Uhlí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Uhlí - antracit
Příklad možného složení uhlí
Další významy jsou uvedeny v článku Uhlí (rozcestník).

Uhlí (lidově či nářečně též uhel) je hnědá, černá nebo hnědo-černá hořlavá hornina. Získává se dolováním z povrchových nebo hlubinných dolů a používá se jako palivo. Uhlí je složeno především z uhlíku, vodíku a kyslíku, obsahuje však také další chemické prvky především síru a příměsi radioaktivní (uran a thorium). Od doby průmyslové revoluce je uhlí především důležitou energetickou surovinou. Velká část světové výroby elektřiny (40 %) využívá spalování uhlí, které probíhá v klasických uhelných respektive v tepelných elektrárnách. Uhlí se kromě výroby elektrické energie používá také k vytápění a ohřevu vody (výroba technologického tepla), uhlí je také velmi cennou primární surovinou pro mnoho odvětví chemického průmyslu.

Vznik a historie[editovat | editovat zdroj]

Uhlí vzniklo ze dřeva, které bylo uloženo v anaerobních vodních prostředích, kde nízké hladiny kyslíku bránily jeho kompletnímu rozkladu a oxidaci (hnití). Uhlí se někdy objevuje na zemském povrchu na svazích nebo na březích řek. Tímto způsobem jej pravděpodobně objevili Číňané přibližně před 3 000 lety. Vykopávali ho a hloubili tunely do země do uhelných slojí. V dnešní době hledají uhlí geologové. Od doby průmyslové revoluce je uhlí především důležitou energetickou surovinou. Velká část světové výroby elektřiny (40 %) využívá spalování uhlí, které probíhá v klasických uhelných respektive v tepelných elektrárnách. Uhlí se kromě výroby elektrické energie používá také k vytápění a ohřevu vody (výroba technologického tepla), uhlí je také velmi cennou primární surovinou pro mnoho odvětví chemického průmyslu.

Typy[editovat | editovat zdroj]

  • Lignit – také označovaný jako hnědé uhlí je nejméně kvalitní druh uhlí. Užívá se výhradně pro výrobu elektřiny nebo výrobu technologického tepla. Leštěné bylo využíváno jako ozdobný kámen od doby železné. Je třetihorního původu.
  • Hnědé uhlí – používá se k vytápění domácností nebo k výrobě tepla a elektřiny
  • Hnědo-černé – jeho vlastnosti spadají mezi hnědé a černé uhlí. Využívá se pro výrobu elektřiny, tepla a chemickou výrobu
  • Černé uhlí – má vysokou hustotu, jeho barva je obvykle černá až hnědočerná. Uhlí je prvohorního a druhohorního původu. Vzniká rozkladem a prouhelňováním vyhynulých stromových plavuní, které se propadly do bažin (období perm).
  • Antracit – jde o nejkvalitnější uhlí, používá se na vytápění a k výrobě chemikálií.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Elektrárna Dětmarovice spalující černé uhlí

Palivo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Tepelná elektrárna.

Uhlí je nejčastěji používaný tuhý materiál pro výrobu tepla a elektřiny. Světová spotřeba uhlí v roce 2007 byla 7 192 milionů tun,[1] z toho 75% je využíváno pro výrobu elektřiny. Čína jako největší spotřebitel spotřebovala 2 893 milionů tun (asi 40% světové spotřeby).

Při výrobě elektřiny se spaluje uhlí v kotli, kde se ohřívá voda na vodní páru, která roztáčí parní turbíny a elektrické generátory respektive alternátory. Při stejné spotřebě by zásoby z roku 2009 vystačily na 119 let.[2] Reálně spotřeba stoupá, jsou ale nalézány také nové zásoby.

Koksování a použití koksu[editovat | editovat zdroj]

Koksovna v australském Coalcliff

Koks je pevný uhlíkatý zbytek odvozený z nízkopopelového, nízkosirného černého uhlí z kterého jsou odstraněny prchavé složky v peci s omezeným přístupem kyslíku v teplotách kolem 1000 °C. Při tom vzniká také kamenouhelný dehet, amoniak, lehké oleje a svítiplyn. Koks z uhlí je šedý, tvrdý a pórovitý a má výhřevnost 29,6 MJ/kg. Koks se používá jako palivo a jako redukční činidlo mj. ve vysoké peci. Spotřebu koksu ve vysokopecním procesu lze částečně nahradit injektáží mletého uhlí o velikosti prachových zrn menších než 90 μm, a to pomocí speciálního dávkovacího zařízení a trysek zabudovaných ve výfučnách, jimiž je do pece dmýchán horký vítr.

Zplyňování[editovat | editovat zdroj]

Vysoké ceny ropy a zemního plynu zvyšují zájem o „BTU konverzi“ – technologie jako zplyňování, zkapalňování a tuhnutí. V minulosti bylo uhlí používáno na výrobu svítiplynu, který byl dopravován ke spotřebitelům potrubím a byl využíván na svícení, vaření i topení. Dnes je svítiplyn nahrazen bezpečnějším zemním plynem. Jižní Afrika stále využívá zplyňování uhlí pro mnoho petrochemických potřeb.

Zkapalnění[editovat | editovat zdroj]

Uhlí může být zpracováno na kapalná paliva jako benzín nebo nafta několika různými způsoby.

Fischer-Tropschův proces – syntéza kapalných uhlovodíků – byl použit v nacistickém Německu nebo v jižní Africe, protože tyto země byly politicky izolované a neschopné koupit surovou ropu. Uhlí může být zplyňované na syngas (vyvážená čištěná směs CO a H2 plynů) a syngas zkapalněný Fischer-Tropschovou metodou na lehké uhlovodíky, které jsou dále zpracovávány na benzín a naftu. Syngas může být také převedený na methanol, který může být použitý jako palivo nebo přísada do paliva.

Přímé kapalnění Bergiusovým procesem – kapalnění hydrogenací – je také dosažitelné, ale není užívané vně Německa, kde byly oba tyto procesy ovládané během první a druhé světové války.

Dalším způsobem výroby kapalných uhlovodíků je nízkoteplotní karbonizace (LTC). Uhlí je dopované v teplotách mezi 450 a 700 °C ve srovnání s 800 až 1000 °C pro hutnický koks. Tyto teploty jsou optimální pro výrobu kamenouhelných dehtů. Na rozdíl od klasického dehtu obsahuje mnohem více lehkých uhlovodíků. Kamenouhelný dehet je potom dále zpracováván na paliva. Proces byl vyvinut Lewisem Karrickem roku 1920.

Zachytávat oxid uhličitý uvolňovaný těmito procesy je mnohem snazší než filtrování ze spalin vzniklých spalováním uhlí se vzduchem, kde je smíchaný s dusíkem a dalšími plyny.

Škodlivé účinky spalování uhlí[editovat | editovat zdroj]

Spalování uhlí produkuje oxid uhličitý spolu s proměnným množstvím oxidu siřičitého v závislosti na kvalitě. Oxid siřičitý reaguje s vodou za tvorby kyseliny siřičité. Jestliže se dostane do atmosféry, reaguje s vodní párou a vrací se na zem ve formě kyselých dešťů. Emise z uhelných elektráren představují největší umělý zdroj oxidu uhličitého a tím s velkou pravděpodobností výrazně přispívají ke globálnímu oteplování. Moderní elektrárny využívají (poměrně nákladné) technologie pro omezení škodlivosti odpadních látek a zvýšení účinnosti.

Uhlí také obsahuje mnoho stopových prvků včetně arsenu a rtuti a malé množství uranu, thoria a dalších přirozeně se vyskytujících radioaktivních izotopů.

Požáry uhlí[editovat | editovat zdroj]

Ve světě jsou stovky ohňů uhlí, hoří pod povrchem, tudíž je nemožné je uhasit. Ohně mohou způsobit propadání půdy a kouřové plyny jsou životu nebezpečné. Mimo to mohou vystupovat prasklinami na povrch a vytvářet povrchové požáry. Uhelné jeskyně se mohou samovznítit nebo zapálit od důlního ohně, případně povrchového ohně. Uhelné ohně v Číně spálí ročně 120 milionů tun uhlí- z toho vznikne 360 milionů tun CO2, což se rovná 2–3 % z roční celosvětové produkce CO2 z fosilních paliv. Věřilo se, že australská Hořící hora (Burning Mountain) je vulkán, ale později se zjistilo, že jde o uhelný oheň, který hoří už více než 5000 let.

Výskyt ve světě a těžba[editovat | editovat zdroj]

Těžba uhlí v Británii, 1942
Těžba uhlí v roce 2005

Existuje celá řada velmi významných a světově známých uhelných pánví (kupř. Doněcká uhelná pánev). Velká ložiska kvalitního černého uhlí nebyla ještě v některých průmyslově méně rozvinutých zemích prakticky vůbec těžena.

Celkové zásoby[editovat | editovat zdroj]

V následující tabulce jsou uvedeny zásoby, které mohou být s velkou pravděpodobností využity za současných ekonomických a technologických podmínek. Při současném tempu spotřeby tyto zásoby vydrží na 122 let. Na našem území se nalézá přibližně 200 milionů tun vytěžitelných zásob černého uhlí a přes 850 milionů hnědého, neblokovaného těžebními limity. Se zásobami za limity a rezervami je to 2 150 milionů tun hnědého uhlí. Zásoby se budou vyčerpávat postupně v jednotlivých těžebních lokalitách. Pokud by těžba pokračovala i za územní limity, vydržely by zásoby až do roku 2 100.

Potvrzené objevené uhelné zásoby na konci roku 2008 (v miliónech tun)[3]
Země Černé uhlí Hnědé uhlí Celkově Podíl
Spojené státy americké 108 950 129 358 238 308 28,9
Rusko 49 088 107 922 157 010 19,0
Čína 62 200 52 300 114 500 13,9
Austrálie 36 800 39 400 76 200 9,2
Indie 54 000 4 600 58 600 7,1
Ukrajina 15 351 18 522 33 873 4,1
Kazachstán 28 170 3 130 31 300 3,8
Jihoafrická republika 30 408 30 408 3,7
Evropská Unie 8 427 21 143 29 570 3,6
Polsko 6 012 1 490 7 502 0,9
Brazílie - 7 059 7 059 0,9
Kolumbie 6 434 380 6 814 0,8
Německo 152 6 556 6 708 0,8
Kanada 3 471 3 107 6 578 0,8
Česko 1 673 2 828 4 501 0,5
Indonésie 1 721 2 607 4 328 0,5
Řecko - 3 900 3 900 0,5
Celosvětově 411 321 414 680 826 001 100,0


Statistika těžby[editovat | editovat zdroj]

Těžba v roce 2008 (v miliónech tun)[4]
Země Množství Podíl
Čína 2 878 39,2
Spojené státy americké 1 171 16,1
Indie 568 7,8
Austrálie 439 6,0
Rusko 356 4,9
Indonésie 313 4,3
Jihoafrická republika 260 3,6
Německo 214 2,9
Polsko 158 2,2
Kazachstán 120 1,6
Kolumbie 87 1,2
Turecko 84 1,1
Kanada 75 1,0
Řecko 72 1,0
Česko 66 0,9
Ukrajina 66 0,9
Vietnam 44 0,6
Severní Korea 41 0,6
Srbsko 40 0,5
Rumunsko 38 0,5
Bulharsko 32 0,4
ostatní státy <20 <0,3
Celosvětově 7 271 100,0

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Rypadlo velostroje v dole Nástup Tušimice v Mostecké uhelné pánvi

Uhlí se v České republice nachází hlavně v Ostravsko-karvinském regionu (vysoce kvalitní černé uhlí), těží se ale již pouze na Karvinsku (těží společnost OKD patřící NWR). Dále pak ve dvou pánvích pod Krušnými horami se vyskytuje hnědé uhlí. Jedná se o Mosteckou uhelnou pánev (těží společnost Severočeské doly patřící do Skupiny ČEZ a společnosti Litvínovská a Vršanská, patřící do skupiny Czech Coal[zdroj?]) a Sokolovskou uhelnou pánev (těží Sokolovská uhelná). Hnědého uhlí a lignitu se v roce 2008 vytěžilo 47 mil. tun) (prakticky všechno se spotřebovalo v České republice), černého uhlí pak 13 mil. tun (čistý export činil 30%).[5]

Zatímco černé uhlí se v ČR těží výhradně hlubinným způsobem, hnědé uhlí se dobývá v rozsáhlých povrchových velkolomech (podrobněji viz Územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách).

Lignitové doly se nacházejí na Břeclavsku a Českobudějovicku (Mydlovary). Malé černouhelné pánve – kdysi hojně využívané a dnes již fakticky opuštěné – se nachází jihozápadně od Brna (Rosice, Oslavany), dále mezi Kladnem a Rakovníkem či Plzní, malé ložisko černého uhlí se též nachází v Podkrkonoší u Žacléře. Uhelné sloje malých mocností lze nalézt na mnoha jiných místech České republiky (třeba na Lounsku, Litoměřicku a Mělnicku a jinde), tyto malé sloje se ale prozatím pro těžbu vůbec nehodí především z ekonomických důvodů (zde jsou předpokládané neúměrně vysoké investiční a provozní náklady na jejich těžbu).[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Energy Information Administration – World Coal Consumption, Most Recent Annual Estimates, 1980–2007
  2. BP Statistical Review of World Energy
  3. BP Statistical review of world energy 2009 [online]. [cit. 2009-07-31]. Dostupné online.  
  4. Energy Information Administration – Total Primary Coal Production (Thousand Short Tons)
  5. ČSÚ – Zdroje tuhých paliv
  6. http://media.rozhlas.cz/izurnal/cesko/_binary/00509400.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]