Motorové vozidlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hasičské vozidlo Ziegler Z8

Jako motorové vozidlo je zpravidla označován takový pozemní dopravní prostředek, který ke svému pohonu využívá síly některého druhu motoru a který je využíván k přepravě lidí nebo materiálu po komunikacích nebo v terénu. Motorovými vozidly jsou i speciální vozidla a pojízdné pracovní stroje, které nejsou prvořadě určeny k přepravě.

Konstrukce motorových vozidel[editovat | editovat zdroj]

Motorová vozidla se podle konstrukce dělí na jednostopá (motocykly, jízdní kola s pomocným motorkem atd.) a dvoustopá (osobní a nákladní automobily, autobusy, speciální vozidla atd.). K některým motorovým vozidlům se připojují přípojná vozidla.

  • Motor může být spalovací, což je v současnosti nejběžnější varianta, nebo například elektrický. Motor motorového vozidla (hnací jednotka) zahrnuje pevné části, pohyblivé části, zařízení pro tvorbu směsi, mazání, chlazení a výfuk. Alternativní koncepce pohonu mohou být konstruovány jinak.
  • Přenos trakční energie v motorovém vozidle – jednotku přenosu energie tvoří spojka, převodovka, kloub, kloubová hřídel, náprava, rozvodovka, diferenciál. Některá motorová vozidla mají pohon všech kol.
  • Opěrnou a nosnou jednotku motorových vozidel tvoří podvozek a karoserie. Vozidla jsou vybavena odpružením, tlumiči odpružení a aktivní stabilizací podvozku. Na podvozku jsou zavěšena kola s pneumatikami, speciální vozidla, vozidla pro pohyb na sněhu a pojízdné pracovní stroje však mohou být vybavena například pásy nebo koly bez pneumatik. Dalšími funkčními systémy jsou řízení a brzdy.
  • Elektrická zařízení motorových vozidel (elektrohydraulická zařízení, elektronické a elektrické systémy) jsou zdroje energie, elektromotory, snímače, zapalování, osvětlení, elektroinstalace, palubní přístroje, elektronické obvody, odrušení, stěrače, klimatizace, centrální zamykání, zabezpečení, elektrické ovládání, asistenční systémy řidiče a informační systémy.

Péče o motorové vozidlo[editovat | editovat zdroj]

Používání motorových vozidel[editovat | editovat zdroj]

Ve většině zemí světa určují podmínky používání motorových vozidel zvláštní právní předpisy, které mimo jiné určují:

  • kdo a v jakém věku je oprávněn řídit motorové vozidlo (typicky dospělý držitel platného oprávnění pro danou kategorii vozidel)
  • podmínky řízení (např. pojištění, aktuální fyzický a duševní stav řidiče atp.)
  • kde se vozidla mohou a kde se nemohou pohybovat
  • rychlostní omezení
  • dopravní předpisy a pravidla silničního provozu
  • požadavky na základní povinnou a speciální výbavu (motocyklová helma, bezpečnostní pás, atp.)
  • požadavky na vozidla v oblasti bezpečnosti, ekologie apod

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Analyzátory emisí; Tomáš Bartovský; Ústav fyziky a měřicí techniky VŠCHT Praha 1994
  • Autoelektrika a autoelektronika; J.Šťastný a B.Remek; Nakladatelství T.Malina Praha 1997
  • Automechanik - Technologie pro 1., 2. a 3. rošník OU a UŠ; Ing Ivo Bernard; SNTL Praha 1971
  • Automobilové kapaliny; Zdeněk Hrdlička; Grada 1996
  • Automobily pro 1., 2. a 3. ročník odborných učilišť a škol; Ing. Rudolf Vykoukal; SNTL Praha 1971
  • Elektrotechnická měření; nakladatelství BEN - technická literatura Praha 2002
  • Elektrotechnika a elektronika automobilů; Pavel Štěrba; Computer Press Praha 2004
  • Elektrotechnika motorových vozidel pro 3. ročník SOU; PhDr. Svatopluk Pavlis SNTL Praha 1991
  • Elektrotechnika motorových vozidel 1 a 2; kolektiv autorů; Avid s.r.o. Brno 2003
  • Opravárenství a diagnostika 1 až 3; Josef Pošta a kolektiv; Informatorium 2000
  • Osciloskop a jeho využití v opravárenské praxi; Štěpán Jičínský; Grada 2006
  • Příručka pro automechanika; Rolf Gscheidle a kolektiv; Sobotáles Praha 2001
  • Příručka pro automechanika; Rolf Gscheidle a kolektiv; Sobotáles Praha 2005
  • Příručka pro automechanika; Rolf Gscheidle a kolektiv; Europa-Sobotáles Praha 2007
  • Technologie oprav pro 3. ročník SOU; Bedřich Kareis a kolektiv; Informatorium Praha 1995