Isobutan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Isobutan
Strukturní vzorec isobutanu3D model isobutanu3D model isobutanu
Obecné
Systematický název methylpropan
Triviální název isobutan
Ostatní názvy izobutan, iso-butan, izo-butan, 2-methylpropan
Anglický název Isobutane
Německý název Isobutan
Sumární vzorec C4H10
Vzhled bezbarvý plyn
Identifikace
SMILES CC(C)C
Vlastnosti
Molární hmotnost 58,123 g/mol
Teplota tání -159,6 °C
Teplota varu -11,7 °C
Hustota 2,51 kg/m3 (plyn, 15 °C)
593,4 kg/m3 (kapalina, -11,7 °C)
Dynamický viskozitní koeficient 0,006 89 cP (0 °C)
Kritická teplota Tk 134,9 °C
Kritický tlak pk 369 5 kPa
Rozpustnost ve vodě 3,25 % objemově (20 °C)
Bezpečnost
Extrémně hořlavý
Extrémně hořlavý
(F+)
R-věty R12
S-věty (S2) S9 S16

GHS02 – hořlavé látky
GHS02

GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04

H-věty H220
NFPA 704
NFPA 704.svg
4
1
Teplota vznícení 460 °C
Meze výbušnosti 1,8 - 8,4 %
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Isobutan (též izobutan; systematický název methylpropan nebo 2-methylpropan) je alkan izomerní s butanem. Obavy z poškozování ozónové vrstvy freony vedly ke zvýšenému používání isobutanu jako chladiva, zvláště v chladničkách a mrazničkách pro domácnosti, a jako hnacího plynu ve sprejích. Pro tato použití se označuje jako R-600a. Některé tábornické vařiče využívají směs isobutanu s propanem, obvykle 80:20. Isobutan se používá i jako surovina v petrochemickém průmyslu, například pro syntézu isooktanu[1]. Isobutan je R-skupina v aminokyselině leucinu.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Isobutan je triviální název podporovaný IUPAC v Doporučení pro názvosloví organické chemie 1993[2].

Systematický název je methylpropan. Číslo substituentu (2-) není potřeba uvádět, protože neexistuje izomer této molekuly, který by měl "methylpropan" jako součást názvu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isobutane na anglické Wikipedii.

  1. Patent Watch, July 31, 2006.
  2. Panico, R.; & Powell, W. H. (Eds.). A Guide to IUPAC Nomenclature of Organic Compounds 1993. Oxford : Blackwell Science, 1994. ISBN 0-632-03488-2.   http://www.acdlabs.com/iupac/nomenclature/93/r93_679.htm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]