Svíčka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svíčka či svíce je jednoduchý zdroj světla, používaný už od starověku. Funguje na principu přeměny chemické energie vázané v tuhém těle svíčky (tedy v jejím palivu) na světelnou energii.
Skládá se z těla svíčky a knotu.
Tělo je vyrobeno z hořlavého materiálu a bývá obvykle válcovitého tvaru. Může mít i jiný rotačně souměrný tvar, třeba tvar kužele apod. Používají se ale i tvary jehlanu, hranolu či zcela nepravidelné tvary, ty se vyskytují zejména u tzv.ozdobných svíček (postavy osob, figurky zvířat, srdíčka, zvonečky, vánoční stromky apod.)
Doprostřed těla svíčky je vložen hořlavý knot. Jako hořlavý materiál se užívá včelí vosk, parafín, stearin nebo lůj (popřípadě jiný tuhý tuk - třeba rybí či velrybí). Knot je obvykle vyroben z textilního materiálu. Svíčka byla až do objevu petroleje, svítiplynu a elektrických osvětlovacích těles jedním z nejdůležitějších umělých zdrojů světla (vedle loučí, pochodní, olejových lamp).
Pro osvětlování větších prostor bylo potřeba vždy mnoha stovek až tisíců svíček, které byly umísťovány do svícnů. Svícny jsou zvláštní podstavce respektive držáky svíček (mohou být nástěnné, stropní, stojanové apod.) a jsou používány především z bezpečnostních důvodů jako ochrana před požárem a opařením osob horkým voskem (popřípadě jako ochrana proti nežádoucímu poškození jiných předmětů voskem).
[editovat] Princip svíčky
Knot saje hořlavý materiál z těla svíčky, který se teplem plamene svíčky taví. Na povrchu knotu se pak hořlavina odpařuje a hoří (neboli oxiduje). Spotřebováváním hořlaviny (spalováním paliva) se svíčka postupně zkracuje. Moderní svíčky jsou vybaveny knotem, který se během hoření zkroutí do kraje plamene a tam uhořívá. U svíček užívaných v minulosti bylo třeba zbytky knotu odstřihovat.
[editovat] Zajímavosti a souvislosti
- Svíčky se v dnešní době používají především při slavnostních příležitostech, zejména o svátcích, často při potřebě vytvořit zvláštní společenskou atmosféru, kterou dokáže vytvořit otevřený oheň (kromě svíček třeba také krb nebo táborový oheň apod.), např. narozeninové svíčky na dortu nebo při hromadných protestních shromážděních většího počtu osob (třeba 17. listopad 1989)
- Svíce se používají též v křesťanské církevní praxi v chrámech, kostelích a kaplích, kde mají symbolizovat spojení člověka s Kristem, viz kostelní svíce
- Mnoho svíček také bývá používáno na hřbitovech při vzpomínce na zemřelé
- svíčky se používají i o Vánocích coby součást ozdoby vánočního stromku, v dnešní době jsou z bezpečnostních důvodů nahrazovány svíčkami elektrickými resp. barevnými žárovičkami
- v dřívějších dobách se svíčky používaly i pro některé další (dnes již téměř zaniklé) činnosti, kupř.pro rozehřívání pečetního vosku při pečetění důležitých listin
- svíčka se též v minulosti používala coby primitivní hodiny, podle zářezů na těle svíčky se dalo zhruba usuzovat, kolik je hodin (to za předpokladu rovnoměrného odhořívání materiálu resp. rovnoměrného úbytku paliva z těla svíčky v čase)
- ze svítivosti tzv. standardní svíčky byla odvozena fyzikální jednotka svítivosti kandela.
[editovat] Technické údaje
Moderní svíčka hoří obvykle rychlostí 0.105 g/min. Vytváří množství světla odpovídající zhruba jedné jednotce lumen. Světelná účinnost je asi tisícina účinnosti žárovky. Barevná teplota světla je kolem 1,000 K.
Nejteplejší je plamen nad tmavěmodrou částí po jedné straně plamene (kolem 1400 °C). Nicméně tato část plamene je velmi malá a uniká z ní tak málo tepelné energie. Teplota většiny plamene se pohybuje okolo 1000 °C.
Doba hoření čajové svíčky je mezi 4 a půl a 5 hodinami.
