Pevné částice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Významným zdrojem prachových částic jsou výfukové plyny automobilů s dieselovými motory

Pevné částice či (pevné) prachové částice (anglicky: particulates či particulate matterPM) jsou drobné částice pevného skupenství rozptýlené ve vzduchu, které jsou tak malé, že mohou být unášeny vzduchem. Jejich zvýšená koncentrace může způsobovat závažné zdravotní problémy. Podílí se také na důležitých atmosférických dějích jako vznik vodních srážek a ovlivňují teplotní bilanci Země.[1]

Ve většině případů je synonymem pro pevné částice i pojem polétavý prach.[2] Oproti tomu pojem aerosolové částice nebo atmosférický aerosol může být podle podmínek již odlišný: zahrnuje všechny částice, které se šíří prouděním vzduchu – pevné i kapalné.[3]

Terminologie používaná při popisu těchto částic není jednotná a záleží na tom, zda se částice posuzují spíše z hlediska svého původu nebo z hlediska jejich vlivu na zdraví. Odlišné pojmy sledující spíše fyzikální a optické vlastnosti ovzduší pak používají meteorologové.

Zdroje pevných částic[editovat | editovat zdroj]

Zdrojem pevných částic může být přírodní proces, např. výbuch sopky, větrná bouře nebo lesní požár, ale také lidská činnost, např. spalování uhlí, ropy, dřeva nebo odpadů, těžba uhlí, kamene či štěrku.

Významným zdrojem prachových částic jsou automobily s dieselovými motory, které nemají katalyzátor a jejichž výfukové plyny obsahují množství malých prachových částic (sazí) vznikajících nedokonalým spalováním nafty.[4] Dále částice vznikají obrusem pneumatik a povrchového materiálu vozovky.

Pevné částice však mohou vznikat i jinými méně očekávanými procesy. Běžné vaření (i na elektrickém vařiči) v místnosti zvyšuje dočasně koncentraci částic ve vzduchu více než 10× oproti hodnotám pozadí (pro ultrajemné částice až 550×).[5] Dalším významným domácím zdrojem částic je cigaretový kouř.[6] Menší vliv pak mají také např. svíčky či sprej na vlasy.[7]

Sekundární prašnost[editovat | editovat zdroj]

Na znečištění se významně podílí tzv. sekundární prašnost, která je způsobena zvířením pevných částic, které již byly usazeny nebo jinak deponovány na zemském povrchu, a jejich následným rozptylem do ovzduší. Může být hlavním zdrojem polétavého prachu ve městech.[8] Např. studie z Paříže uvádí, že množství hrubších částic (PM10), které se do ovzduší dostaly jako sekundární prašnost, může být 3–7× vyšší, než jejich přímé emise z výfukových plynů.[9]

Na vzniku sekundární prašnosti se kromě automobilové dopravy podílí významnou měrou i stavební činnost, především pohyb stavebních vozidel na nezpevněném povrchu a manipulace se sypkými materiály.[9] Dalším zdrojem je manipulace se sypkými materiály obecně – kromě stavebnictví např. při těžbě surovin, v cementárnách a jiných výrobnách stavebních materiálů, na skládkách apod. Nezanedbatelný vliv na vznik sekundární prašnosti však mají i přírodní procesy – především vítr.[10]

Vznik sekundární prašnosti je zásadně ovlivněn vlhkostí povrchu, na kterém jsou částice usazeny. Se vzrůstem vlhkosti dochází ke shlukování částic a tím klesají předpoklady k jejich zvíření.[11] K výraznému snížení prašnosti proto pomáhá kropení komunikací zejména v letních měsících.[12]

Zdravotní vlivy[editovat | editovat zdroj]

Přístroj na měření polétavého prachu

Inhalace pevných prachových částic poškozuje především kardiovaskulární a plicní systém.[1] Účinek těchto částic na lidský organismus (obecně i na jiné živočichy nebo i rostliny) závisí na délce vystavení organismu jejich působení – na tzv. době expozice.

Vliv velikosti částic[editovat | editovat zdroj]

Pozorováním bylo zjištěno, že vliv pevných prachových částic na zdraví závisí především na jejich velikosti. Větší částice se zachycují na chloupcích v nose a nezpůsobují větší potíže.[1] Částice menší než 10 µm pronikající za hrtan do dolních cest dýchacích. Někdy se proto označují jako vdechované částice nebo thorakální částice (anglicky thoracic particles) – z latinského thorax – hrudník.[2] Zde se mohou usazovat v průduškách (PM2,5 - "jemné častice"), pronikat do plicních sklípků (PM1) nebo až do krve (nanočástice) a způsobovat zdravotní problémy.[14] Vliv velikosti částic potvrdil i výzkum na dobrovolnících, kdy bylo zjištěno, že sazí z otevřených ohnišť zůstává po vdechnutí v plicích jen pětina, zatímco u sazí z dieselových automobilů je to polovina.[15] Souvisí to se zjištěním, že saze z motorů mají výrazně menší velikosti částic než saze z ohnišť.

Protože prachové částice mají obecně nepravidelný tvar, uvažuje se tzv. aerodynamický průměr, což je průměr kulové částice o hustotě 1000 kg/m³, která má stejnou ustálenou rychlost způsobenou gravitační silou v klidném ovzduší, jako sledovaná částice[16] (zjednodušeně jde tedy o průměr vodní kapky, která má stejnou hmotnost, jako měřená prachová částice).

Z hlediska zdravotního působení byly definovány různé frakce prachových částic[1] označované obecně jako x v závislosti na jejich velikosti udávané v mikrometrech. Obvykle se stanovují částice o velikosti[1]

  • PM10 – částice menší než 10 μm,
  • PM2,5 – částice menší než 2,5 μm (ne celoplošně),
  • PM1 – částice menší než 1 μm (méně často),
  • PM0,1 – částice menší než 100 nm (výjimečně).

Hodnoty koncentrací těchto částic jsou obvykle udávány v jednotkách objemové hustoty (např. v µg/m³) – odpovídají tedy celkové hmotnosti částic. Reaktivita a tedy i zdravotní vlivy částic na organismy však souvisí spíše s povrchem či počtem částic, který je při dané objemové koncentraci pro menší částice větší. Proto je i riziko spojené s částicemi PM2,5 a PM1 podstatnější.[17]

Složení částic[editovat | editovat zdroj]

Pevné částice často obsahují popílek, saze a horniny. Částice se testují i na obsah polyaromatických uhlovodíků (PAH), polychlorovaných bifenylů (PCB), pesticidů (jako např. DDT) a těžkých kovů.[18] Provádějí se i toxikologické a mineralogicko-morfologické analýzy. Složení částic se významně liší podle způsobu jejich vzniku.[10]

Znečištění ovzduší v České republice[editovat | editovat zdroj]

Průměrná roční koncentrace pevných částic PM2,5 v Česku v roce 2011      < 12 μg/m3      12–17 μg/m3      17–25 μg/m3      25–30 μg/m3      > 30 μg/m3
Koncentrace částic o velikosti PM10 v Evropě (rok 2005)

Znečištění prachovými částicemi v současnosti patří k hlavním problémům kvality ovzduší v České republice. Částice představují významné riziko pro lidské zdraví. Pocházejí hlavně ze spalovacích procesů v energetice, vytápění domácností a z dopravy. Ta kromě přímých exhalací způsobuje i víření již usazených částic do ovzduší.[19]

V rámci projektu Clear Air For Europe provedla holandská Agentura pro hodnocení životního prostředí porovnání čistoty ovzduší asi 30 velkých evropských měst a z hlediska znečištění ovzduší prachem vyhodnotila jako nejhorší situaci v Praze.[20]

Limitní koncentrace jsou v Česku překračovány v oblastech, kde žije přibližně 15 % populace (v roce 2008). Nejvyšší roční průměrná koncentrace byla naměřena na stanicích na Ostravsku a Karvinsku.[21]

Nejednotná terminologie[editovat | editovat zdroj]

Označování znečišťujících látek je zvláště v různých jazycích včetně češtiny nejednotné a v některých případech i nesprávné.

Sám pojem particulate matter se překládá dvěma způsoby podle využití tohoto pojmu:[2]

Další pojmy[editovat | editovat zdroj]

  • prach (při přítomnosti v ovzduší obvykle polétavý prach) jsou pevné částice větší než 0,5 μm (500 nm)[1] a menší než 75 μm[2] vzniklé z pevné hmoty; v některých případech se horní hranice velikosti neurčuje a označují se tak všechny pevné částice, které se udrží ve vznosu v ovzduší,
  • jako dým se označují aerosol z pevných částic menších než 50 nm,[2]
  • kouř je pojem odpovídající dýmu, který však obsahuje i kapalné částice,
  • ultrajemné částice je obecnější označení pro pevné i kapalné částice pod 100 nm,[22] jejichž účinek na lidské zdraví se začal zkoumat teprve v posledních 10 letech,
  • smog je obecný pojem, kterým se označuje viditelné znečištění atmosféry zejména ve městech,
  • mlha je kapalný aerosol, vzniklý kondenzací přesycených vodních par nebo atomizací kapaliny,[2]
  • opar je pojem používaný spíše v meteorologii a označující aerosol, který má vliv především na viditelnost v atmosféře.[2]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Dust pollution ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Integrovaný registr znečišťování - IRZ [online]. CENIA a Ministerstvo životního prostředí, [cit. 2012-06-02]. Kapitola Polétavý prach. Dostupné online.  
  2. a b c d e f g Integrovaný registr znečišťování - IRZ [online]. CENIA a Ministerstvo životního prostředí, [cit. 2012-04-13]. Kapitola Polétavý prach. Metody měření znečišťujících látek v únicích do ovzduší. Dostupné online.  
  3. Slovníček základních pojmů [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2012-04-19]. Kapitola Aerosol. Dostupné online.  
  4. Miroslav Šuta: Nízkoemisní zóny – diskriminace smraďochů pro čistější ovzduší měst, respekt.cz, 27. ledna 2009
  5. Measurement of Ultrafine Particles and Other Air Pollutants Emitted by Cooking Activities
  6. http://www.nature.com/jes/journal/v21/n1/full/jes200959a.html - Personal exposure to ultrafine particles
  7. Characterisation of indoor/outdoor aerosolsin suburban area of Prague
  8. PRETEL, Jan. Předpoklady výskytu zvýšené sekundární prašnosti [online]. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 2001-12, [cit. 2012-12-03]. [Dále jen PRETL]. Dostupné online.  
  9. a b PRETL, s. 9
  10. a b Suspendované částice (aerosol) [online]. Státní zdravotní ústav, 2006, [cit. 2013-03-24]. Kapitola 1. Zdroje. Dostupné online.  
  11. PRETL, s. 7
  12. PRETL, s. 24
  13. Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5
  14. http://www.ufireg-central.eu/index.php/about-the-topic01 - Definition of ultrafine particles and why it is important to measure them
  15. PETR, Jaroslav. Saze z dieselů zůstávají v plicích [online]. Český rozhlas Leonardo, 2012-07-10, [cit. 2012-07-12]. Dostupné online.  
  16. HOLLEROVÁ, Jitka. Prašnost na pracovišti [online]. Státní zdravotní ústav, 2007-11-14, rev. 2008-04-25, [cit. 2012-06-16]. Dostupné online.  
  17. Rozhovor s MUDr. Radimem Šrámem: "Lidé mají právo vědět, co je ohrožuje" [online]. Ostravak. Hnutí občanů, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online.  
  18. - Studium perzistentních organických polutantů vázaných na prachové částice v atmosféře – jejich distribuce, osud a efekt
  19. Prašné částice [online]. Cenia, [cit. 2012-04-18]. Dostupné online.  
  20. Miroslav Šuta (Společnost pro trvale udržitelný život): Polétavý prach nám zkracuje život. Jak moc a proč?, Britské listy, 19. dubna 2006
  21. FIALA, J., a další. Ročenka 1998 [online]. ČHMÚ, 1999-07, [cit. 2012-06-03]. Kapitola Prašný aerosol. Dostupné online.  
  22. RYCHLÍKOVÁ, Eva. Primární a sekundární prašnost a míra nebezpečnosti prachových částic [online]. Česká inspekce životního prostředí, 2009-12-11, [cit. 2012-04-20]. Dostupné online.  
  23. Mount St. Helens – From the 1980 Eruption to 2000

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]