Vodník
Vodník je jedna z nejznámějších postav českých pohádek a pověstí.[1][2] Nazývá se též hastrman, vasrman, basrman a podobně (z německého Wassermann – vodní muž). Jde o ztělesnění ducha vody, a proto se pověsti o něm vyskytují prakticky všude, kde se nachází nějaká vodní plocha, ať už jde o jezero, rybník, řeku nebo potok. Kromě českých pověstí je vodník znám také v Německu, zatímco například ve Francii nebo Polsku jde o bytost prakticky neznámou. Podle lidové démonologie je vodník (podobně jako čert) padlý anděl, který při svržení z nebe spadl do vody.
Obsah |
Popis[editovat]
Vodník je obvykle vyobrazován jako nevzhledný zelený mužík se širokými ústy, zelenými vlasy a vypoulenýma očima, kterému kape voda ze šosů. Umí se proměňovat v různá zvířata, nejčastěji v koně nebo vodní živočichy jako žábu, rybku, raka, ale i kočku, psa, kohouta nebo i běžné předměty jako bochník chleba, lucernu nebo vodní vír. Umí také ovládat vodní živočichy. Ke svým kouzlům potřebuje alespoň kapku vody. Největší sílu má ve svém živlu, pokud začne schnout, velmi rychle slábne. Vodník rád jezdí na sumci.
Povaha[editovat]
Jde zpravidla o zlou bytost, která škodí lidem a topí nezkušené plavce za účelem získání jejich duší. Na dívky líčí pentličky a zrcátka, která zavěšuje do bažinatého rákosí a na nebezpečná místa nad vodou. Někdy také klade na mělčinu blýskavou zlatou rybu, aby tak oběť vlákal do vody. Nejčastěji prý topí lidi o půlnoci a v pravé poledne. Chytře využívá svých proměn – například jako kůň se pase na břehu rybníka a když na něj někdo vsedne, skočí do vody a jezdce utopí. Duše utopených si schraňuje ve svém příbytku pod vodou v hrníčcích – pokud někdo takový hrníček otevře, duše unikne jako vzduchová bublina a osvobodí se. Někdy také rybářům trhá sítě, rozhazuje na polích seno a jinak škodí lidem. Často se podle pověstí vyskytuje ve mlýnech, kde zastavuje mlýnské kolo. Někdy se ovšem vodník pobytem s lidmi natolik "domestikoval", že jde spíše o bytost zlomyslnou než vyloženě zlou, a když má dobrou náladu, pomáhá mlynáři s prací, za což si smí ve mlýně opékat ryby nebo dostává mléko, které prý rád pije. Sedává na větvích vrb u rybníků a řek nebo u vodních mlýnů, pokuřuje a přemýšlí nebo hraje na housle. Někdy na něj můžeme narazit i v hospodě. Vždy je pod ním loužička, protože má stále mokré šaty, ale když opouští vodu, je vždy suchý.
Vodníka je možné spoutat jedině provazem z lýčí. Může ho také zneškodnit odvážný člověk, když mu odstřihne jeho mokrý šos, který omotá růžencem a zakope na hřbitově, u kostela nebo na rozcestí. Vodník přitom člověka pronásleduje, protože pokud svůj šos nezíská do příštího svítání, zhyne. Z rostlin je ochranou proti vodníkovi kapradí nebo černobýl.[3]
Předobraz vodníka[editovat]
- Poseidón: Přestože se vodník vyskytuje výhradně ve sladkých vodách, zřejmě je řecký bůh moří jeho předobrazem. Soudíme tak z toho, že se vodník rád proměňuje v koně – a právě Poseidon byl ve starém Řecku patronem koní a koňských dostihů – snad proto, že mořské vlny vzdáleně připomínají cválající koně.[1]
- Žába: Vodník se asi nejvíce podobá veliké žábě – má zelenou kůži, plovací blány mezi prsty, široká ústa a vypoulené oči. Také jeho hlas bývá kvákavý. Je možné, že noční žabí skřehotání bylo jedním z předobrazů pověstí o vodníkovi, hrajícím na housle na vrbě u rybníka.[3]
- Sumec: Je pravděpodobné, že vedle žáby byl asi nejvěrnějším vzorem vodníka sumec. Sumec velký je největší českou rybou, která může dorůst i délky přes dva metry a její hlava zpola vynořená z vody vypadá obludně a děsivě a přitom vzdáleně připomíná hlavu lidskou.[3]
- Řasy: Vodní řasy snad lidem byly předobrazem vodníkových zelených vlasů. Když se plavci zamotala noha do řas, mohl mít nepříjemný pocit, že ho vodník stahuje pod hladinu.[3]
Vodník v české kultuře[editovat]
Literatura[editovat]
- Karel Čapek: Devatero pohádek, Pohádka vodnická (1931)
- Václav Čtvrtek: Vodník Čepeček
- Václav Čtvrtek: Vodník Česílko
- Václav Čtvrtek: Rumcajs - v lese Řáholci se kromě jiných bytostí vyskytuje také dobrácký vodník Volšoveček; v některých příbězích se vyskytuje i vodník Česílko a zlý vodník Kebule.
- Jan Drda: Vodník v pivovaře
- Karel Jaromír Erben: Vodník (sbírka Kytice)
- Ludmila Tesařová: Vodníkova Hanička
- František Zýbal: Kde réva zraje a kde zpívá
- Josef Lada: Bubáci a hastrmani
- Václav Beneš Třebízský: Vodníkova nevěsta - novela z roku 1873, příběh o svedené a zavržené dívce se prolíná s vyprávěním krajových pověstí o vodnících.
Hudba[editovat]
- Zdeněk Fibich: Vodník (melodram)
- Antonín Dvořák: Vodník (zhudebněná báseň), Rusalka (opera)
- Vítězslav Novák: Lucerna, operní podoba stejnojmenné divadelní hry Aloise Jiráska, vystupují zde dva vodníci, starý Ivan a mladý Michal
- Jaroslav Ježek, Jiří Voskovec & Jan Werich: Tragédie vodníkova, píseň
Film[editovat]
- Karel Lamač: Lucerna – němá filmová podoba stejnojmenné divadelní hry Aloise Jiráska z roku 1925, vystupují zde dva vodníci, starý Ivan a mladý Michal
- Karel lamač: Lucerna – zvuková filmová podoba stejnojmenné divadelní hry Aloise Jiráska z roku 1938, vystupují zde dva vodníci, starý Ivan a mladý Michal
- Ivo Paukert: Hastrman – režisérův studentský film z roku 1955
- Josef Kábrt: Tragédie vodníkova – československý animovaný film z roku 1958
- Alexandr Zapletal: O vodníku Česílkovi – československý animovaný televizní seriál vysílaný jako Večerníček
- František Filip: Lucerna – televizní filmová podoba stejnojmenné divadelní hry Aloise Jiráska z roku 1967, vystupují zde dva vodníci, starý Ivan a mladý Michal
- Ladislav Čapek: O loupežníku Rumcajsovi - televizní seriál, 1967
- Václav Vorlíček: Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách – pohádková komedie o rodině pražských vodníků z roku 1974, kteří se snaží přežít ve velkoměstě
- Jan Schmidt: Vodník a Zuzana – slovenský televizní film z roku 1974, vodník se zamiluje do krásné dívky Zuzany
- Jiří Menzel: Na samotě u lesa – film 1976, mlynář vyprávějící pověst o vodníkovi, který pomohl mlynáři v boji proti místní vrchnosti, "která se každému líbí".[zdroj?]
- Věra Jordánová: Panenka z vltavské tůně – televizní pohádka z roku 1976, vodníkova dcera z pražského Podskalí se zamiluje do mládence
- Libuše Koutná: Floriánkovo štěstí – televizní pohádka z roku 1977
- Libuše Koutná: Hastrmanská povídačka – televizní pohádka z roku 1979
- Václav Vorlíček: Arabela – televizní pohádkový seriál z roku 1979
- Ludvík Ráža: Pohádka o mokrosuchém štěstí – televizní pohádka o celé vodnické rodině z roku 1981
- Svatava Simonová: Vodník v pivovaře, televizní pohádka z roku 1985
- O Kubovi a Stázině, též Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni – kreslený film (1988–1989) zpracovaný též jako Večerníček,[4] na motivy Václava Čtvrtka
- Vlasta Janečková: O zrzavé Andule – televizní pohádka z pražské Malé Strany z roku 1988
- Zdeněk Troška: Princezna ze mlejna – český film z roku 1994, vodník se uchází o ruku mlynářovy dcery
- Vlasta Janečková: Vodnická čertovina – televizní film z roku 1995
- Václav Vorlíček: Jezerní královna – česko-německý film z roku 1998, v Labutím jezeře žije vodnický manželský pár
- František Filip: O bojácném Floriánkovi – český film z roku 1999, bojázlivý vodnický synek se uchází o nevěstu
- Zdeněk Troška: Princezna ze mlejna 2 – český film z roku 1999, vodník se stále ještě uchází o mlynářovu dceru
- Bubáci a hastrmani (1999) – jako série 26 krátkých filmů (večerníčků)[5]
- Vít Olmer: Trampoty vodníka Jakoubka – televizní film z roku 2005
- Karel Janák: Škola ve mlejně – televizní film z roku 2007, škola pro mladé vodníky
- Miloslav Šmídmajer: Peklo s princeznou – český film z roku 2009, vodník pomáhá princezně vyzrát nad Luciferem
- Jaroslav Hovorka: Vodník a Karolínka – televizní film z roku 2010, mladý vodník se zamiluje do venkovského děvčete
Divadlo[editovat]
- Lucerna – divadelní hra Aloise Jiráska, vystupují zde dva vodníci, starý Ivan a mladý Michal
- Vodník Čochtan – muzikál Divotvorný hrnec
- O bojácném Floriánkovi – divadelní hra Zdeňka Kozáka
Výtvarné umění[editovat]
- Josef Lada - mezi nejproslulejší obrazy tohoto malíře patří četná vyobrazení dobráckého vodníka, pokuřujícího na vrbě
Reference[editovat]
- ↑ a b STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. S. 56-57.
- ↑ STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent, 2011. S. 76-77.
- ↑ a b c d VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. S. 98-100.
- ↑ http://www.csfd.cz/film/220952-jak-sevci-zvedli-vojnu-pro-cervenou-sukni/
- ↑ http://www.csfd.cz/film/166125-bubaci-a-hastrmani/
Literatura[editovat]
- GJURIČ, Andrej & ČERNÝ, Jan. Kam běží modrá liška. Amulet : Praha, 2001. ISBN 80-86299-81-3 EAN 9788086299815
- STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. S. 56-57.
- STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent, 2011. S. 76.
- VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. S. 98-100.