Znečištění ovzduší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Významnými znečišťovateli vzduchu jsou uhelné elektrárny i teplárny
Písečná bouře v Texasu z roku 1935 je důkazem, že znečištění ovzduší nemusí způsobovat jen člověk

Znečištění ovzduší je chemický, fyzikální nebo biologický činitel, který mění přírodní vlastnosti zemské atmosféry. Je celosvětovou příčinou řady úmrtí a nemocí např. dýchacích cest a výskytu rakoviny a srdečních onemocnění.

Mezi největší zdroje nečistot v ovzduší stacionární zdroje (teplárny, tepelné elektrárny i lokální topeniště v domech) a mobilní zdroje (především automobilová doprava, ale i železniční nebo lodní).

Zdroje znečištění vzduchu[editovat | editovat zdroj]

Zdroje znečištění ovzduší jsou faktory na konkrétním místě, které způsobují uvolňování znečišťujících látek do ovzduší. Podle typu vzniku je polutanty možno rozdělit na několik skupin.

  • Zdroje primární spočívají v prostém uvolňování polutantů přímo z určitého zdroje (např. oxid uhelnatý, oxid siřičitý, vedlejší produkty spalování).
  • Naopak, produkty sekundárních zdrojů znečištění jsou vytvářeny reakcemi primárních polutantů mezi sebou nebo s jinými látkami. Příkladem sekundárního zdroje znečištění může být vznik troposférického ozonu v důsledku fotochemické reakce, ke které dochází za působení oxidů dusíku, UV záření a těkavých organických látek.

Podle původu můžeme zdroje znečištění ovzduší rozdělit na antropogenní, tedy lidského původu, a přírodní (někdy označované jako neantropogenní).

Antropogenní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Antropogenní zdroje jsou způsobovány člověkem. Velké rozpětí znečišťujících látek je spojené se spalováním různých typů paliv, jako je benzín, uhlí, dřeva, rafinace ropy a podobně.

Spojené se spalováním různých typů paliv
Příčiny znečištění ovzduší a hlavní látky, které jej způsobují
1. skleníkový efekt
2. znečištění pevnými částicemi
3. zvýšené UV-záření
4. kyselé deště
5. zvýšené množství přízemního ozonu
6. znečištění způsobené oxidy dusíku
Jiné antropogenní zdroje

Přírodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Existuje i mnoho přírodních zdrojů. K přirozenému uvolňování polutantů dochází zejména několika cestami:

Zdravotní účinky znečištěného prostředí[editovat | editovat zdroj]

Při výbuchu sopky Mount St. Helens se uvolnilo velké množství škodlivin, např. síra, chlór a sopečný popel

Účinky znečištění se dělí na krátkodobé a dlouhodobé. Mezi krátkodobé vlivy patří například zvýšení výskytu zánětlivých onemocnění plic. Dlouhodobé se působení znečištěného vzduchu na člověka projevuje zhoršením funkcí plic a zkrácením předpokládané délky života.

Americký výzkum v New Yorku např. ukázal na možnou spojitost mezi inteligencí dětí (IQ) a tím, nakolik byly jejich matky během těhotenství vystaveny znečištění ovzduší polyaromatickými uhlovodíky. Děti, které se narodily matkám z nejvíc znečištěných oblastí, měly v IQ testech až o pět bodů nižší výsledky.[1] Oponenti studie však poukázali na možné sociální vlivy, neboť většina matek sledovaných dětí neměla ani střední vzdělání.

Možnosti omezení znečištění vzduchu[editovat | editovat zdroj]

Jedná se antropogenní zdroje, které je možné vybavit zařízeními pro zachycování emisi (např. prachové filtry, katalyzátory, odsiřovací či denitrifikační zařízení). V případě dopravy se může jednat o změny paliva, omezení rychlosti či zlepšení plynulosti provozu.

Dieselové motory jsou významným zdrojem znečištění jemnými prachovými částicemi

Některé evropské země jako Švédsko nebo Německo zavádějí v centrech velkých měst tzv. nízkoemisní zóny, do kterých mohou vjiždět jen automobily, jež vypouštějí jen malé množství škodlivin. Například švédský Göteborg zavedl nízkoemisní zónu již v roce 1996 a emise prachových částic z nákladní dopravy se mu podařilo snížit zhruba 40 procent.[2] Další možností je použití fotokatalytických materiálů pro povrchy staveb. které jsou schopny rozkládat plynné škodliviny z ovzduší pomocí světla. Měření provedená na úsecích městských komunikací z fotokatalytického betonu TX Active podle údajů výrobce ukázala snížení koncentrací oxidů dusíku o 20 až 60 %.[3]

Vzrostlá zeleň působí jako filtr, neboť zachycuje část jemných prachových částic (PM2,5), které představují největší zdravotní riziko. Proto Komise životního prostředí Akademie věd ČR vyslovila doporučení na školních pozemcích upřednostňovat přírodní terén, vytvářet a udržovat zelené prstence kolem velkých měst či novou zástavbu zásadně směřovat na tzv. brownfields.

Situace v České republice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Znečištění ovzduší v České republice.

Globální stmívání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Globální stmívání.

Se zvýšeným znečištěním ovzduší souvisí i tzv. globální stmívání – jev, který je dán především změnami ve složení pevných částeček v oblacích a tím i jejich odrazivosti za posledních několik desetiletí. Jev je však složitější – kromě změny odrazivosti slunečního záření od vrstev atmosféry postihnutých zvýšeným množstvím polutantů jsou zde např. souvislosti s mírou vypařované vody, ale i závažné zásahy např. do způsobů vytváření dešťových mraků, monzunů a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Air pollution ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Air pollution na anglické Wikipedii.

  1. Americká studie prokázala vliv smogu na IQ dětí, ČT24, 21. července 2009
  2. Miroslav Šuta: Nízkoemisní zóny – diskriminace smraďochů pro čistější ovzduší měst, respekt.cz, 27. ledna 2009]
  3. TX Active: Snižování znečištění ovzduší pomocí cementu TioCem

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]