Kračun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kračun, (též Hody, Koleda) je slovanský svátek zimního slunovratu, s příchodem křesťanství nahrazený Vánocemi.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název kračun pravděpodobně pochází z latinského creātiō "stvoření".[1] Nepravděpodobný je výklad z praslovanského kortЪkЪ "krátký" a zesilující přípony "-un", pak by znamenal nejkratší den v roce analogicky k římskému bruma, označujímu též zimní slunovrat.[1]} Dodnes je užíváno ve slovenštině a rusínštině, ojediněle též v bulharštině.[1]} Jako označení Vánoc jej pod slovanským vlivem převzala maďarština (Karácsony) a rumunština (Crăciun).[2]

Pro zimní slunovrat byl také nazýván koleda, v běloruštině a bulharštině je tak tomu dodnes. Praslovanské slovo kolęda je odvozeno z latinského calendae, které označovalo první den měsíce, zvláště pak prvního měsíce v roce.[1] Protože zimní slunovrat byl počátkem nového roku, bylo toto slovo pro něj Slovany převzato.

Původním slovanským názvem pro svátek zimního slunovratu jsou pravděpodobně Hody, jak se dodnes označují Vánoce v dolní a horní lužické srbštině.[1] Napovídá tomu jihoslovanské godina a východoslovanské god, "rok", označující dobu mezi dvěma zimními slunovraty.

Obyčeje[editovat | editovat zdroj]

V tradiční kultuře začínaly oslavy východem první hvězdy oznámeným v celé vesnici střelbou nebo zvoněním zvonů a zapálením svíčky na stole. Večeře začínala modlitbou, konzumovala se vánoční jídla, vykonávaly se magické úkony. Budoucí úroda se věštila z uvařeného hrachu házeného na zeď – počet přilepených hrachových zrnek předpovídal počet kup žita či ovsa v příštím roce. Zdraví se věštilo pomocí plamene svíčky: na čí stranu plamen ukazoval, ten měl do roka zemřít; také k tomu sloužilo rozkrojené jablko či rozlousknutý ořech (jejich zdravá jádra znamenala zdraví). Dívky zjišťovaly, za koho se vdají, potřásáním došků ze střechy: podle vypadlých zrnek to mohl být buď bohatý (pšeničná zrna), nebo chudý (ovesná). Z dvanácti osolených plátů cibule (cibulový kalendář) se věštilo počasí na celý rok. Křesťanský význam svátku vyjadřovalo zpívání koled po večeři v kruhu rodiny nebo pod okny. Půlnoční mše byla u římských katolíků vyvrcholením večera a ukončením postu. Věřilo se, že o půlnoci se mění v potoce voda na víno, dobytek hovoří lidskou řečí, otevírá se nebe a na zem přicházejí dušičky a andělé. Pro ně se pekly koláče – duše (Pohronie), na stole se nechávaly drobky nebo bochník chleba.

Mýtus[editovat | editovat zdroj]

Zimní slunovrat byl u Indoevropanů tradičně oslavou zrození slunečního božstva, u Slovanů nejspíše Dažboga. Jeho slunovratové jméno mohlo být Božić, tedy "boží syn", jak se nazývá Štědrý večer v srbochorvatštině a makedonštině.[2]

Zároveň je však slunovrat časem, kdy je moc slunce nejslabší a naopak mají navrch síly podsvětí. Po zrození nového slunce za svítání 25. prosince tedy následovalo dvanáct dní, tedy až do Tří králů, označovaných jako nečisté. Toto období je náhradou za dvanáct měsíců kdy vládne Dažbog, a vládne jim bůh podsvětí Veles.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínka o slavení slunovratu Slovany se nachází ze staroslověnského rukopisu Euchologia sinajského datovaného do 10. století. To zmiňuje „Jašte kto vъ prъvyi denъ idetъ na kolędǫ enuarja, jakože prъvěe pogani tvorějachǫ…“, tedy kritizuje ty kteří po pohanském způsobu slaví koledu.[1] Dochovali se také zápovědi maškarních průvodů z 11. století. Kračun je poprvé zmiňován v ruských pramenech z 12. století.

Personifikace[editovat | editovat zdroj]

Kračun byl v lidové kultuře někdy personifikován, což vedlo zastánce mytologické školy k domněnce že se jedná o božstvo. Příkladem personifikace je například píseň ze slovenského města Detva:

Ide kračún ide, nový rok prikvitá

V Bělorusku je zase považován za démona smrti a na Podkarpatské Rusi je tak nazýván obřadní chléb pečený na Štědrý den a snězený na Nový rok.

Personifikován byl také ovseň, ruský zvyk obsypávání hospodáře zrním, který jezdil na šedivé svini. Analogický je římský Saturn, který na zimní slunovrat, jel na voze taženém sviněmi.

Praktiky[editovat | editovat zdroj]

Důležitou součástí oslav bylo pálení ohňů, pro jejich očistnou funkci a jako ochrany proti silám podsvětí. U Jihoslovanů je doložen i zvyk pálení zvláštního polene zvaného badnik. Bylo také obětováno prase jakožto zvíře zasvěcené slunečnímu božstvu. Na tento zvyk odkazuje i česká víra ve zlaté prasátko.

Důležitým prvkem bylo také ctěním předků, protože v tomto období se otevírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Při slunovratu se také věštilo.

Koledování spočívalo v obchůzkách, s figurou dítěte symbolizující právě zrozeného boha či se zobrazním slunce, za doprovodu písní, pořekadel a proseb o obdarování. Štědrost vůči koledníkům měla zajistit blahobyt v příštím roce. Tyto obchůzky konali mladí muži převlečení za zvířata, duchy či ženy, což mělo odehnat temné síly.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f http://rodnavira.cz/kracun/
  2. a b VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 207.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kračun – Zimní slunovrat na stránkách Rodné víry