Černoboh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Černoboh (Zcerneboch, Cernebog, Crnobog, Zernebuch) je božstvo Polabských Slovanů zmiňované ve 12. století Helmoldem z Bosau. Ten o něm píše:

Mají pak Slované podivnou pověru, neboť při svých hodech a pitkách podávají do kola číši, nad níž pronášejí slova, ať nedím požehnání, nýbrž proklínání, ve jménu bohů svých, dobrého totiž i zlého, vyznávajícíce, že dobrý bůh řídí všechen zdar a prospěch, zlý pak všeliké neštěstí. Proto také nazývají svým jazykem Diabol nebo Černoboh (Zcerneboch), to jest černý bůh.[1]

Černoboh nejspíše nebyl konkrétním kmenovým božstvem, ale personifikovaná představa negativního aspektu osudu jedince.[1]} Jeho protikladem mohlo být hypotetické božstvo Bělboh. Víra v existenci Černoboha mohla vzniknout pod vlivem křesťanství a jeho opozice Ďábla a Boha. Naďa Profantová uvádí i místní jména spojená s Černobohem, jistou horu ve Slezsku a istrijský hrad Cernohradus zmiňovaný již v roce 1102.[2] Jméno lužické hory Czorneboh je až pozdějšího původu.[3] S Černobohem může být totožný bůh Tiarnaglofi zmiňovaným v Knýtlinga saga.[1]

Obětiště ve Skalsku[editovat | editovat zdroj]

13. července 1852 sedlák Josef Kabeš na svém statku ve Skalsku, poblíž Mladé Boleslavi, kopal nový vchod do sklepa. Během kopání na neznámou podzemní místnost. O nálezu se dozvěděl právě ve Skalsku pobývající amatérský archeolog Václav Krolmus a na místě nalezl kámen na kterém četl v runovém písmu slovo Raksi. To spojil s indickým rakšásou a slovanským raráškem. Nalezl i další nápis, ale ten se mu nepodařilo rozluštit. Domnělou svatyni připsal polabskému božstvu Černobohovi a roku 1857 v Praze vydal brožurku Poslední božiště Černoboha s runami na Skalsku, v kraji Boleslavském, v Čechách. Nakonec rozluštil i další nápisy a vyložil je jako další zasvěcení, například i blízkovýchodnímu Baalovi.

Už v době vydání knihy existovaly pochybnosti o správném výkladu nálezu, ale za Krolmusova života, vzhledem k jeho stáří a zásluhám, se žádná kritika neobjevila.[4]Roku 1865 vydal o božišti v Památkách archeologických článek František Xaver Josef Beneš, kde zpochybnil existenci run na kamenech a funkci sklepa jako božiště. Připustil však že mohlo jít o pohanské pohřebiště. Ve skutečnosti se jedná o sklep z 16. století, případně nanejvýše středověký.[5]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 139.  
  2. PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha : Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. S. 58.  
  3. BOBKOVÁ, Lenka. Horní a Dolní Lužice. [s.l.] : Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-382-4. S. 21.  
  4. SKLENÁŘ, Karel. Archeologie a pohanský věk. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0638-9. S. 122.  
  5. SKLENÁŘ, Karel. Archeologie a pohanský věk. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0638-9. S. 123.