Vítr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vítr je horizontální proudění vzduchu v atmosféře. Je vyvolaný rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země. Při jeho popisu nás zajímá jeho směr, rychlost a ochlazovací účinek. Rychlost a směr větru se měří pomocí anemometru.

Směr větru se udává dle směru, odkud vítr vane – buď přesněji pomocí azimutu (0 až 360°), nebo v meteorologii pomocí světových stran (zpravidla s přesností na 22,5°, tj. s rozlišením na S, SSV, SV, VSV a V směr).

Vítr je odpradávna ničícím živlem i pomocníkem člověka. Vichřice spolu s povodněmi jsou největším zdrojem škod v podmínkách střední Evropy, při poslední velké vichřici v listopadu 2004 došlo k poničení velké části lesů Vysokých Tater. Vítr je jedním z hlavních činitelů působících erozi a zvětrávání hornin.

Rychlost větru[editovat | editovat zdroj]

Rychlost (síla) větru se klasifikuje buďto přesným určením jeho rychlosti (kilometry za hodinu, metry za sekundu, míle za hodinu), nebo ve stupních, které se určují odhadem podle Beaufortovy stupnice. Rychlost větru se v čase výrazně mění, proto se často udává průměrná rychlost větru (za určité období, např. 1 nebo 5 minut) a nárazová rychlost větru (maximální rychlost při jednorázovém nárazu).

Rychlost větru v obecných podmínkách[editovat | editovat zdroj]

Rozložení hustot rychlostí větru pro střední hodnotu rychlosti 15 m/s

Spektrum rozložení hustoty rychlostí větru v dané lokalitě je poměrně dobře popsatelné Rayleighovým rozdělením jako speciálním případem rozdělení Weibullova. Jde o funkci


f(v)= \frac{\beta}{\eta} \left(\frac {v}{\eta}\right)^{\beta-1} \exp\left[-\left(\frac {v}{\eta}\right)^\beta\right],

kde v je náhodně proměnná rychlost větru, \beta = 2 je tvarový parametr rozložení a \eta odpovídá střední hodnotě rychlosti větru


\eta \approx \frac {\tilde{v}}{0.886}

Je zřejmé, že maximum hustoty výskytu rychlostí bude vždy ležet vlevo od hustoty výskytu střední rychlosti větru. Pro reálné použití má smysl pracovat s pravděpodobností výskytu rozsahu rychlostí větru v intervalu (v1,v2), kterou lze určit jako


P_{(v_1,v_2)}=\int_{v_1}^{v_2} f(v) \mathrm{d}v

Využití větrné energie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Větrná energie.
Větrné čerpadlo v USA
Větrná elektrárna na Rovinech u Pcher, okres Kladno

Nejčastěji se energie větru využívá pomocí větrné turbíny. Zejména v minulosti turbína konala přímo mechanickou práci - větrný mlýn mlel obilí, větrnými stroji se čerpala voda nebo poháněly katry. V současnosti se mechanická energie, získaná turbínou z energie větru, používá pro pohon alternátoru ve větrných elektrárnách.

Vítr se také používá k pohonu dopravních prostředků, nejčastěji lodí (plachetnice).

Vítr na jiných planetách[editovat | editovat zdroj]

Vítr nevzniká jen na planetě Zemi, ale je také na jiných planetách sluneční soustavy. Nejrychlejší vítr je na planetách Jupiter, Saturn a Neptun.[1]

  • Jupiter – Na Jupiteru dosahují větry díky tryskovému proudění rychlostí až 500 km/h[1]
  • Saturn – Větry na planetě Saturn dosahují v troposféře rychlostí až 1500 km/h[2]
  • Neptun – Rekordmanem je planeta Neptun, jejíž větry dosahují rychlostí až 2500 km/h[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Česká televize - Vesmír - Nejdivočejší počasí ve vesmíru
  2. Scientific American (české vydání) - 8 zázraků sluneční soustavy

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo vítr ve Wikislovníku
  • Téma Vítr ve Wikicitátech