DDT

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o chemické sloučenině. Další významy jsou uvedeny v článku DDT (rozcestník).
Dichlordifenyltrichlorethan
Strukturní vzorec DDT
Obecné
Systematický název 1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan
1,1,1-trichlor-2,2-bis(4-chlorofenyl)ethan
1,1'-(2,2,2-trichlorethyliden)bis(4-chlorbenzen)
Triviální název dichlordifenyltrichlorethan
Ostatní názvy DDT
Anglický název Dichlorodiphenyltrichloroethane
Německý název Dichlordiphenyltrichlorethan
Sumární vzorec C14H9Cl5
Vzhled bezbarvá krystalická látka
Identifikace
SMILES Clc1ccc(cc1)C(c2ccc(Cl)cc2)C(Cl)(Cl)Cl
InChI 1S/C14H9Cl5/c15-11-5-1-9(2-6-11)13 (14(17,18)19)10-3-7-12(16)8-4-10/h1-8,13H
Vlastnosti
Molární hmotnost 354,49 g/mol
Teplota tání 108,5 °C
Teplota rozkladu 260 °C
Hustota 0,99 g/cm3
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R25 R40 R48/25 R50/53
S-věty (S1/2) S22 S36/37 S45 S60 S61
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

DDT, plným názvem 1,1,1-trichlor-2,2-bis(4-chlorfenyl)ethan, je aromatická halogensloučenina (organochlorid). Je jedním z nejstarších a nejznámějších insekticidů. V čisté formě je to bezbarvý nebo bílý krystalický prášek, velmi slabé aromatické vůně, velmi špatně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v některých organických rozpouštědlech, například v tucích.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

DDT se vyrábí kondenzací trichloracetaldehyd (Chloral) s chlorbenzenem

Syntéza DDT

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rozprašování DDT v roce 1958 na břehu jezera

DDT byl poprvé syntetizován již v roce 1874 rakouským chemikem Othmarem Zeidlerem. Jeho insekticidní účinky však objevil až švýcarský chemik Paul Hermann Müller v roce 1939, kterému byla v roce 1948 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Od druhé světové války byl DDT používán v masovém měřítku. Sloužil jako přípravek k hubení škodlivého hmyzu v zemědělství, ale především k likvidaci komárovitého hmyzu v tropických zemích

  • Z historie: DDT přivezla do Evropy americká armáda. Vězňové osvobozených koncentračních táborů ve svých vzpomínkách uvádějí, jakým dobrodiním byl tento pudr, který účinně a okamžitě hubil veškerý hmyz.

Rachel Carson[editovat | editovat zdroj]

Rachel Carson

V roce 1962 vydala bioložka a spisovatelka Rachel Carsonová knihu Silent Spring (Mlčící jaro). V ní uvedla, že přítomnost DDT v živočišných tkáních a potravních řetězcích byla zjištěna i v lokalitách daleko vzdálených od míst jeho nasazení a že se hromadí v tkáních živočichů (bioakumulace). Patrně nejprokazatelnější negativní vliv DDT na životní prostředí byl zaznamenán u dravých ptáků,[zdroj?] kteří tvoří vrchol potravní pyramidy. Hlodavci, kterými se tito dravci převážně živí, hromadí ve svých orgánech DDT z chemicky ošetřených rostlin. V orgánech predátora se pak koncentrace DDT opět několikanásobně zvýší (bioakumulace). Výsledkem je nízká plodnost, zeslabení skořápky (což vede k puknutí vejce ještě před vylíhnutím), degenerovaná mláďata a postupné vymírání druhu.[1]

Logo U.S. EPA

Výsledkem masového ohlasu knihy byl vznik občanského ekologického hnutí, přijetí první politiky USA v oblasti regulace pesticidů, vznik speciální federální agentury pro životní prostředí (U.S. EPA) a také zákaz DDT v USA v roce 1972.

Regulace[editovat | editovat zdroj]

Výroba a používání DDT je dnes zakázána ve většině zemí světa, ale v řadě afrických a asijských zemí se DDT stále používá.[2] Důvodem je snížení výskytu malárie, ke kterému prokazatelně dochází díky účinkům DDT na komáry rodu Anopheles, kteří malárii přenášejí. Probíhá však spor mezi zastánci a odpůrci DDT o to, zda je nasazení DDT nejvhodnější formou boje s malárií[3] Existují totiž alternativní metody ochrany před malárií[4]a řada zemí malárii potlačila, ačkoli DDT nepoužívá.[5]

Výrobu a užívání DDT celosvětově reguluje Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech, která byla podepsána 23. května 2001 ve švédském Stockholmu pod patronátem UNEP a je právně závaznou mezinárodní dohodou, jejímž cílem je eliminace vybraných persistentních organických látek.

Z historie: Ještě v 60. letech 20. století se používalo DDT i u nás, např. také proti vším, a dalo se běžně zakoupit v drogerii.

Toxicita DDT[editovat | editovat zdroj]

DDT je toxický. U laboratorních myší byla zjištěna smrtná dávka LD50 při podání v potravě 135 mg/kg, u krys 87 mg/kg, u člověka pak 1500 mg/kg, i když byly publikovány i mnohem nižší hodnoty.[zdroj?] Do organismu může proniknout i pokožkou; LD50 u krys je v tomto případě 1900 mg/kg.[zdroj?] Pro vodní živočichy je DDT přes jeho mizivou rozpustnost ve vodě silně jedovaté. Smrtná koncentrace LC50 kolísá podle druhu ryb v rozmezí od 8 do 100 μg/l při působení po dobu 96 hodin.[zdroj?]

Pro usmrcení hmyzu stačí nepatrné dávky. U mouchy domácí (Musca domestica) je uváděna hodnota LD50 při 24hodinové expozici přibližně 0,033 µg na jednoho jedince.[zdroj?]

Vliv DDT na hormonální systém[editovat | editovat zdroj]

Použití DDT v americké armádě během 2. světové války k ochraně proti malárii

V roce 2000 byla zveřejněna studie prokazující, že rozpadový produkt DDT působí jako endokrinní disruptor narušující funkci androgenů. U laboratorních potkanů prokázal inhibici vazby hormonů na tzv. androgenní receptor. V roce 2005 časopis Environmental Health Perspectives informoval o zvýšení výskytu tzv. intersexuálních žab v důsledku používání DDT. V roce 2006 přinesl Journal of Andrology studii o snížení pohyblivosti spermií a zvýšení výskytu defektních spermií u mužů v závislosti na hladině metabolitů DDT v krvi.[6]

Podle amerického výzkumu vystavení DDT během puberty zvyšuje riziko vzniku rakoviny prsu zhruba pětinásobně, což je připisováno jeho schopnosti narušovat hormonální systém.[7]

Limity[editovat | editovat zdroj]

Hygienickými normami jsou kladena velmi přísná kriteria na obsah DDT v potravinách. Například v EU je stanoven přípustný limit DDT v pitné vodě 0,1 μg/l, zatímco Světová zdravotnická organizace (WHO) požaduje 1 μg/l. USA jsou tolerantnější, limit je tam stanoven na 50 μg/l.[zdroj?]

Zamoření v Česku[editovat | editovat zdroj]

Zamořen DDT je bývalý sklad pesticidů v Lubech u Klatov, které proniká i do povrchové vody na východní straně skladu. Obyvatelům této lokality se nedoporučuje, aby pili vodu z místních studní, a to na základě studie rizik, kterou zaplatil Plzeňský kraj. Náklady na odstranění zamoření se odhadují na 30 milionů korun.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. Praha : Academia, 2001. ISBN 80-200-0857-8. S. 250-254.  
  2. http://www.osel.cz/index.php?clanek=2045 - Návrat DDT
  3. Walker K.: Cost-comparison of DDT and alternative insecticides for malaria control.
  4. The International Development Research Centre (IDRC): Controlling Malaria in Mexico Using Alternatives to DDT
  5. DDT & Malaria: Setting the Record Straight
  6. Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví (Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4)
  7. Miroslav Šuta: Rakovina prstu a faktory životního prostředí, EKO − ekologie a společnost, 4/2009
  8. Jedy zničí jen se sponzorem, MF DNES, 1. prosince 2008

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]