Perun
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Perun je slovanským bohem hromu, bouře a blesku.[1] Má také funkci boha deště, později společně s Velesem a Dažbogem byl ctěn jako dárce úrody. V době expanze v 10. stoletím také získal válečnou a právní funkci, například se stal ručitelem smluv. Vliv na něj pravděpodobně měl varjažský kult Thora.[2] Jeho jméno se dá nejspíš odvodit z per (práti, bíti) a -un, což je zesilující přípona. Znamená tedy „ten kdo silně bije“. Ze zpráv Prokopia z 6. století se dá předpokládat, že byl ctěn jako nejvyšší bůh, na konci pohanské doby byl však mimo Rusko většinou nahrazen bohy lokálními. Jeho analogií je severský Thor, řecký Zeus, keltský Taranis, indický Indra a baltský Perkunas. V Rusku pod vlivem Varjagů nejspíš získal mnoho atributů Thora a později pod vlivem křesťanství se jeho funkce přenesla na sv. Eliáše, není jisté jestli pod vlivem církve nebo lidovou spontaneitou.
Obsah |
[editovat] Symbolika
Perunovi byl zasvěcen dub, různým posvátným dubům pak byly přinášeny oběti. Významný strom stál na ostrově Chortice na Dněpru a bojovníci mu obětovali drůbež, chléb, maso a stříleli do něj z luku. Další prý stál ve Štětíně u Čenstochové. Roku 1302 je zmiňován Perunův dub také v Haliči na hranicích biskupství v Přemyšli. Perunovi byli obětováni i lidé, roku 983 například syn křesťanského Varjaga, který pohaněl modly. Perunovým atributem byla sekera. Ohnivá sekera letící po obloze se objevuje jako symbol blesku, tato představa se dá srovnat s Thorovým kladivem Mjollnir. Přívěsky ve tvaru miniaturních sekyrek měly sloužit jako amulety k zajištění Perunovy ochrany.
[editovat] Východní Slované
Perun je v Rusku doložen v letopise Kyjevském, v Povesti vremenných let, kde je uváděn v několika letech společně s Velesem jako ručitel smluv s Byzantskou říší a v různých kázáních. Patřil mezi bohy, kterým v Kyjevě roku 980 vztyčil idoly kníže Vladimír, jednalo se o dřevěnou sochu se stříbrnou hlavou a zlatým vousem. Tento idol byl však po křtu knížete roku 988 vyvrácen a vhozen do Dněpru. V Kyjevě je také uváděn idol z roku 945. Další idol se tyčil v Novgorodu s ohnivým kamenem v rukou. K poctě tohoto idolu byl zapalován věčně hořící oheň z dubového dřeva - ten byl vhozen do řeky například biskupem Akimem roku 989. Připomínán je také společně s ostatními bohy a démony v rukopisech z 12-16. století.
[editovat] Jižní Slované
První výskyt jeho jména u jižních Slovanů je znám z byzantské legendy Život. Sv. Demétria, kde je uváděn jako „Pyrén“. Také se o něm zmiňuje Prokopios. Mezi další doklady patří zpráva o orákulu Pyrinově, záměna za Dia v překladu Jana Malaly z 10. století, bulharský překlad Alexandreidy z 10. století, kde je Alexandr Veliký nazýván „synem Perunovým“, a místní jména. Perunovi byl možná zasvěcen také kosatec, u jižních Slovanů zvaný perunika. Dalším dokladem je dlouho přežívající bulharský obřad perepuga při dlouhotrvajícím suchu, kdy dívka nebo chlapec ozdobení listím chodili od domu k domu jako král Perun. V Bulharsku je doložena úcta k Perunovi ještě v 18. století mnichem Spiridonem. Na svátek sv. Eliáše se v Bulharsku navíc po vzoru obětování býka Perunovi zabíjel býk či kráva. Na tohoto světce se také přenášela tradice o Perunově boji s drakem.
[editovat] Západní Slované
U západních Slovanů se objevuje v místních jménech v Polsku, je znám také Perunův dub na hranicích přemyšlovské diecéze v listině z roku 1302 a také v slovenských pořekadlech. U pobaltských Slovanů byl v Korenici ctěn bůh Porenutius, tedy nejspíš Perunovič a čtvrtek nazývali perundan, tj. Perunův den (analogie s germánským „Donnerstag“). S Perunem může být totožný i bůh Prove ctěný v dubovém háji u Stargardu. V Čechách je jedním z mála doložených slovanských bohů, kteří byly na našem území uctíváni, dále to byli jen Veles, Radegast, Lada, Morana a Zéla (její existence je pochybná).
[editovat] Zdroje
- ↑ Б.А. Рыбаков. Jazyk prastarých Slovanů. Земледельческие культы праславян
- ↑ Brückner, A., Kultura, piśmiennictwo, folklor (sborník pod vedením W. Berbelického a T. Ulewicza). PWN, Warszawa, 1974, s. 36, 87, 106.
[editovat] Literatura
- Zdeněk Váňa: Mythologie und Götterwelt der slawischen Völker, Stuttgart 1992, (ISBN 3-87838-937-X)
- Graves, Robert: New Larousse Encyclopedia Of Mythology (Hardcover), Crescent (16. prosince, 1987)
- Ryan, W. F.:The Bathhouse at Midnight: An Historical Survey of Magic and Divination in Russia (Magic in History Series) (Paperback), Pennsylvania State University Press (září 1999)
- Znayenko, Myroslava T.: The gods of the ancient Slavs: Tatishchev and the beginnings of Slavic mythology (Paperback), Slavica (1980)
- Yoffe, Mark; Krafczik, Joseph: Perun: The God of Thunder (Studies in the Humanities (New York, N.Y.), V. 43.) (Hardcover), Peter Lang Publishing (duben 2003)
- Sánchez Puig, María: Guía de la Cultura Rusa, Centro de Lingüística Aplicada Atenea, Madrid (2003)
- Belaj Vitomir: Hod kroz godinu, Golden Marketing, Záhřeb, 1998
- Niederle Lubor, Rukověť slovanských starožitností, ČSAV, Praha 1953
- Zdeněk Váňa, Svět slovanských bohů a démonů, Panorama, Praha 1990
- Martin Pitro, Zdeněk Vokáč, Bohové dávných Slovanů, ISV, Praha, 2002
- Jan Máchal, Bájesloví slovanské, Votobia, Olomouc, 1995
