Mount St. Helens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Mount Saint Helena.
Mount St. Helens
Mount St. Helens
Těleso Mount St. Helens zrcadlící se v jezeře.

Vrchol 2549 m n. m.
Poznámka nejlépe zdokumentovaná exploze

Světadíl Severní Amerika
Státy USA USA
Pohoří Kaskádové pohoří
Souřadnice 46°11′28″ s. š., 122°11′40″ z. d.
MountSt. Helens
Fire.svg
Mount
St. Helens
Prvovýstup 1853Thomas J. Dryer
Typ stratovulkán
Erupce největší erupce v roce 1980
poslední erupce v roce 2006
Hornina sopečné
Povodí Columbia

Hora St. Helens (anglicky Mount St. Helens), v českém prostředí též nesprávně nazývána Hora Svaté Heleny, je stratovulkán nacházející se v severní části Kaskádového pohoří ve státě Washington, USA. Je tvořena směsí lávy a sopečného prachu. Byla pojmenována po britském diplomatovi, lordu St Helensovi. Sopka je jedním ze 160 aktivních vulkánů z tzv. skupiny Pacifického kruhu ohně. Poslední známá erupce proběhla mezi lety 20042006.

Hora St. Helens se nachází přibližně 55 km západně od sopky Mount Adams coby nejvýchodnější oblasti Kaskádového pohoří a 80 km od Mount Rainier  – největšího vulkánu oblasti. St. Helens vznikla přibližně před 40 000 lety a je v porovnání s ostatními vulkány v oblasti nejmladší. Hlavní kužel – zničen explozí tzv. Pliniovskému typu 18. května 1980[1] – byl vytvořen během 2 200 let aktivity. Sopka je mezi ostatními vulkány oblasti nejaktivnější za posledních 10 000 let.

Erupce v roce 1980[editovat | editovat zdroj]

Mount St. Helens den před erupcí v roce 1980
Mount St. Helens čtyři měsíce po erupci, foceno zhruba ze stejného místa jako fotografie výše.

Dne 18. května 1980 došlo na symetrickém kuželu sopky k nejlépe dokumentované erupci v historii lidstva. Během jediného výbuchu bylo zničeno 400 metrů sopky.[zdroj?] Horní část kužele se zhroutila z důvodu nadměrné akumulace magmatu pod severním svahem sopky, což vedlo k jeho postupnému vyklenutí až následnému sesuvu. Tím se obnažila přívodní žíla s magmatem, ve které byly nahromaděné sopečné plyny. Jakmile na tyto plyny přestal působit omezující litostatický tlak okolních hornin, plyny začaly významně expandovat a trhat magma.[2] Výsledným efektem byla explozivní erupce, která po sobě zanechala kalderu podkovovitého tvaru.

Lavina bahna, kamenní a sutě se řítila rychlostí až 75 m/s a překonala vzdálenost více než 25 km. Nashromážděné úlomky vyplnily údolí do výše 195 m. Směs horkých plynů a lávy v čele laviny zničila přibližně 10 miliónů stromů na ploše odpovídající cca 600 km2. Rozpad sopečné základny měl za následek i vznik pyroklastických proudů o teplotě až 700 °C. Během výbuchu, kromě škod na okolních porostech, uhynulo přibližně 2 000 kusů jelení zvěře. Erupce byla příčinou i tragické smrti vulkanologa Davida A. Johnstona, fotografa Reida Blackburna a významného občana Harry Randall Trumana.[3]

Podle údajů americké geologické služby[4] a pracoviště David A. Johnston Cascades Volcano Observatory[5] během jediného výbuchu bylo z tělesa sopky rozmetáno 2,8 miliardy m3 horniny. Za jediný den se do atmosféry dostalo 520 miliónů tun popílku.[6] a množství sopečných plynů. Odhaduje se, že z plynů vzniklo okolo 0,3 megatun aerosolu kyseliny sírové.[7]

Následná ekologická katastrofa znamenala pro vědecký svět i určitý přínos. Zničená krajina kolem sopky se stala studijním prostorem přirozené obnovy zničeného ekosystému. Bylo takto zjištěno, že obnova porostu a návrat živočichů probíhá mnohem rychleji, než vědci předpokládali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. Parfitt a Wilson (2009), str. 5
  2. PARFITT, Elisabeth A.; WILSON, Lionel. Fundamentals of Physical Volcanology. [s.l.] : Blackwell Publishing company, 2009. Dále jen Parfitt a Wilson (2009). ISBN 978-0-63205443-5. Kapitola Pyroclastic falls and pyroclastic density currents: DIRECTED BLASTS AND COLLAPSES FROM LAVA DOMES AND FLOWS, s. 119. (anglicky) 
  3. Topinka, Lyn. Report: Eruptions of Mount St. Helens: Past, Present, and Future [online]. United States Geological Survey, December 27, 2006, [cit. 2010-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. http://www.usgs.gov/
  5. http://vulcan.wr.usgs.gov/home.html
  6. http://pubs.usgs.gov/fs/2000/fs036-00/
  7. Parfitt a Wilson (2009), str. 185.