Plicní sklípek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Průdušinky zakončené plicními váčky, jejichž stěna je hroznovitě vyklenuta plicními sklípky.

Plicní sklípek (latinsky alveolus, množné číslo alveoli) je dutý útvar v plicích podílející se na struktuře plicních váčků. Představuje základní funkční jednotkou plic, ve které dochází k difuzi plynů mezi vzduchem a krví – tedy k vlastnímu dýchání.

Anatomie[editovat | editovat zdroj]

Stěna plicních sklípků je složena především z pneumocytů, které se zde vyskytují ve 2 typech.

  • Pneumocyt I. typu (označovaný i jako membranózní pneumocyt) je plochá buňka, která zajišťuje vlastní difuzi plynů.
  • Pneumocyt II. typu (granulární pneumocyt) je celkově menší, ale výrazně tlustší buňka, která produkuje plicní surfaktant – látku, která se rozprostře na vnitřním povrchu sklípků a ulehčuje průnik kyslíku z plicních váčků do krve. Při poškození alveoly se asi 1 % pneumocytů II. typu začne dělit, změní svou strukturu a nahrazuje tak odumřelé pneumocyty I. typu.[1]

V plicních sklípcích jsou přítomny ještě alveolární makrofágy, které mohou se vyskytovat jak mezi jednotlivými pneumocyty, tak i volně uvnitř alveol. Zajišťují pohlcování vdechnutých částic a jiných drobných nečistot a jejich transport pryč z plicních váčků. Na některých místech plicních sklípků se vyskytuje i mezibuněčná hmota (extracelulární matrix), která zajišťuje mj. elasticitu plicních sklípků.

K plicním sklípkům přisedají zvenku vlásečnice, které přivádějí odkysličenou krev a odvádějí krev obohacenou o kyslík. Tyto vlásečnice tvoří s pneumocyty I. typu a několika málo dalšími podpůrnými vrstvami tzv. alveolokapilární membránu,[2] přes kterou probíhá vlastní přenos plynů ze vzduchu do krve a naopak. Je obvykle jen 100–1500 nanometrů silná.[1]

Každý plicní sklípek má přibližně 200 mikrometrů v průměru a při nádechu se zvětšuje.[3] Pícních alveol je v každé plíci přibližně 350 milionů a jejich celková plocha se odhaduje na 140 m².[1] Jednotlivé plicní sklípky jsou propojeny s okolními sklípky póry o průměru 10–15 µm. Ty slouží k vyrovnání tlaků mezi sklípky a umožňují také cirkulaci vzduchu v případě zneprůchodnění některé průdušinky.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MedAtlas [online]. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Ústav histologie a embryologie, [cit. 2012-05-01]. Kapitola 4.5.2 Respirační epitel. Dostupné online.  
  2. Biofyzika dýchání, výměna plynů mezi vnějším a vnitřním prostředím [online]. Ústav lékařské biofyziky, Lékařská fakulta, Univerzity Palackého v Olomouci, [cit. 2012-04-30]. Kapitola Alveolokapilární membrána. Dostupné online.  
  3. OCHS, M.; NYENGAARD, J. R., a kol. The number of alveoli in the human lung. American journal of respiratory and critical care medicine. 2004, roč. 169, čís. 1, s. 120-124.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]