Kyjev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kyjev
Київ
Ukrajinská metropole Kyjev: - Nahoře: Kyjevskopečerská lávra - Vlevo 1: Bessarabské náměstí - Vlevo 2: Univerzita Tarase Ševčenka Vlevo 3: Sídlo Parlamentu Ukrajiny - Vpravo: Náměstí Nezávislosti
Ukrajinská metropole Kyjev:
- Nahoře: Kyjevskopečerská lávra
- Vlevo 1: Bessarabské náměstí
- Vlevo 2: Univerzita Tarase Ševčenka
Vlevo 3: Sídlo Parlamentu Ukrajiny
- Vpravo: Náměstí Nezávislosti
Kyjev – znak
znak
Kyjev – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška179 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
Město se speciálním statusemKyjev
Administrativní dělení10 městských rajónů: Darnycký, Desenský, Dněperský, Holosijivský, Oboloňský, Pečerský, Podilský, Solomjanský, Svjatošynský, Ševčenkovský
Kyjev
Kyjev
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha839 km²
Počet obyvatel2 952 301 (2022)
Hustota zalidnění3 518,8 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (82 %), Rusové (11 %), Židé (5%), Bělorusové, Poláci, Arméni
Náboženské složenípravoslavní (64 %) – z toho
Kyjevský patriarchát 67 %
Moskevský patriarchát 18 %
Správa
Statushlavní město
StarostaVitalij Kličko (Blok Petra Porošenka) (2015)
Vznik482
Oficiální webkyivcity.gov.ua
Telefonní předvolba+380
PSČ01xxx-04xxx
Označení vozidelAA a KA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyjev (ukrajinsky Київ, Kyjiv [ˈkɪjiw]; rusky Киев, Kijev) je hlavní a největší město Ukrajiny, správní středisko Kyjevské oblasti a jedno z největších měst v Evropě. Město leží na řece Dněpr v severní části země. Zaujímá rozlohu 827 km² a v roce 2022 zde žilo přes 2,95 milionu obyvatel, včetně aglomerace pak přes 3,65 milionu obyvatel. Kyjev je kulturní a hospodářské centrum země, dopravní křižovatka a centrum elektrotechnického průmyslu. Pro svou starobylost bývá nazýván „matka ruských měst“.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název města má několik etymologických vysvětlení. Podle jedněch jazykovědců vychází z předslovanských dob. Na základě zmínek o Kyjevě ve starých perských a arabských zdrojích, kde má jméno podobu „Kujaba“ či jeho názvu v byzantských písemnostech, kde má podobu „Kijova“, ho vysvětlují jako spojení turkických slov „kij“ (hranice) a „oba“ (osídlení) ve smyslu „sídlo na hranicích“.

Podle jiných je jeho původ ve slově kij, resp. kijan, což byly trámy zatlučené do dna Dněpru a sloužily k překonání toku řeky. Kijané byli lidé, kteří se starali o přepravu využívajíce těchto kijů.

V oblasti národních pohádek se pohybujeme, pokud odvozujeme název města od osobního jména Kij (Kyjev by pak znamenalo „Kyjův“). Toto je pouze bájný příběh o třech bratrech stejně jako česko-polská pověst o Čechovi, Lechovi a Rusovi - v tomto případě jde o Kije, Choriva a Ščeka (popsaný v "Pověsti vremennych let" z počátku 12. století). Legendy o bratrech jsou široce známé po celém světě, nicméně na Ukrajinu se dostala nejspíše na konci 6. stol. n. l. v době pronikání křesťanství přes východní Balkán na sever, kdy vyslala Byzanc do oblasti dolního Dunaje arménské evangelizátory (podobný příběh je v té době v Arménii už prokazatelně znám).

Znak[editovat | editovat zdroj]

Kyjevský znak zobrazuje archanděla Michaela držícího plamenný meč a štít na azurovém poli. Původně na něm byl zobrazen svatý Jiří bojující s drakem, ten zůstal ve znaku Kyjevské oblasti.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

První osídlení území dnešního Kyjeva pochází z přelomu 5. a 6. století, z této doby je doložena keramika typu Korčak a byzantské mince. Z 6. a 7. století jsou doloženy dřevěné stavby, ale přes strategickou polohu žádné hradiště. Osídlení se soustředilo do oblasti Zámkové hory, Dětinek a Starokyjevské hory. O počátcích Kyjeva mluví také pověst uváděná na přelomu 6. a 7. století arménským historikem Zenobem Glakem a na počátku 12. století v ruské Pověsti dávných let. Týká se bratrů Kyje, Ščeka (pravděpodobně) a Choriva, doprovázené sestrou jménem Lybeď z kmene Poljanů. Každý z nich se usídlil na jednom pahorku, které pojmenovali Boričev, Ščekovina, Chorevica a celé město pak pojmenovali po nejstarším Kyjev. V roce 866 podle Pověsti (nebo v roce 860 podle byzantských pramenů) Kyjev ovládli varjažští bojovníci Askold a Dir a vládli zde až do roku 882, kdy zahynuli v boji s jiným varjagem, novgorodským knížetem Olegem. Tento rok se považuje za počátek Kyjevské Rusi.

V 9. století se už Kyjev stal opevněným hospodářským a politickým centrem oblasti, které bylo ve styku s Byzantskou říší. Z této doby také pochází nálezy tří hradišť: na svahu Starokyjevské hory, na Zámkové hoře a na Lysé hoře. Na konci 10. století, kdy kníže Vladimír I. přijal křesťanství, dochází k dalšímu rozvoji Kyjeva. V období mezi lety 989 a 996 nechal kníže postavit tzv. Desátkový chrám sv. Bohorodičky, nejspíše na místě předchozí pohanské svatyně, a přestavět knížecí sídlo po byzantském vzoru. Jeho syn Jaroslav Moudrý obehnal Kyjev mohutným valem a postavil Zlatou bránu a katedrálu sv. Sofie. Kyjev této doby měl mnoho kostelů, klášterů a bojarských dvorců. Řemesla a obchod se soustředily v podhradí zvaném Podol, které bylo později také opevněno. Mimo město stál klášter Kyjevskopečerská lávra, centrum kultury a vzdělanosti, založený v polovině 11. století.

Během 12. století se ruský stát rozpadl na řadu knížectví a Kyjev začal ztrácet svůj původní význam, a to nejen politický, ale také hospodářský a kulturní. Souviselo to mimo jiné se skutečností, že se Rusům uzavíraly možnosti obchodovat s Byzancí. Ve stepích jižně od Kyjeva se neustále pohybovali kočovníci a Byzanc získala nové obchodní partnery. Vládnoucí vrstva se přestala věnovat obchodu, usadila se na půdě a přeměnila se v pozemkovou šlechtu. Hlavní město, jehož poloha v jižní části státu byla dříve výhodou pro obchodní transakce s Byzancí, ztratilo nyní svoji prioritu. Jeho krajní poloha a snadná přístupnost ze stepí se nyní staly nevýhodou. Kyjev byl postupně odsouván do pozadí rodícími se novými centry, v nichž sídlili rurikovští vládci jednotlivých knížectví. Mezi nejvýznamnější patřilo město Vladimir. Roku 1154 dobyl Kyjev vladimirsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij, přijal titul velikého knížete kyjevského a přesídlil sem. Jeho syn Andrej Bogoljubskij však zůstal po dobytí a zpustošení Kyjeva roku 1169 sídlit na severovýchodě Rusi a Kyjev svěřil do správy bratrovi. Proto bývá rok 1169 považován za definitivní konec kyjevského státu.

Kozácký hejtman Chmelnický vstupuje roku 1649 do Kyjeva během povstání proti polsko-litevské nadvládě

Roku 1240 město zpustošila mongolská vojska chána Bátúa a zničila mnoho architektonických i písemných památek (například Desátkový chrám nebo Zlatou bránu). Roku 1299 přesídlil kyjevský metropolita do Vladimiru. Svědectví z roku 1245 o Kyjevě zničeném při mongolském nájezdu pochází od papežského vyslance k mongolskému chánu Giovanniho Carpiniho:[1]

Jeli jsme tudy a sami jsme viděli všude nespočetné hromady lidských lebek a kostí. Město bylo kdysi bohaté a velice lidnaté, teď z něho však nezbylo téměř nic. Stojí tam sotva dvě stě domů a jejich obyvatelé žijí v tuhém otroctví.

Od roku 1363 náležel Kyjev k litevskému velkoknížectví (od roku 1471 jako středisko Kyjevského vojvodství) a spolu s ním později v rámci Lublinské unie k Republice obou národů. Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu.

Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho podřízenost ruskému carovi definitivně potvrdil Věčný mír roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834.

V létě 1917 se po bitvě u Zborova do Kyjeva přemístil profesor T. G. Masaryk, který jako předseda Československé národní rady na Rusi osobně od 15. května 1917 budoval československé legionářské vojsko, aby byl blíže k frontové linii východní fronty první světové války. Poté působil podruhé v Petrohradě a Moskvě, aby se v listopadu do své pracovny v Kyjevě opět vrátil. Všude zažil revoluční boje a Kyjev přes Moskvu definitivně opustil v den svých 68. narozenin 7. března 1918, kdy odcestoval přes transsibiřskou magistrálu, přes Vladivostok a Japonsko, do Spojených států předpokládaje, že bude „kvartýrmajstrem“ (logistikem) legionářských vojsk nejen na Rusi, ale i na francouzských bojištích.[2]

Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět alespoň metropolí Ukrajinské SSR, místo „proletářštějšího“ Charkova.

Za druhé světové války, v srpnu 1941, v okolí města proběhla kyjevská obranná operace, která vyústila v katastrofální porážku sovětských vojsk. Wehrmacht dobyl 19. září 1941 město Kyjev, kde se dopustil nejkrutějších válečných zločinů – mimo jiné 29.30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Na dobývání a okupaci města se podílely mj. i slovenské jednotky (rychlá divize). Z nacistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu při útočné operaci, v jejímž rámci jako první do města vstoupily jednotky 1. československé samostatné brigády a byl osvobozen také Žytomir.

Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin země zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi. V roce 2013 a 2014 zde probíhaly masové nepokoje, zvané Euromajdan, při kterých došlo k svržení prezidenta Viktora Janukovyče.

Od 20. května 2019 zde sídlí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V úterý 15. března 2022 navštívil prezidenta v ostřelovaném Kyjevě, spolu s předsedy vlád Polska a Slovinska, premiér české vlády profesor Petr Fiala v otázce možné pomoci Ukrajině.

Poloha a přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru; ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levém břehu (jako například Darnycja) a byly připojeny také vzdálenější pravobřežní čtvrti (např. Oboloň, Podol). Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími se k řece. Do Dněpru u Kyjeva zleva ústí řeka Desna, severně od města vody Dněpru zadržuje velká Kyjevská přehrada.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je mírné kontinentální. Počet dní se sněhovou pokrývkou je 90. Během zimy přicházejí oblevy, při kterých všechen sníh roztaje, ale také bývají velmi mrazivé dny (okolo -20 °C po ránu a někdy i méně), když začne vítr foukat z východu nebo severu. Nejnižší naměřená teplota v Kyjevě byla -32,2 °C. Nejkratší roční období je jaro, které trvá od půli března do půli května. Nejvíce srážek a srážkových rekordů je v létě a stále častěji bývá velmi horko (okolo 30 °C) už koncem dubna. První půlka podzimu bývá suchá, ale stává se, že září dokáže být velmi deštivé (například v září 2008 napršelo 153 mm srážek a přitom norma srážek pro září je 58 mm). Nejvyšší naměřená teplota byla 39,9 °C. V říjnu a v listopadu může suché počasí nastat také tehdy, když je nad Kyjevem tlaková výše a slunečno; teploty pak mohou vystoupit na 20 °C, nicméně koncem října spíše přichází deštivé počasí a bývá první sníh. Sníh se celý den může udržet v listopadu a výjimečně i v říjnu.

Kyjev – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Nejvyšší teplota [°C] 4 6 16 23 28 30 32 32 26 20 13 6 32
Průměrné denní maximum [°C] −1 0 7 17 22 24 27 25 18 10 5 −1 12,75
Průměrná teplota [°C] −3,5 −2,5 3 12 16,5 19,5 20,5 19,5 13 7,5 2,5 −3 8,75
Průměrné denní minimum [°C] −6 −5 −1 7 11 15 17 15 9 3 0 −5 5
Nejnižší teplota [°C] −15 −15 −7 0 5 10 13 9 4 −2 −8 −12 −15
Průměrné srážky [mm] 36 39 36 46 57 82 72 61 58 40 48 44 619
Zdroj: [3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Kyjev je největší město Ukrajiny a sedmé největší město v Evropě. K 1. lednu 2020 žilo v Kyjevě 2 952 301 obyvatel. Počet obyvatel ustavičně stoupá, a to především díky vnitřní migraci ze zbytku země. Tabulka níže představuje populační vývoj přítomného obyvatelstva města.[4]

1990 1991 1995 2000 2005 2010 2015 2020 2022
2 624 400 2 643 400 2 643 800 2 615 300 2 666 400 2 785 100 2 888 000 2 967 400 2 952 300

V roce 2021 se v hlavním městě narodilo 29 611 živě narozených dětí, zemřelo však 45 223 lidí, z nichž 173 byly děti ve věku do jednoho roku. Na 100 zemřelých připadá jen 65 živě narozených. Nicméně v porovnání s ostatními regiony země je tento poměr jeden z nejlepších, což docela výmluvně vypovídá o stavu ukrajinské demografické situace. Celkový úbytek byl v roce 2021 9 879 osob.[5] Míra kojenecké úmrtnosti činila 5,8 ‰.

Podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 tvořili 82,2 % všeho obyvatelstva Ukrajinci, dalších 13,1 % Rusové a 0,7 % Židé.[6] Pro 72,1 % všech obyvatel byla rodným jazykem ukrajinština, 25,3 % uvedlo ruštinu jako svoji mateřštinu.[7]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Správní obvody Kyjeva

Kyjev je rozdělen na 10 městských rajónů:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Kyjevské metro
Související informace naleznete také v článku Doprava v Kyjevě.

Kyjev je vedle Lvova či Charkova nejvýznamnější dopravní křižovatkou v zemi, prochází tudy i Evropská silnice E40. V dřívějších dobách, kdy tudy procházela cesta tzv. Cesta od Varjagů k Řekům (Iz Varjag v Greki), byla hlavní dopravní tepnou řeka Dněpr. Dnes má význam spíše pro nákladní dopravu; osobní doprava po řece se omezuje na turistické a rekreační vyjížďky. První most přes Dněpr byl zřízen roku 1853; v současné době několikamilionovému městu slouží vlastní síť metra, tramvají, trolejbusů i autobusů. Hlavním nádražím je Kyjiv-Pasažyrskyj. Nachází se zde také Kyjevská dětská železnice. Zhruba 30 km jihovýchodně od Kyjeva se nachází mezinárodní letiště Boryspil, blíže městu leží menší letiště Žuljany.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Větší města v okruhu Kyjeva:

Růžice kompasu Ukrajina Korosteň (~161 km) Ukrajina Černobyl (~134 km) Ukrajina Černihiv (~143 km) Růžice kompasu
Ukrajina Lvov (~552 km) Sever Ukrajina Charkov (~480 km)
Západ   Kyjev   Východ
Jih
Ukrajina Užhorod (~779 km) Ukrajina Oděsa (~473 km) Ukrajina Dnipro (~451 km)

Sport[editovat | editovat zdroj]

Klub Sport Soutěž Stadion Poznámky
FK Dynamo Kyjev Fotbal Premjer-liha NSC Olympijský 28× Mistr Ukrajiny
FK Obolon-Brovar Kyjev Fotbal Perša liha Obolon Arena
FK Arsenal Kyjev Fotbal Knjažka-Arena
BK Budivelnyk Kyjev Basketbal Ukrajinská Basketbalová Liga Kyjiv Palac Sportu 5× Mistr Ukrajiny
ATEK Kyjev Hokej Ukrajinská Hokejová Liga Ice Rink ATEK aréna 2× Mistr Ukrajiny
Bilyj Bars Brovary Hokej Ukrajinská Hokejová Liga Ice Arena TEC Terminal

Na stadionu NSC Olympijský se hrálo Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, konkrétně skupina D.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Města s jinými druhy spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Od roku 1990 jsou tyto památky součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Rus a Mongolové ve 13. století (Mongolský vpád a jeho důsledky)". s. 26.
  2. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 26 - 98, 140 - 148, 169, 200
  3. Průměrné maximum, průměrné minimum, nejnižší a nejvyšší každoroční teplota.
  4. Головне управління статистики м.Києва - Населення (1990-2021рр.). www.kiev.ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  5. Головне управління статистики м.Києва - Календар оприлюднення експрес-випусків у 2022 році. kyiv.ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  6. Всеукраїнський перепис населення 2001 – Результати – Основні підсумки – Національний склад населення – місто Киів. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  7. Всеукраїнський перепис населення 2001 – Результати – Основні підсумки – Мовний склад населення – місто Київ. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  8. OSIPOV, Jurij Sergejevič. Дилецкий, Николай Павлович. 8. vyd. Moskva: Большая российская энциклопедия, 2007. 768 s. ISBN 978-5-85270-338-5. S. 749. (rusky) 
  9. Encyklopedia PWN Dostupné online
  10. Виктор Смирнов - Биография, книги автора. loveread.ws [online]. [cit. 2015-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-20. 
  11. YIVO | Sport: Jews in Sport in the USSR. yivoencyclopedia.org [online]. [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. 
  12. Glenny, Misha (2008), McMafia: A Journey Through the Global Criminal Underworld; New York: Alfred A. Knopf, pp 72–73.
  13. Водолазкин Евгений Германович. Labirint.RU. Dostupné online [cit. 2017-10-27]. 
  14. Archivovaná kopie. gaitana.com [online]. [cit. 2014-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-07. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]