Bělbog

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bělbog (nebo Bělobog, Bělovít, Bělun, Bialbog, Bjelobog, Bylun, Білобог, Бялбог, Белун, Беловит, doslova bílý bůh) byl slovanský bůh dobra a dne.

Bělbog patří mezi významnější sluneční bohy a také mezi nejstarší. Jeho jméno je představitelem moci světla, v protikladu s neodmyslitelně spjatým Černobogem. Úloha tohoto boha je bezpochyby pozitivní, což vyplývá z jednoznačně kladného postavení bílé barvy u Slovanů. Když chtěl někdo v minulosti něco pochválit, spojil to s bílou barvou (bílý šohaj, bílé děvče, bílá ves…). V okolí Běloruska je Bělbog známý jako Belun, který se zjevuje v podobě starce s dlouhou bradou v bílém oděvu. Rád pomáhá žencům při práci a dává jim bohaté dary. Zjevuje se jen přes den, vyvádí zbloudilé z lesa. Bělbog je personifikací světla a jeho moci. Ve tmě se člověk „ztratí“, světlo vede k cíli. Zároveň je také bohem přibývající poloviny roku. V době zimního slunovratu vždy porazil Černoboga a převzal od něho kontrolu nad řízením vývoje. V den letního slunovratu se boj opakoval, avšak vítězem byl tentokrát Černobog.

Pohled z Beiersdorfu/Bejerec na Bieloboh/Běłobóh (1967)

Toponyma[editovat | editovat zdroj]

Dalším svědectvím o existenci Běloboha je několik toponym z různých míst osídlených Slovany. V Česku to jsou Bělbožice a Bilobožnycja na Ukrajině. V polské Metryce Koronnej je zapsána villa Byaloboze, která patřila k městu Stobnica (dnes Stopnica). Mimořádně zajímavé je pojmenování dvou známých vrchů v Horní Lužici Bieleboh (hornoluž. Běłobóh) a Czorneboh (hornoluž. Čornobóh) nedaleko českoněmeckých hranic. Pojmenováni těchto vrchů je ovšem až novodobé, došlo k němu v období romantismu[zdroj?] (Czorneboh se původně nazýval Schleifberg nebo Praschwiza, nové jméno je poprvé zmíněno roku 1783 v díle německého jazykovědce Karla Gottlob Antona; název Bieleboh je doložen až roku 1804, ještě v roce 1746 se nazýval Hohe Wald).

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Základ slova Bělbog pochází ze srbštiny a bulharštiny[1].

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. Š. Kulišić. Српски митолошки речник. Bělehrad : Nolit, 1970. Kapitola Бели бог, s. 21-22. (Srbsky) 
  • Bělboh ve Vlastenském slovníku historickém na Wikizdrojích