Löbau
| Lobava Löbau/Lubij |
||
|---|---|---|
Altmarkt (staré tržiště) |
||
|
||
| poloha | ||
| zeměpisné souřadnice: | 51° 5′ 40″ s. š., 14° 40′ v. d. | |
| nadmořská výška: | 260 m n. m. | |
| časové pásmo: | SEČ/SELČ | |
| stát: | ||
| spolková země: | ||
| zemský okres: | Zhořelec | |
| administrativní dělení: | Centrum a 24 městských částí | |
| rozloha a obyvatelstvo | ||
| rozloha: | 78,74 km² | |
| počet obyvatel: | 17.278 (31. Dez. 2007) | |
| hustota zalidnění: | 226 obyv. / km² | |
| správa | ||
| starosta: | Dietmar Buchholz (bezpartijní) | |
| oficiální web: | www.loebau.de | |
| adresa obecního úřadu: | Altmarkt 1
02708 Löbau |
|
| telefonní předvolba: | 03585 | |
| PSČ: | 02708 | |
Lobava[1] (německy Löbau, lužickosrbsky Lubij) je město v jihovýchodním Sasku, v saské části Horní Lužice. Je sídelním městem zemského okresu Görlitz (Zhořelec). Lobava měla 31. prosince 2007 17 278 obyvatel.
Obsah |
Historie [editovat]
První písemná zmínka o Lobavě pochází z roku 1221 a týká se biskupa Bruna II. z Míšně, Lobava je uvedena pod jménem Lubaw. Jméno je původem lužickosrbské, ale jeho význam je nejistý.
Lobava byla přes čtyři a půl století konventním městem hornolužického Svazu šesti měst, založeného roku 1346, k němuž patřila Žitava, Zhořelec, Kamenec, Budyšín a dnes polská Lubań.
Pamětihodnosti [editovat]
Nad městem, na 448 m vysokém vrchu Löbauer Berg (Lubijska Hora), stojí litinová rozhledna, ojedinělá v Evropě. Tato 28 m vysoká stavba byla vybudována v roce 1854; má 120 schodů a filigránskou konstrukci z litinových desek.
Vývoj počtu obyvatel [editovat]
Jen vlastní město, bez městských částí, (* — nebylo možno odlišit, tedy včetně městských částí)
|
|
Doprava [editovat]
Lobava leží na dvoukolejné a poměrně frekventované železniční trati spojující Drážďany (Dresden), Budyšín (Bautzen) a Zhořelec (Görlitz). Na regionálních tratích do Žitavy a Ebersbachu byla zastavena doprava a spojení je zajišťováno autobusy.
Partnerská města [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ BOHÁČ, Zdeněk. Sasko Lužice. Praha : Olympia, 1989. s. 125.