Aerosol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aerosolové znečištění severovýchodní Indie a Bangladéše

Aerosol je heterogenní směs malých pevných nebo kapalných částic v plynu. První případ se také označuje jako dým, druhý jako mlha. Rozptýlené částice mají velikost od 10 nm do 10  μm, což odpovídá shlukům několika molekul až částicím tak hmotným, že už nemohou snadno poletovat v atmosféře.

Velké množství aerosolu v atmosféře vede ke snížení viditelnosti a je jedním z nejnepříjemnějších znečišťovatelů životního prostředí. Velké množství aerosolu se dostává do ovzduší během sopečné činnosti, kdy může být vynesen až do stratosféry, během lesních požárů, po dopadu mimozemského tělesa, či při jaderné válce. Jeho velké množství v atmosféře může způsobit ochlazení či oteplení planety a následný nástup doby ledové.[1][2]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Aerosol může vznikat řadou způsobů. V případě sopečného aerosolu ve stratosféře dochází k jeho vzniku výsledkem chemických reakcí vodní páry a sopečných plynů, konkrétně převážně oxidu siřičitého (SO2) a sulfanu (H2S). Výsledkem reakce jsou obvykle 1–2 μm drobné kapičky kyseliny sírové tvořící aerosol. Tyto částice mají schopnost zůstat v atmosféře 2 až 3 roky a oproti prachovým částicím mají až 10 desetkrát větší schopnost blokovat dopadající sluneční záření.[1] Přítomnost aerosolu kyseliny sírové tak zvyšuje odrazivost Země, tzv. albedo, což se projevuje tím, že se od částeček odráží mnohem více světelného záření zpět do kosmu. Tím zemský povrch nedostává obvyklý přísun energie, načež se ochlazuje.[1] Například erupce sopky Pinatubo v roce 1991 tak způsobila celosvětový pokles průměrné teploty o 0,5 °C.[1]

Na druhou stranu, část dopadajícího záření je aerosolem zachycena, čímž dochází k zahřátí těchto kapiček a významnému ohřátí stratosféry.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e PARFITT, Elisabeth A.; WILSON, Lionel. Fundamentals of Physical Volcanology. [s.l.] : Blackwell Publishing company, 2009. Dále jen „Parfitt a Wilson (2009)“.. ISBN 978-0-63205443-5. Kapitola Volcanoes and climate: Satellite monitoring of climate change after volcanic eruptions, s. 183. (anglicky) 
  2. http://www.chmi.cz/cc/inf/klima.doc

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SIGURDSSON, Haraldur; MILLS, Michael J.. Encylopedia of Volcanoes. [s.l.] : Academic Press, 1999. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Volcanic Aerosol and Global Atmospheric Effects, s. 931-944. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]