Růženec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Růženec, praktická pomůcka k počítání dílčích modliteb růžence.

Růženec (latinsky rosarium, „Zahrada růží“) je meditativní opakovací modlitba široce rozšířená mezi katolíky. Je považována za tradiční symbol římsko-katolické církve a významný prvek mariánské úcty.

Jako růženec se označuje též pomůcka, která má podobu šňůrky s navlečenými korálky a křížkem, která slouží k tomu, aby se modlící nemusel rozptylovat počítáním jednotlivých dílčích modliteb. Tato pomůcka má i úspornější podoby, například růžencový prstýnek.

Historie růžence[editovat | editovat zdroj]

Panna Maria Lurdská bývá zobrazována s růžencem

Ačkoli bývá tradičně původ růžence spojován se sv. Dominikem, o autorství této modlitby se vedou diskuze již od 19. století a historické bádání ukázalo, že původ růžence je starší. Diskuzi rozpoutal již v 80. letech 19. století bollandista Thomas Esser. Po čtyřech desítkách let přijala tuto skutečnost i katolická církev.[1]

Používání kamínků překládaných z hromádky na hromádku nebo uzlů, semen atd. na provázku za účelem počítání modliteb je starší než vlastní růženec. Zpočátku také nebylo spojeno s modlitbou Zdrávas Maria. Obě tradice byly sjednoceny ve středověku. Vliv měly také tzv. Mariánské žaltáře, které vznikly kolem roku 1130. Nejstarší formy mariánských růženců jsou známy z druhé poloviny 12. až první poloviny 13. stol. z jazykově německých částí Evropy. V této souvislosti dosud není vyřešeno, zda se růženec vyvinul v latinském nebo německém prostředí.

Původním záměrem bylo vytvořit pro laiky přístupnou modlitbu napodobující žaltář, který byl velmi rozšířenou pobožností v klášterech. Opakovaná mariánská modlitba je tedy náhradou žalmů, které si lidé nemohli zapamatovat, proto nahradili jejich počet (150) vhodným jednoduchým vzýváním Panny Marie. Nejstarší formy růžence se ale ještě lišily od toho, co známe dnes. Proměňovalo se nejen pořadí modliteb a jejich obsah, ale i modlitby samotné. Základní modlitba růžence - Zdrávas Maria - získala svoji dnešní podobu v 16. století.

Typy růžencových modliteb[editovat | editovat zdroj]

V katolickém prostředí existuje řada typů opakovaných modliteb. Vedle růženců jsou to např. tzv. korunky nebo litanie. Některé jsou dosud užívány, jiné zapomenuty a některé jsou dílem církví nikdy neschválené lidové zbožnosti. Mezi církevně neschvalované růžence patří např. Růženec ke cti sv. Anny[2], k církví doporučeným modlitbám růžencového charakteru naopak patří např. Korunka k Božímu milosrdenství.

Poutní kancionál pro české a moravské diecéze uvádí růženec andělský, růženec radostný, růženec bolestný, růženec slavný, korunku Pána Ježíše, korunku Panny Marie neboli růženec sv. Brigity, růženec sv. Josefa a růženec sedmibolestné Panny Marie.[3] Vedle toho zavedl papež Jan Pavel II. růženec světla. Starší literatura zná i další jako např. růženec o Pochválen buď Pán Ježíš a růženec o nejsladším Jménu Ježíš, jejich vhodnost je sporná.[4] Různé růžence se liší počty modliteb, tzv. tajemstvími vkládanými po jménu Ježíš a také někdy používají odlišné speciální pomůcky nazývané stejně jako modlitba sama - růžence.

S modlitbou růžence jsou spojeny plnomocné odpustky pod podmínkou, že se ho věřící modlí ve společenství, ať již rodinném, řeholním či jiném, že je růženec recitován nahlas a recitace je spojena se zbožnou meditací o jeho tajemstvích, přičemž tajemství musí být obvyklým způsobem ohlašována. Pro získání plnomocných odpustků postačuje modlitba o pěti desátcích, nesmí být ale přerušována. Pokud nejsou tyto podmínky dodrženy, vztahují se na jiné formy modlitby růžence částečné odpustky. Východní církve, které růženec neznají, mohou namísto růžence obdařit stejnými odpustky jiné modlitby k Panně Marii, např. akafist. [5]

Struktura radostného, bolestného, slavného růžence a růžence světla[editovat | editovat zdroj]

Po úvodu složeném z Apoštolského vyznání víry, otčenáše a tří modliteb Zdrávas Maria, do kterých se přidávají za jméno Ježíš postupně tři vedlejší věty (1.„...v kterého věříme“ 2.„...v kterého doufáme“ 3.„...kterého nade všechno milujeme“), které ukazují na tři božské ctnosti, zakončeném krátkou modlitbou Sláva Otci, následuje pět desátků a celý růženec je pak zakončen modlitbou Zdrávas Královno.

Desátek růžence se skládá z Otčenáše, pak následuje desetkrát Zdrávas Maria, do které se za jméno Ježíš obvykle vkládá jedno „tajemství“, čili některý důležitý moment z Ježíšova života (pozemského i nebeského). Toto tajemství může být zmíněno i jen v prvním Zdrávasu, popřípadě před vlastním desátkem. Celý desátek je zakončen oslavnou modlitbou Nejsvětější Trojice (Sláva Otci …), po kterém následuje tzv. fatimský dodatek: „Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“.

V radostném růženci se medituje nad Ježíšovým životem od početí po nalezení v chrámě (12 let), v bolestném nad jeho umučením, ve slavném nad zmrtvýchvstáním, sesláním Ducha svatého a nanebevzetím Panny Marie a v růženci světla nad různými událostmi z doby Ježíšova veřejného působení.

Recitovaná společná modlitba růžence zabere obvykle asi dvacet minut. K římsko-katolické tradici patří tato modlitba před začátkem mše svaté. Před liturgickou reformou Druhého vatikánského koncilu nebyli věřící příliš zapojeni do mše svaté, proto se doporučovalo během mše se modlit růženec.

Tři růžence obsahují celkem 150x Zdrávas Maria, tedy stejně jako je žalmů v Bibli. Růženec se tak stal alternativou rozjímavých modliteb mnichů, kteří rozjímali nad žalmy; tato alternativa byla o mnoho jednodušší a tím přístupnější pro široký okruh křesťanů.

Růžencová tajemství[editovat | editovat zdroj]

  • Tajemství radostná:
1. kterého jsi z Ducha svatého počala,
2. s kterým jsi Alžbětu navštívila,
3. kterého jsi v Betlémě porodila,
4. kterého jsi v chrámě obětovala,
5. kterého jsi v chrámě nalezla.
  • Tajemství bolestná
1. který se pro nás krví potil,
2. který byl pro nás bičován,
3. který byl pro nás trním korunován,
4. který pro nás nesl těžký kříž,
5. který byl pro nás ukřižován.
  • Tajemství slavná
1. který z mrtvých vstal,
2. který na nebe vstoupil,
3. který Ducha svatého seslal,
4. který tě, Panno, do nebe vzal,
5. který tě v nebi korunoval.
  • Tajemství světla
1. který byl pokřtěn v Jordánu,
2. který zjevil v Káně svou božskou moc,
3. který hlásal Boží království a vyzýval k pokání,
4. který na hoře proměnění zjevil svou slávu,
5. který ustanovil Eucharistii.

Obvyklé schema výběru růžence dle dne v týdnu[editovat | editovat zdroj]

Zahrnující Tajemství růžence světla:

  • tajemství radostného v pondělí a sobotu;
  • tajemství růžence světla ve čtvrtek;
  • bolestná tajemství v úterý a pátek;
  • slavná tajemství ve středu a neděli.

Bez Tajemství růžence světla:

  • radostná tajemství v pondělí a čtvrtek, od adventu do postu i v neděli;
  • bolestná tajemství v úterý a pátek, v neděli během postu;
  • slavná tajemství ve středu, sobotu a neděli od velikonoc do adventu;

Sedmibolestný a sedmiradostný růženec[editovat | editovat zdroj]

Vedle tradičních růžencových tajemství a desátků zmíněných výše existuje ještě např. růženec sedmibolestný a sedmiradostný. Oba tyto typy jsou schváleny církví.[6]

Sedmibolestný růženec je spojen se svátkem Panny Marie bolestné (15. září).[7] Předmětem rozjímání při tomto růženci je tzv. sedm bolestí Panny Marie. Sedmibolestný růženec se zrodil v řádu servitů.[8] V průběhu staletí byl potvrzen více papeži a za splnění určitých podmínek jsou s ním spojeny i odpustky.[9]

Růženec začíná stejným způsobem jako růženec klasický. Poté však nenásledují úseky 5 × 10 zdrávasů, ale 7×7 zdrávasů, s těmito vedlejšímu větami:

1. kterého utrpení ti bylo Simeonem zvěstované,
2. s kterým jsi utekla do Egypta,
3. kterého jsi s bolestí tři dny hledala,
4. který se s tebou setkal na křížové cestě,
5. kterého jsi viděla umírat na kříži,
6. kterého mrtvé tělo jsi držela v náručí,
7. kterého jsi s bolestí do hrobu položila.

Mezi jednotlivé úseky se stejně jako v běžném růženci vkládají modlitby Sláva Otci, Otčenáš, příp. Fatimský dodatek. Na konci růžence se místo Zdrávas královno recituje modlitba k bolestné Panně Marii.[10]

Kromě sedmibolestného růžence existuje taktéž sedmiradostný růženec, jenž se vyvinul ve františkánském prostředí.[6] Uctívá se při něm sedm radostí Panny Marie:

1. kterého jsi, Neposkvrněná Panno, s radostí z Ducha svatého počala,
2. s kterým jsi, Neposkvrněná Panno, s radostí Alžbětu navštívila,
3. kterého jsi, Neposkvrněná Panno, v Betlémě porodila,
4. kterého jsi, Neposkvrněná Panno, třem králům ke klanění představila,
5. kterého jsi, Neposkvrněná Panno, s radostí v chrámě nalezla,
6. kterého jsi, Neposkvrněná Panno, zmrtvýchvstalého s radostí první pozdravila,
7. který tě, Neposkvrněná Panno, na nebe vzal a Královnou nebe i země korunoval.

Pro modlitbu těchto růženců se vyrábí zvláštní růžence (rozuměj předměty) se 7×7 zrníčky.

Růženec jako předmět[editovat | editovat zdroj]

Použití růžence k počítání modliteb: 1) Apoštolské vyznání víry, 2) otče náš, 3) třikrát Zdrávas Maria, 4) Sláva Otci, 5) pět částí pro Otče náš, desetkrát Zdrávas Maria a jedno Sláva Otci.
Související informace naleznete také v článcích Růženec (předmět) a Růžencový prstýnek.

Aby věřící nemusel soustředit svou pozornost na počítání, existují technické pomůcky nazývané stejně jako modlitba - růžence. Růženec má podobu smyčky ze šňůrky nebo řetízku, na které je navlečeno pět skupin po deseti korálcích oddělených vždy větším korálkem s větší mezerou na obou stranách. Z jednoho většího korálku je odbočka se skupinou tří malých korálků následovanou jedním velkým a zakončená křížem. Při modlitbě se člověk snadno orientuje hmatem a mysl může plně soustředit na modlitbu.

Jednodušší provedení v podobě prstenu obsahuje jen jeden desátek - deset malých a jeden větší výstupek, obvykle v podobě křížku.

Korálky růžence jsou vytvářeny z široké palety materiálů - ze dřeva, kostí, skla, drcených květin, polodrahokamů (achát, jantar, gagát nebo jaspis) nebo z vzácných materiálů jako je korál, křišťál, pozlacené stříbro a zlato. V 19.století a raném 20.století se někdy náhrdelník vyráběl z tvrdých semen mahagonu Melia azedarach nebo klokočí. Moderní růžence jsou často ze skla, plastu nebo dřeva. Dřívější růžence byly tvořeny z provazu, často hedvábného, ale dnešní jsou daleko častěji ze sériově vyráběných korálků držících na řetízku.

Růženec v jiných církvích a náboženstvích[editovat | editovat zdroj]

Řecká šňůrka se 100 uzlíčky a křížkem zvaná komboskini.

Modlitby podobné růženci nevyužívá pouze katolická církev, ale i některé jiné křesťanské církve. Podobné pomůcky jsou doloženy i z ostatních velkých světových náboženství.

Ve východním křesťanství se místo kuliček často používá šňůrka s určitým počtem uzlů (10, 33, 50, 100 nebo 500) a křížem, která má v jednotlivých zemích své vlastní názvy, zrnka pak na ní slouží pouze k oddělení jednotlivých sekcí. Na uzlíčcích se modlí jedna z nejběžnějších modliteb užívaných na východě (jak pravoslavnými, tak katolíky) – Ježíšova modlitba: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“ Tato modlitební pomůcka nemá tak přesně danou formu jako západní růženec, takže sekce mohou být děleny např. po 10 nebo 25 uzlíčcích.

Anglikánská církev má svou vlastní variantu modlitby růžence, nezmiňující Pannu Marii. Má 7×4 zrnka, rozdělená do skupin, které se nazývají weeks, tj. týdny. Před každou skupinou je jedno větší zrnko, takže růženec má dohromady 33 zrnek (podle tradice Kristův věk). Namísto Zdrávasu je na malých zrnkách použita Ježíšova modlitba. Na větších zrnkách se modlí Otčenáš. Kromě toho se anglikáni jako soukromou pobožnost modlí i klasický katolický růženec. Neužívají však při něm zpravidla tajemství světla a fatimský dodatek.

Růženec v katolickém formátu doporučují i některé luteránské církve, pouze požadují, aby se všechny Zdrávasy nahradily za Ježíšovy modlitby. Ponechán je pouze první Zdrávas z každého desátku, ten je ale recitován bez druhé části (tj. jenom po „a požehnaný plod života Tvého, Ježíš“) a následuje za ním tajemství. Závěrečná modlitba je nahrazena za Magnificat. Růženec je tak založen převážně na novozákonních textech.

V islámu je velmi rozšířena pomůcka zvaná tasbih nebo misbaha, má 99 zrnek a modlící se muslim při této modlitbě rozjímá nad jmény Alláha, kterých je dle muslimské tradice právě 99. Z islámu převzal podobnou praktiku také sikhismus.

Růženci je podobná také buddhistická mála, která slouží k počítání manter – má nejčastěji 108 zrnek. Stejná pomůcka se používá i v hinduismu, kde se mimo manter mohou opakovat také jména božstev. Mála je pokládána za velmi důležitou meditační pomůcku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Anne Winston-Allen, Stories of the Rose. The Making of Rosary in Middle Ages, Pennsylvania State University Press 1997, isbn 0-271-01631-0
  2. František Korec - Tomáš Korec, Poutní kniha. Modlitby a písně, Brno 1893, s. 119 - 193.
  3. František Malý, Salve Regina. Poutnický kancionál pro poutě a laické pobožnosti, Brno 1992.
  4. autor neuveden, Zpomínka na posvátní misíi, krom některých misionárních písní a litanií, Jidřichův Hradec 1856.
  5. http://www.ourladyswarriors.org/indulge/g48.htm
  6. a b http://otazky.vira.cz/otazka/Ruzenec-se-7x7-zrnky.html
  7. http://www.thegoldenprayer.org/swords.htm
  8. Ann Ball, 2003 Encyclopedia of Catholic Devotions and Practices ISBN 0-87973-910-X strana 487
  9. http://www.catholic-church.org/grace/marian/7sorrows.htm
  10. http://peregrin.webnode.cz/sedmibolestny-ruzenec

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]