Horní Lužice

Mapa historické Horní Lužice

Historický znak Horní Lužice, štít je dnes součástí znaku Budyšína

Horní Lužice (hornolužicky Hornja Łužica, německy Oberlausitz) je historické území, rozdělené od roku 1945 mezi Německo (většina území) a Polsko (menší část). Většina německé části je od roku 1990 součástí spolkové země Svobodný stát Sasko, malá část je součástí spolkové země Braniborsko. Téměř celá polská část je součástí Dolnoslezského vojvodství, malá část náleží též k vojvodství Lubušskému. Centrem Horní Lužice je město Budyšín, největším městem je však Görlitz (Zhořelec), v polské části je důležitým střediskem město Zgorzelec.

Horní Lužice sousedí na západě s vlastním Saskem, na jihu s Čechami, na východě se Slezskem, na severu s Dolní Lužicí.

V německé části Horní Lužice žije přibližně 640 000 obyvatel. Většinu tvoří Němci, asi 20 000 obyvatel jsou Lužičtí Srbové. Polskou část Horní Lužice obývají od roku 1945 Poláci, kteří odsud vyhnali Němce i Lužické Srby.^[zdroj?]

Součást Koruny české

Mapa Horní Lužice z roku 1635

Dvojjazyčný nápis v Budyšíně.

Od roku 1329 do roku 1635, kdy byla saskému kurfiřtovi dána do dědičné zástavy (jako tzv. česká léna), byla Horní Lužice součástí Zemí Koruny české. Od tohoto roku byla jejich součásti již pouze formální (de iure); fakticky přešly pod Saské kurfiřtství.

Související články

• Dolní Lužice