Rod (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rod je východoslovanský démon osudu či božstvo. V písemných pramenech se objevuje vždy společně s Rožanicemi, v pozdních etnografických pramenech se vyskytuje jen zřídka.[1] Nejstarší zmínka o něm pochází z církevního traktátu Slovo nekogejo christoljubca z 11. či 12. století. Prameny uvádí že se lidé k Rodu a Rožanicím modlily, přinášeli jim med, sýr, chléb, kaši a obilí jako oběti.[2] Jejich svátek připadal na svátek Bohorodičky, tedy 26. prosince[3] Slovo sv. Grigorija Bogoslova [pozn. 1] uvádí dobovou hypotézu, že kult Roda a Rožanic převzali Slované od Chaldejců, Egypťanů, Řeků a Římanů, a také jej spojuje s Artemidem.[4] Jeden z rukopisů, pocházející z přelomu 12. a 13. století také uvádí „...je Bůh, ne Rod.“[5] Prameny dále uvádí že Rod tvoří lidi tím že hází na zem hroudy hlíny a z nich se rodí děti.[6] Tento mýtus se podobá řecké báji o Deukaliónovi a Pyrrze, ale na rozdíl od něj probíhá stvoření člověka házením hlíny neustále.

Nejčastěji je chápán jako démon, bytost nižšího řádu. Izmail Srezněvskij, Jevgenij Aničkov a Lubor Niederle jej pokládali za domácího ducha s mocí nad osudem mužů, Rožanice ztotožňovali s řeckými Moirami.[7] Podle Niederleho Rod představuje duše předků ochraňující rodinu.[8] Podle Alexandra Veselovského byl Rod nahrazen domovojem.[8] Podle Zdeňka Váni byl démonem plodnosti, snad související s falickým kultem, jehož uctívání se rozmnohlo v 11. a 12. století, tedy v době kdy proti němu nejvíce brojí církevní prameny, který sesílal duše na zem, aby se mohli zrodit lidé.[9] Jako důkaz démonického charakteru Roda poukazovali na zmínku ve Slovu Daniela Zatočnika že jím strašili rodiče děti. Proti tomuto výkladu stojí názor že po christianizaci došlo k jeho degradaci z božstva v nižší bytost.[7]

Boris Rybakov jej považoval za nejstarší a nejvyšší slovanské božstvo, až v době vzniku knížecí vlády zastíněné Perunem. Dle jeho názoru byl stvořitelem, bohem zrození a lidského osudu, a ochráncem úrody. Podle Vjačeslava Ivanova byl Rod božskou persofinikací rodu.[1] Za významné božstvo jej považoval také Aleksander Gieysztor.[9] Tato teorie je podpořena tím že je vždy, na rozdíl od Rožanic i jiných duchů, zmiňován vždy v jednotném čísle.[7]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ruský překlad Besed Řehořových doplněný o komentáře.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MAČUDA, Jiří. Rodnověřské obřady a ruská lidová kultura [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012, [cit. 2013-08-27]. S. 14.  
  2. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha : Bursík & Kohout, 1916. Díl II., svazek I.. S. 68.  
  3. PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha : Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. S. 193.  
  4. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 127.  
  5. PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha : Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. S. 192.  
  6. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 58.  
  7. a b c MAČUDA, Jiří. Rodnověřské obřady a ruská lidová kultura [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012, [cit. 2013-08-27]. S. 15.  
  8. a b NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha : Bursík & Kohout, 1916. Díl II., svazek I.. S. 69.  
  9. a b VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 126.