Hrtan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hrtan
Anterolaterální pohled na hrtan
Anterolaterální pohled na hrtan
Endoskopický pohled na hrtan
Endoskopický pohled na hrtan
Latinsky larynx

Hrtan (latinsky: larynx) je chrupavkami vyztužená trubice, kterou prochází vzduch do průdušnice a následně do plic. Hrtan je prvním oddílem dolních cest dýchacích. Skládá se z chrupavek párových a nepárových. Mezi párové chrupavky patří pár hlasivkových chrupavek, mezi nepárové patří štítná chrupavka, prstencová chrupavka a příklopka hrtanová (epiglotis). Navíc zde najdeme několik drobných (sesamských) párových chrupavek, které jsou obvykle součástí vazů. Chrupavky jsou vzájemně spojeny pomocí kloubů a vazů, aby tvořily pohyblivý celek.

Hrtan navazuje na hltan, společný úsek trávicí a dýchací soustavy, a přechází v průdušnici. Celý hrtan je pohyblivě zavěšen pod čelistí pomocí jazylky, svalů a vazů, jeho stěna je zpevněná chrupavkami, největší, štítná chrupavka, zvláště u mužů vystupuje dopředu a tvoří podklad ohryzku, Adamova jablka.

Vstup do hrtanu je chráněn hrtanovou příklopkou, která se při polykání reflexně uzavře a brání proniknutí sousta do dýchacích cest. U savců včetně člověka jsou mezi chrupavkami napjaté dva hlasové vazy, které tvoří hlasivky. Zvuk vzniká rozkmitáváním vazů při průchodu vzduchu, výška tónu závisí na napětí svalů, které je ovládají.

Svaly hrtanu[editovat | editovat zdroj]

Svaly hrtanu jsou tvořeny příčně pruhovanou svalovinou. Ovládají pohyb chrupavek, určují napětí hlasových vazů a šířku štěrbiny mezi nimi. Svaly rozdělujeme do tří skupin.

Přední svaly
  • Musculus (dále pouze m.) cricothyroideus - rozepjatý od přední strany prstencové chrupavky k dolnímu okraji chrupavky štítné. Rozlišujeme na něm dvě části: vertikální a skloněnou. Sklápí štítnou chrupavku dopředu a zároveň napíná hlasové vazy.
Postranní svaly
  • M. cricoarytenoideus lateralis - od horního okraje prstencové chrupavky na výběžek chrupavky hlasivkové. Provádí vnitřní rotaci hlasivkové chrupavky a tím sbližuje hlasivkové vazy.
  • M. thyroarytenoideus - rozepjatý kolem hlasových vazů. Od štítné chrupavky na chrupavku hlasivkovou. Spolupůsobí při sevření hlasových vazů.
  • M. thyroepiglotticus - od štítné chrupavky dozadu vzhůru k okraji epiglottis. Táhne za okraj epiglottis a tím rozšiřuje vstup do hrtanu.
Zadní svaly
  • M. cricoarytenoideus posterior - od zadní strany prstencové chrupavky na výběžek chrupavky hlasivkové. Uklání hlasivkovou chrupavku a rotuje ji zevně. Tím rozevírá štěrbinu mezi hlasovými vazy a současně vazy napíná. Obrna tohoto svalu znamená značné poškození fonace i volného průchodu vzduchu při dýchání.
  • M. arytenoideus - spojuje hlasivkové chrupavky na zadní straně. Má dvě části - příčnou a šikmou. Funkcí tohoto svalu je zužování štěrbiny mezi hlasovými vazy. K tomuto svalu náleží ještě složka, která se napojuje na epiglottis, kterou sklání dozadu a zmenšuje tak vchod do hrtanu.

Pohlavní rozdíly hrtanu[editovat | editovat zdroj]

Pohlavní rozdíly jsou znatelné především ve velikosti a tvaru hrtanu. Hlasivka (glottis) u muže dosahuje asi 28 mm, u ženy kolem 20 mm. Navíc úhel sevřený vnitřními stěnami štítné chrupavky je u muže kolem 90°, u ženy 120° i více. Hrtan jako celek je u muže spíše vyšší a vystupuje na krku jako „ohryzek“. U ženy takto obvykle neprominuje.

Dětský hrtan je menší, stejně tak i délka hlasových vazů. U chlapců v období puberty hrtan pod vlivem testosteronu prudce zrychluje růst. Prodloužení délky hlasových vazů je spojeno se změnou hlasu z dětského na mužský. Tento děj se označuje jako mutace hlasu.

Funkce hrtanu[editovat | editovat zdroj]

Tvorba hlasu se děje pomocí hlasivky (glottis), jejíž okraje, podložené hlasovými vazy, se působením hrtanových svalů napínají a vzájemně sbližují nebo oddalují. Napjaté hlasové vazy se při úzké štěrbině rozechvívají proudem vzduchu výdechu. Výška (kmitočet) tónu závisí na délce, napětí a tloušťce vazů. Jeho intenzita (amplituda kmitů) pak na intenzitě vzdušného proudu. Zvuk vznikající v hlasivkách je odlišný od barvy lidského hlasu. Z původního slabého zvuku se do nám známé formy hlasu mění až rezonancí v dutinách horních cest dýchacích a ve vedlejších nosních dutinách.

Dýchání je spojeno s otvíráním hlasivkové štěrbiny (rima glottidis). Ta je při fonaci sevřená na obou svých koncích. Při klidném dýchání a šepotu je uzavřená v "přední" části (pars intermembranacea) a mírně otevřená v části "zadní" (pars intercartilaginea). Při středně intenzivním dýchání se štěrbina rovnoměrně otvírá v obou svých částech. Při usilovném dýchání je štěrbina otevřena doširoka.

Kašel pomáhá odstraňovat hlen nahromaděný v dolních cestách dýchacích nebo vniknuvší cizí těleso. Spočívá v krátkém uzávěru hlasivkové štěrbiny s následným prudkým nárazovým výdechem. Štěrbina se automaticky uzavírá i v případě vniknutí chemikálie, vody či cizího tělesa.

Při polykání napomáhá hrtan sklopením epiglottis nad vstup do hrtanu. Toto přiblížení je způsobeno zdvižením jazylky (zdvíhá vstup do hrtanu) a sestupem kořene jazyka (tlak na epiglottis).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Larynx ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo hrtan ve Wikislovníku