Vodník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Socha vodníka v Milevsku na stavidle Suchanova rybníku
Vodníci namalovaní na autobusové zastávce v Zálezlicích
Tento článek pojednává o pohádkové bytosti. O básni Karla Jaromíra Erbena pojednává článek Vodník (Kytice).

Vodník je jedna z nejznámějších postav českých pohádek a pověstí.[1][2] Nazývá se též hastrman, vasrman, basrman a podobně (z německého Wassermann – vodní muž). Jde o ztělesnění ducha vody, a proto se pověsti o něm vyskytují prakticky všude, kde se nachází nějaká vodní plocha, ať už jde o jezero, rybník, řeku nebo potok. Kromě českých pověstí je vodník znám také v Německu, zatímco například ve Francii nebo Polsku jde o bytost prakticky neznámou. Podle lidové démonologie je vodník (podobně jako čert) padlý anděl, který při svržení z nebe spadl do vody.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vodník je obvykle vyobrazován jako nevzhledný zelený mužík se širokými ústy, zelenými vlasy a vypoulenýma očima, kterému kape voda ze šosů. Umí se proměňovat v různá zvířata, nejčastěji v koně nebo vodní živočichy jako žábu, rybku, raka, ale i kočku, psa, kohouta nebo i běžné předměty jako bochník chleba, lucernu nebo vodní vír. Umí také ovládat vodní živočichy. Ke svým kouzlům potřebuje alespoň kapku vody. Největší sílu má ve svém živlu, pokud začne schnout, velmi rychle slábne. Vodník rád jezdí na sumci. [zdroj?]

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Jde zpravidla o zlou bytost, která škodí lidem a topí nezkušené plavce za účelem získání jejich duší. Na dívky líčí pentličky a zrcátka, která zavěšuje do bažinatého rákosí a na nebezpečná místa nad vodou. Někdy také klade na mělčinu blýskavou zlatou rybu, aby tak oběť vlákal do vody. Nejčastěji prý topí lidi o půlnoci a v pravé poledne. Chytře využívá svých proměn – například jako kůň se pase na břehu rybníka a když na něj někdo vsedne, skočí do vody a jezdce utopí. Duše utopených si schraňuje ve svém příbytku pod vodou v hrníčcích – pokud někdo takový hrníček otevře, duše unikne jako vzduchová bublina a osvobodí se. Někdy také rybářům trhá sítě, rozhazuje na polích seno a jinak škodí lidem. Často se podle pověstí vyskytuje ve mlýnech, kde zastavuje mlýnské kolo. Někdy se ovšem vodník pobytem s lidmi natolik "domestikoval", že jde spíše o bytost zlomyslnou než vyloženě zlou, a když má dobrou náladu, pomáhá mlynáři s prací, za což si smí ve mlýně opékat ryby nebo dostává mléko, které prý rád pije. Sedává na větvích vrb u rybníků a řek nebo u vodních mlýnů, pokuřuje a přemýšlí nebo hraje na housle. Někdy na něj můžeme narazit i v hospodě. Vždy je pod ním loužička, protože má stále mokré šaty, ale když opouští vodu, je vždy suchý.

Vodníka je možné spoutat jedině provazem z lýčí. Může ho také zneškodnit odvážný člověk, když mu odstřihne jeho mokrý šos, který omotá růžencem a zakope na hřbitově, u kostela nebo na rozcestí. Vodník přitom člověka pronásleduje, protože pokud svůj šos nezíská do příštího svítání, zhyne. Z rostlin je ochranou proti vodníkovi kapradí nebo černobýl.[3]

Předobraz vodníka[editovat | editovat zdroj]

  • Poseidón: Přestože se vodník vyskytuje výhradně ve sladkých vodách, zřejmě je řecký bůh moří jeho předobrazem. Soudíme tak z toho, že se vodník rád proměňuje v koně – a právě Poseidon byl ve starém Řecku patronem koní a koňských dostihů – snad proto, že mořské vlny vzdáleně připomínají cválající koně.[1]
  • Žába: Vodník se asi nejvíce podobá veliké žábě – má zelenou kůži, plovací blány mezi prsty, široká ústa a vypoulené oči. Také jeho hlas bývá kvákavý. Je možné, že noční žabí skřehotání bylo jedním z předobrazů pověstí o vodníkovi, hrajícím na housle na vrbě u rybníka.[3]
  • Sumec: Je pravděpodobné, že vedle žáby byl asi nejvěrnějším vzorem vodníka sumec. Sumec velký je největší českou rybou, která může dorůst i délky přes dva metry a její hlava zpola vynořená z vody vypadá obludně a děsivě a přitom vzdáleně připomíná hlavu lidskou.[3]
  • Řasy: Vodní řasy snad lidem byly předobrazem vodníkových zelených vlasů. Když se plavci zamotala noha do řas, mohl mít nepříjemný pocit, že ho vodník stahuje pod hladinu.[3]

Vodník v české kultuře[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Splav7.JPG

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Lada - mezi nejproslulejší obrazy tohoto malíře patří četná vyobrazení dobráckého vodníka, pokuřujícího na vrbě

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. S. 56-57.  
  2. STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent, 2011. S. 76-77.  
  3. a b c d VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. S. 98-100.  
  4. http://www.csfd.cz/film/220952-jak-sevci-zvedli-vojnu-pro-cervenou-sukni/
  5. http://www.csfd.cz/film/166125-bubaci-a-hastrmani/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GJURIČ, Andrej & ČERNÝ, Jan. Kam běží modrá liška. Amulet : Praha, 2001. ISBN 80-86299-81-3 EAN 9788086299815
  • STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. S. 56-57.  
  • STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent, 2011. S. 76.  
  • VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. S. 98-100.  
  • Kategorie Vodníci ve Wikimedia Commons

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]