Freon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Freony je komerční označení pro takovou skupinu halogenderivátů uhlovodíků (podmnožinu chlor-fluorovaných uhlovodíků), které obsahují alespoň 2 vázané halogeny, z nichž alespoň jeden musí být fluor.

Vlastnosti a využití[editovat | editovat zdroj]

Běžně využívané freony jsou plyny nebo nízkovroucí kapaliny. Jsou bezbarvé, bez zápachu, nehořlavé a při vdechováni nejsou toxické. Jsou to výborné izolanty a rozpouštědla.[zdroj?]

Dříve se freony ve velkém měřítku používaly v chladicích zařízeních, jako hasicí prostředky nebo hnací médium ve sprejích. V dnešní době se od jejich používání upouští pro negativní vliv na ozónovou vrstvu zemské atmosféry.

Škodlivost[editovat | editovat zdroj]

Rekordní oslabení ozonové vrstvy, Antarktida, září 2000

V životním prostředí[editovat | editovat zdroj]

Freony (např. dichlordifluormethan CCl2F2) uvolňují v ozonové vrstvě chlor, který zamezuje vzniku ozónu. Molekula ozónu O3 se rozpadá na molekulu kyslíku O2 a biradikál kyslíku:

O3 → O2 + •O•.

Důsledkem je úbytek ozonové vrstvy a zvýšené pronikání UV záření na povrch Země, díky čemuž vznikají nemoci, jako je třeba zánět spojivek, rakovina kůže a poškození očí.

Freony se taktéž řadí mezi skleníkové plyny.

Přímé dopady na zdraví člověka[editovat | editovat zdroj]

Freony nejsou zvlášť toxické, některé mohou při vdechnutí nebo potřísnění dráždit dýchací cesty, oči a kůži. Vysoké koncentrace mohou ovlivnit centrální nervovou soustavu a činnost srdce, v extrémních případech hrozí až smrt. Některé jsou podezřelé mutageny.[1]

Mezinárodní regulace[editovat | editovat zdroj]

Pod patronátem programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) byla v roce 1985 podepsána Vídeňská úmluva, zavazující signatářské země omezit únik freonů do atmosféry. V roce 1987 byl podepsán prováděcí dokument známý jako Montrealský protokol. V letech 1990 a 1992 byly přijaty dva zpřísňující dodatky (tzv. Londýnský a Kodaňský z roku 1992).

Nejvýznamnější zástupci skupiny[editovat | editovat zdroj]

  • Freon 13: chlortrifluormethan; R-13; CFC-13
  • Freon 12: dichlordifluormethan; CFC-12; R-12
  • Freon 11: trichlorfluormethan; CFC-11; R-11
  • Freon 112: 1,1,2,2-tetrachlor-1,2-difluor-ethan; R-112; CFC - 112
  • Freon 112a: 1,1,1,2-tetrachlor-2,2-difluor-ethan; R-122a; CFC - 112a
  • Freon 113: 1,1,2-trichlor-1,2,2-trifluorethan; CFC - 113
  • Freon 113a: 1,1,1-trichlor-2,2,2-trifluorethan; CFC - 113a;
  • Freon 114: 1,2-dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan; CFC - 114
  • Freon 114a: 1,1-dichlor-1,2,2,2-tetrafluor-ethan; CFC - 114a
  • Freon 115: chlorpentafluorethan; CFC – 115; R-115

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Chlorofluorou­hlovodíky (CFC)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Chlorofluorocarbons ve Wikimedia Commons