Dažbog

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
M. Prěsňakov. Dažbog. 1998.

Dažbog je slovanský bůh slunce. Bývá ztotožňován se Svarožicem a Chorsem. Martin Golema jej považuje za analogii indického Bhagy, boha rozdělujícího bohatství a majetek.[1] Písemné doklady o jeho kultu pochází pouze z východoslovanského prostředí, ale existují další doklady, které naznačují že mohl být ctěn i u západních a jižních Slovanů.[2] Jako hlavní božstvo dnes ctí rodnověrská organizace Rodná ukrajinská národní víra.[3]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno Dažboga je spojováno se staroslověnským dažd „dáti“ a praslovanským bogъ „bůh“, vykládá se tedy jako „bůh dárce“.[4] Jméno lze také vykládat z indoevropského kořene *dʰegʷʰ „hořet“.[5] To jej spojuje se severským bohem dne Dagrem a irským Dagdou, kterým byl též chápán jako „bůh dárce“. Dříve byl také spojován s výrazy jako je české déšť a ruské дождь, tedy jako božstvo deště, tento výklad byl však opuštěn.[6]

Naproti tomu Viktor Martynov spojuje jméno Dažbog s avestánského dušbaγa/dužbaγa, „zlý bůh“ a jako opozici k němu chápe Striboga, jehož jméno vykládá z taktéž z avestánského śríbaγa „dobrý bůh“.[5] Poukazuje také na níže zmíněnou postavu Daboga. Tento dualismus připisuje Martynov vlivu zoroastrismu, manicheismu či bogomilství. Tato teorie však odporuje zmínkám o jeho solární funkci a celkovému rázu slovanského archaického náboženství.[5]

Písemné prameny[editovat | editovat zdroj]

V Ipatěvském spisu z počátku 15. století lze nalézt poznámky k překladu kroniky Jana Malaly, kde jsou nahrazena řecká jména bohů jmény slovanskými. Tyto poznámky mohly vzniknout v Bulharsku, pravděpodobnější však je že pochází z ruského prostředí.[7] Text zní:

...Po smrti Hefaista, kterého nazývají též Svarogem, panoval nad Egypťany jeho syn jménem Slunce (Hélios), kterého nazývají Dažbog. Panovník Slunce, syn Svaroga, Dažbog byl silný muž..."[4]

Na základě této pasáže je Dažbog jako syn Svaroga někdy chápán jako totožný se Svarožicem, známým z prostředí Polabských Slovanů jako hlavní božstvo kmene Ratarů a ve východoslovanském prostředí jako zbožštělý oheň. Tento výklad, objevující se například u Lubora Niederleho a Stanisława Urbańczyka, chápe theonymum Svarožic jako Patronymum, znamenalo by tedy "syn Svaroga".[8] Jiní badatelé, například Aleksander Brückner a Henryk Łowmiański, však považují toto jméno za deminutivum jména Svarog, Svarožic by byl tedy malým, nedospělým Svarogem, zatímco Dažboga pokládají za lokální formu Svaroga, jako nejvyššího slovanského boha.[9]

Pověst dávných let uvádí Dažboga mezi božstvo jejichž modly vztyčil v Kyjevě kníže Vladimír:

A postavil na návrší vně opevněného dvorce modly: Perunovi ze dřeva, hlavu jeho ze stříbra a vous ze zlata; také Chorsovi Dažbogovi, Stribogovi, Simarglovi a Mokoši.[10]

Uvedený překlad je založen na chybějící tečce a spojce mezi jmény Chors a Dažbog v nejstarším přepisu textu. Tato skutečnost vede k názoru že se jedná o božstvo jménem Chors Dažbog. Chors byl nejspíše alanským bohem slunce, později Slovany ztotožněný s jejich solárním božstvem.[11]

Ruská verze Liturgie svatého Jana Zlatoústého ze 14. století jej zmiňuje společně s Pereplutem a Stribogem.[12] Slovo o pluku Igorově, jehož pravost je však zpochybňována, označuje Rusy v následujícím verši za vnuky Dažboga:

Oleg Gorislavič zasel sémě hněvu,

kraj byl zpustošen a zpleněn různicemi,
Dažbogovi vnuci houfně umírali,
oráčí jen zřídka halekali v poli,
krákot havranů se nesl ruskou zemí,
kavky slétali se s křikem na mrtvoly."[13]

Folklór a jména[editovat | editovat zdroj]

V srbském folklóru je známa bytost jménem Dabog, chápaný jako pozemský protivník křesťanského Boha - „Dabog car na nebi a Pán Bůh na nebesích“.[14]Jedná se nejspíše o degradaci slovanského božstva pod vlivem křesťanství, snad s přičiněním dualistického bogomilství. V Srbsku je znám také démon Daba a pohoří Dajbog.[14]

V Polsku jsou od 14. století doložena osobní jména Dadzibog, Dadzbog, Daczbog a Dasbogowicz.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pabel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 132.  
  2. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha : Bursík & Kohout, 1916. Díl II., svazek I.. S. 110.  
  3. ATWERI, Jiří. Slovanské pohanství dnes [online]. Masarykova univerzita v Brně, 2007, [cit. 2013-02-12]. S. 138. Dostupné online.  
  4. a b TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pabel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 123.  
  5. a b c TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pabel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 124.  
  6. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha : Bursík & Kohout, 1916. Díl II., svazek I.. S. 111.  
  7. http://rodnavira.cz/svaroh/
  8. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 21.  
  9. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 22.  
  10. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pabel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 122.  
  11. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pabel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 126.  
  12. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 69.  
  13. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 25.  
  14. a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 27.