Aerosolový rozprašovač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nádobka s aerosolovým rozprašovačem

Aerosolový rozprašovač (často nazývaný sprej nebo spray) je druh dávkovacího systému, který tvoří aerosol kapalných částic. Používá se s plechovou nádobkou či láhví, obsahující kapalinu pod tlakem. Otevře-li se ventil, kapalina je vytlačována ven malým otvorem a vytváří aerosol (mlhu). Při expanzi hnacího plynu se vypařuje část jeho zkapalněné fáze, což udržuje v nádobce tlak. Vně nádobky se kapičky hnací látky rychle vypařují a umožňují tak velmi jemné rozptýlení vystřikované kapaliny. Mezi typické kapaliny dávkované pomocí aerosolového rozprašovače patří například insekticidy, deodoranty nebo nátěrové hmoty. Jako atomizéry se označují zařízení, která pro stejný účel používají místo stlačeného plynu mechanickou pumpu.

Technologie (hnací plyny)[editovat | editovat zdroj]

Pokud by byla nádobka spreje naplněna pouhým stlačeným plynem, musel by tento mít nebezpečně vysoký tlak, anebo by bylo množství plynu malé a plyn by rychle ubýval. Obvykle se tedy jako hnací plyny používají páry kapalin s bodem varu lehce pod úrovní pokojové teploty. To znamená, že v tlakové nádobce páry existují v termodynamické rovnováze s příslušnou kapalinou pod tlakem, který je vyšší než tlak atmosférický (a je schopen vytlačovat obsaženou kapalinu), není však nebezpečně vysoký. Jak plyn uniká, je ihned nahrazován vypařováním kapaliny. Protože má hnací plyn v nádobce formu kapalné fáze, měl by být mísitelný s příslušnou kapalinou nebo v ní rozpuštěný.

Dříve se často používaly freony (CFC), ovšem od účinnosti Montrealského protokolu v roce 1989 jsou téměř ve všech státech nahrazovány jinými látkami, protože mají negativní účinky na ozónovou vrstvu Země. Nejčastější náhradou jsou směsi těkavých uhlovodíků, typicky propanu, n-butanu a isobutanu. Používá se také dimethylether (DME) a methylethylether. Všechny tyto látky mají nevýhodu ve značné hořlavosti. Pro potravinářské výrobky se používají také oxid dusný (např. pro šlehačku) a oxid uhličitý (např. oleje ve spreji). Pro medicinální aerosoly, například inhalátory pro astmatiky, se používají hydrofluoralkany (HFA): buď HFA 134a (1,1,1,2,-tetrafluorethan) nebo HFA 227 (1,1,1,2,3,3,3-heptafluorpropan), případně kombinace obou.

Právní aspekty[editovat | editovat zdroj]

V České republice jsou technické požadavky na aerosolové rozprašovače určeny nařízením vlády č. 194/2001 Sb. (v návaznosti na zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky), v souladu s právem Evropských společenství. Nařízení definuje požadavky na konstrukci aerosolových rozprašovačů, jejich označování, pracovní a zkušební tlaky apod., a určuje také zkoušky, které je třeba provést pro účely posouzení shody před uvedením na trh.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aerosol spray na anglické Wikipedii.

  1. Nařízení vlády č. 194/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aerosolové rozprašovače

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]