Duha
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Duha je fotometeor (optický úkaz), projevující se jako skupina soustředných barevných oblouků, které vznikají lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře.[1] Podobný úkaz může vzniknout i v drobných ledových krystalech v atmosféře. Tento jev se pak nazývá Halo.
Obsah |
[editovat] Podstata vzniku
Za deště nebo mlhy prochází světlo každou jednotlivou kapkou. Protože má voda větší index lomu než vzduch, světlo se v ní láme. Index lomu je různý pro různé vlnové délky světla a povrch kapky má tvar koule. Světlo se tedy na okrajích dešťových kapek rozkládá na jednotlivé barevné složky, které se odrážejí na vnitřní stěně a opouštějí pod různými úhly kapku. Kapky, které jsou ve stejné úhlové vzdálenosti od zdroje světla (Slunce či Měsíce), se pak jeví, jako by měly stejnou barvu. Proto má duha tvar kruhu, případně jeho části.
Vztah mezi úhlem dopadu, úhlem lomu, indexem lomu optického prostředí a rychlosti šíření elektromagnetického záření (světla) vyjadřuje Snellův zákon.
[editovat] Výzkum duhy
Aristoteles usoudil, že duha vzniká odrazem světla ve vodních kapkách. Prvním, kdo duhu vědecky popsal, byl René Descartes v letech 1635-1637, nicméně vznik barev duhy nedokázal vysvětlit. To se podařilo až Isaacu Newtonovi, který pochopil, že se paprsek při průchodu hranolem nebo dešťovou kapkou rozkládá na jednotlivé barvy.[2][3]
[editovat] Vlastnosti duhy
Velikost oblouku závisí na výšce slunce nad obzorem a výšce pozorovatele - pokud je slunce právě na horizontu, duha bude tvořit půlkruh; pokud je pozorovatel např. v balónu, může někdy spatřit duhu i jako celý uzavřený kruh. Duha je tím zřetelnější čím větší jsou dešťové kapky.[3] Průměr duhy je přibližně 40°-42°.[1]
[editovat] Dvojitá duha
.jpg)
V dešťové kapce může dojít nejen k jednomu, ale k více odrazům světelného paprsku.
Při dvou vnitřních odrazech lze pozorovat druhou, tzv. sekundární duhu neboli vedlejší duhu. Hovoří se také o dvojité duze. Sekundární duha se objevuje nad první duhou (která se pak označuje jako primární nebo hlavní), tzn. má větší poloměr než primární duha (asi 50°-54°), a posloupnost barev v sekundární duze je opačná než v duze primární. Sekundární duha bývá také obvykle výrazně slabší než primární duha.
Za vhodných podmínek lze pozorovat také třetí, tzv. terciární duhu. Hovoří se pak o trojité duze. Terciární duha má větší poloměr než sekundární duha. Terciární duha bývá ještě méně výrazná než sekundární duha. Vyskytuje se ve vzdálenosti přibližně 39°-43° kolem Slunce, takže i při vhodných podmínkách je značně odcloněna slunečním svitem. Čtvrtá duha by měla průměr 45° kolem Slunce, pátá by se vyskytovala opět na straně jako primární duha.[2]
Ohybem světla v dešťových kapkách mohou na vnitřní straně hlavní duhy (případně i na vnější straně vedlejší duhy) vznikat tzv. podružné duhové oblouky. Zpravidla jsou nejzřetelnější při vrcholu duhy, směrem k zemi se ztrácejí.[4]
[editovat] Kruhová duha
Vzácně lze pozorovat na obloze i duhu, která vytvoří uzavřený kruh nebo ovál. Tento jev nastává za situace kdy je slunce vysoko na obloze a je překryto padající vodou pocházející z dešťových mraků, kterou unáší vítr apod.
[editovat] Bílá duha
Bílá duha se označuje duha, která má jen minimálně rozlišené jednotlivé barvy, takže vypadá jako bílý oblouk. Vzniká buď při dešti s kapkami různých velikostí, nebo lomem světla v mikroskopických kapičkách mlhy (mlžná duha).[2]
[editovat] Měsíční duha
Měsíční duha vzniká lomem měsíčního světla na vodních kapkách. Jde o poměrně vzácný jev. Měsíční duha má nevýrazné spektrum, zpravidla má pouze bílou nebo nažloutlou barvu.[3]
[editovat] Duha v kultuře
[editovat] Duha jako symbol
V biblickém příběhu o potopě světa, obsaženém v knize Genesis (kap. 9), je duha popsána jako znamení smlouvy mezi Bohem a vším živým tvorstvem: „Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou i vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.“
Duha je chápána také jako symbol jednoty v pestrosti a rozličnosti, symbol integrace odlišných lidí. Proto se používá jak jako symbol homosexuálního hnutí, tak jako symbol integrace mentálně handicapovaných osob.[5]
Vlajku homosexuálního hnutí s 8 pruhy navrhl Gilbert Baker a poprvé byla veřejně prezentována u příležitosti Gay and Lesbian Freedom Day Parade v roce 1978 v San Francisku. Vycházela z dřívější vlajky ras s pěti barevnými pruhy, ze symboliky hnutí hippies a protirasistických hnutí v USA. Roku 1979 byla už jako symbol hnutí masově zavedena v pozměněné verzi, s 6 pruhy.[6]
Duha hraje roli v mnoha řeckých, indiánských, afrických a jiných mytologických příbězích, některých spojených s pohlavím a sexualitou.[6]
Hnutí Duha patří mezi nejvlivnější ekologistická občanská sdružení.
[editovat] Duhovky
Lidé občas nacházeli na polích keltské statéry po prudkém dešti, který mince omyl a ty se potom třpytily na slunci. Lidé věřili, že tyto mince padají z duhy nebo se nacházejí tam, kde se duha dotkla země. Proto se jim začalo říkat duhovky. Lidé věřili, že přinášejí štěstí a ochraňují proti nemocem. Také dešťová voda, sbíraná, když je duha, prý léčí všechny nemoci.[7] V Irsku se vypráví, že skřítek leprikón zakope na konci duhy hrnec zlaťáků. Málokomu se však podaří leprikónovu skrýš odhalit, možná i proto, že konce duhy nelze dosáhnout.[8]
[editovat] Duha v umění
O uloupené duze vypráví pohádka Jak Rumcajs vysadil duhu na nebe.
[editovat] Související články
[editovat] Reference
- ↑ a b KOBZOVÁ, Eva. Počasí. Olomouc : Rubico, 1998. ISBN 80-85839-26-1. s. 188.
- ↑ a b c Ottův slovník naučný VIII. [s.l.] : [s.n.]. s. 119.
- ↑ a b c BURROUGHS, William J.. Počasí. Praha : Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-005-7. s. 256-257.
- ↑ BEDNÁŘ, Jan. Meteorologický slovník. Praha : Academia, 1993. ISBN 80-85368-45-5. s. 77.
- ↑ Společnost Duha a Nadace Duha, integrace osob s mentálním postižením
- ↑ a b Gay a lesbická symbolika
- ↑ ZÍBRT, Čeněk. Pokusy o přirozený výklad pověr československých na sklonku XVIII. a na začátku XIX. věku. Český lid, 1899, roč. 8, s. 386.
- ↑ Pověsti o leprikónovi (anglicky)
[editovat] Literatura
- BEDNÁŘ, Jan. Pozoruhodné jevy v atmosféře: Atmosférická optika, akustika a elektřina. 1. vyd. Praha : Academia, 1989. 236 s. ISBN 80-200-0054-2. Podkapitola Vnitřní odrazy na vodních kapkách, vznik duh, s. 155–162.
- Ottův slovník naučný, heslo duha.
|
|||||||||||||||||||
