními tlaky.

Současné ekonomické priority vlády Nového Zélandu jsou zaměřené na zvýšení relativně nízké pozice mezi země OECD, uzavření smluv o volném obchodu, snižovaní rozdílů mezi etnickými skupinami a budování ekonomiky založené na vědomostech. V roce 2004 začal Nový Zéland jako jedna z prvních zemí světa rozhovory o volném obchodu s Čínou.

Nový Zéland je silně závislý na obchodu, hlavně se zemědělskými produkty. Je ovlivňován globálními ekonomickými zpomaleními a propadem cen komodit. Poněvadž jsou ceny zemědělských produktů velmi citlivé na kurzové směny a značná část spotřebitelského zboží je dovážena, mají směny novozélandského dolaru silný dopad na ekonomiku. Jeho primární exportní odvětví jsou zemědělství, hortikultura, rybolov, lesnictví a informační technologie. Velmi významným zdrojem příjmů je turistika, neboť příroda Nového Zélandu přitahuje turisty z celého světa.[2] Filmový a vinařský průmysl mají velkou šanci na úspěch.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Stádo ovcí

Nový Zéland je zemědělskou zemí. Na každého obyvatele připadá podle odhadů asi 20 hospodářských zvířat. Ovce jsou zdrojem proslulého jehněčího a vlny, které se vyvážejí do celého světa. Kvůli dalším hlavním položkám vývozu státu - hovězímu, mléku, sýru a máslu - se zde navíc chovají velká stáda skotu. Nedílnou součástí nadstandardní živočišné výroby na Novém Zélandu jsou i početné farmové chovy jelení zvěře. K pěstovaným plodinám patří pšenice, kukuřice, ječmen, hrách a jablka. V zemi vzrůstá počet vinic, z nichž pochází vysoce kvalitní víno. Původní stále zelené lesy Nového Zélandu jsou většinou chráněné, pily a papírenský průmysl jsou zásobovány rozsáhlými kulturami jehličnanů a eukalyptů. Ve vodách Nového Zélandu se loví takové ryby, jako např. hoki, pražmy a barakudy, a při pobřeží se chovají korýši včetně slávek.

Novozélandský průmysl je založen hlavně na zpracování zdejších mléčných produktů, plodin, masa a ryb. K ostatním průmyslovým odvětvím se řadí výroba látek, hliníku a umělých hmot.

Hlavními obchodními partnery Nového Zélandu jsou Austrálie, Japonsko, USA a členské státy Evropské unie, zejména Spojené království.

Země zužitkovává své přírodní bohatství, například zdejší prudké řeky, jež jsou zdrojem vodní energie. Disponuje též zásobami zemního plynu, ropy, uhlí, zlata, stříbra a železné rudy.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Topografická mapa Nového Zélandu

Nový Zéland je poněkud izolován v jižní části Tichého oceánu a skládá se ze dvou hlavních ostrovů oddělených Cookovým průlivem (známých jednoduše jako Severní ostrov a Jižní ostrov) a četných menších ostrovů, dále pak z mnoha menších, například závislá území Cookovy ostrovy, Niue nebo Tokelau. Celková rozloha Nového Zélandu je 268 680 km², což je o trochu méně než Japonsko a o trochu více než Spojené království. Nejbližší pevninou je 2000 km vzdálená Austrálie. Na Novém Zélandu a přilehlých ostrovech se v roce 2014 nacházely 3 lokality světového dědictví UNESCO - národní park Tongariro, Te Wahipounamu a novozélandské subantarktické ostrovy.

Na dvou hlavních ostrovech Nového Zélandu jsou všechna místa vzdálená maximálně 130 km od moře. Větry vanoucí od oceánu zde udržují mírné a vlhké podnebí s opravdu silnými srážkami na západním pobřeží. Na severu Nového Zélandu je horko a deštivo. Na jihu země a ve větších výškách je chladněji.

Severní ostrov má velice nepravidelné pobřeží s několika poloostrovy, které vybíhají do moře. Úrodné nížiny přecházejí v kopce lemované zátokami a písčitými plážemi. Uprostřed Severního ostrova se nachází oblast sopek. Čtyři z nich jsou dosud činné a je zde také mnoho bublajících horkých pramenů a gejzírů. Nejvyšším vrcholem Severního ostrova je jedna ze čtyř sopek, sopka Ruapehu (2797 m). Zemětřesení nejsou ničím výjimečným, zřídkakdy však představují nebezpečí. Víc na jihu se rozeklané kopce svažují a předcházejí v roviny a pobřežní nížiny. Kopec Taumatawhakatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu je zapsán v Guinnessově knize rekordů za svůj 85 písmen dlouhý název.

Jižnímu ostrovu, jejž od Severního odděluje 26 km široký Cookův průliv, dominují nebetyčné vrcholky Jižních Alp se sněžnými poli a ledovci. Nejvyšším vrcholem Jižního ostrova je Mount Cook (3754 m). Mnoho nádherných jezer, která leží v hustě zalesněných horských údolích, napájejí prudké řeky. Na východ od Alp se rozkládá úrodná Canterburská nížina, největší rovina na Novém Zélandu. Na samém jihu se do ostrovní půdy zařezávají v úzkých pruzích fjordy, jež skýtají překrásnou podívanou.

Nový Zéland leží v jižním Pacifiku ve vzdálenosti asi 2000 km na jihovýchod od Austrálie. Nejbližší pevninou na jihu je Antarktida. Na severu se nacházejí souostroví Nová Kaledonie, Fidži a Tonga.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Nový Zéland má mírné oceánské podnebí, přičemž nejsevernější část má podnebí subtropické. Roční období jsou proti Severní polokouli obrácená. Nejteplejší měsíce jsou leden a únor a nejchladnější červenec. Na Severním ostrově je průměrná teplota 18 °C a na Jižním 13 °C. Zimy jsou mírné. Převládající západní větry přinášejí celoročně bohaté srážky.

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Izolovanost ostrovů uchovala některé endemické druhy. Nový Zéland se od Gondwany oddělil ještě před rozšířením savců, proto se před méně než 900 lety na Novém Zélandu nevyskytovali žádní savci, kromě těch, co sem mohli připlavat (lachtani, lvouni atd.) nebo přiletět (netopýři).[3] Na Novém Zélandu nežijí žádní hadi a téměř žádná jedovatá zvířata.[4]

Nový Zéland je domovem mnoha endemických rostlin, např. šarlatově kvetoucí pohutukawy a jerlínu se zářivě žlutými kvítky. Velké části Nového Zélandu byly původně porostlé lesem nebo buší. Nyní převládají formy trsnatých trav na bažinatých plochách a čtvrtina území je zalesněna. Stávající lesy jsou složené z vavřínových a jehličnatých stromů, ale místy se vyskytují i palmy a stromovité kapradiny. Na Jižním ostrově jsou převážně pabukové lesy (kromě západního pobřeží).

Nejznámějším představitelem fauny je kivi, velký nelétavý pták, i když zde žije ještě několik dalších druhů ptáků, kteří neumějí létat. Před příchodem Evropanů na Novém Zélandu žily dva druhy netopýrů, velké množství hmyzu a ptáků, kteří jsou často nelétaví a několik druhů plazů – gekoni a scinkové. Pouze na Novém Zélandu najdeme rovněž hatérii novozélandskou, starodávného plaza. Typickými opeřenci Nového Zélandu jsou slípky takahe a papoušci kakapo.

Na Novém Zélandu se nachází 14 národních parků.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Původními obyvateli Nového Zélandu nejsou Maorové, kteří na Nový Zéland připluli během 9.14. století. Jsou jimi tzv. Moriori, kteří byli následně vyhlazeni Maory (tato informace pochází z muzea v Christchurch).[zdroj?] Největší skupinu obyvatel tvoří Novozélanďané evropského původu (75 %). Druhou největší skupinu tvoří Maorové (15 %). Negramotnost obyvatelstva je kolem 1 %. Téměř 88 % obyvatel žije ve městech. Střední délka života mužů je 75,5 let, u žen 81,6 let. Podíl párů bez dětí je 76 %.[5]

Největší města[editovat | editovat zdroj]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé části Novozélandského království

Novozélandské království[editovat | editovat zdroj]

Novozélandské království (anglicky Realm of New Zealand) je území, na kterém je hlavou státu britská královna Alžběta II. z titulu královny Nového Zélandu. Království zahrnuje Cookovy ostrovy, Nový Zéland, Niue, Tokelau a sporné území na Antarktidě označované jako Rossova dependence.

Distrikty Nového Zélandu

Regiony[editovat | editovat zdroj]

Novozélandské regiony jsou základním administrativním dělením. Je jich 16.

  1. Northland
  2. Auckland
  3. Waikato
  4. Bay of Plenty
  5. East Cape
  6. Hawke's Bay
  7. Taranaki
  8. Manawatu-Wanganui
  9. Wellington
  10. Tasman
  11. Nelson
  12. Marlborough
  13. West Coast
  14. Canterbury
  15. Otago
  16. Southland

Regiony Nového Zélandu

Distrikty[editovat | editovat zdroj]

Novozélandské distrikty jsou druhým administrativním dělením. Je jich 73.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Novozélandská ragbyová reprezentace All Blacks vyhrála dvakrát mistrovství světa, poprvé v roce 1987 a podruhé v roce 2011.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.stats.govt.nz/browse_for_stats/population/estimates_and_projections/NationalPopulationEstimates_HOTPSep11qtr.aspx
  2. Nový Zéland: Ekonomická charakteristika země [online]. BusinessInfo.cz, [cit. 2011-10-26]. Dostupné online. (čeština) 
  3. Jan a Eva Lejskovi. Fauna Nového Zélandu [online]. [cit. 2011-10-25]. Dostupné online. (čeština) 
  4. Fauna Nového Zélandu [online]. novyzeland.info, [cit. 2011-11-09]. Dostupné online. (čeština) 
  5. http://www.nationmaster.com/graph/peo_cou_wit_chi-people-couples-with-children

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SINCLAIR, Keith. Dějiny Nového Zélandu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 373 s. ISBN 80-7106-556-0.  
  • TURNER, Peter. Nový Zéland. Brno : Computer Press, 2010. 319 s. ISBN 978-80-251-2264-8.  
  • Laura Harper, Tony Mudd, Paul Whitfield. Nový Zéland. Brno : Jota, 2009. 1097 s. ISBN 978-80-7217-610-6.  
  • BAIN, Carolyn, et al. Nový Zéland. Praha : Svojtka & Co., 2007. 764 s. ISBN 978-80-7237-728-2.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]