Varhany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Varhany v chrámu Sv. Kateřiny, Frankfurt nad Mohanem
Tento článek pojednává o největším hudební nástroji. Další významy jsou uvedeny v článku Varhany (rozcestník).

Varhany (někdy označované za „královský nástroj“) jsou největší a mechanicky nejsložitější hudební nástroj, respektive jsou strojem užívaným v hudbě (varhanní stroj). Varhany se řadí mezi dechové vícehlasé nástroje Tóny se v něm tvoří v dřevěných nebo kovových píšťalách buď chvěním vzduchových sloupců, nebo chvěním kovových jazýčků (podle druhu píšťal). Stlačený vzduch se do píšťal vhání obvykle měchem. Moderní varhany mohou mít až sedm manuálů (klaviatur), dvě pedálnice (klaviatury pro nohy)[zdroj?], desítky rejstříků a až desítky tisíc píšťal velikosti od 11 mm do 10 m.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchůdci tohoto nástroje byly Panova píšťala a dudy. Dlouhá staletí usilovného zvětšování a zdokonalování dala vznik „královskému“ nástroji, který zdobí největší katedrály světa stejně jako malý venkovský kostelík. Jsou nadále budovány i v moderních koncertních sálech.

Největší službu umění vykonaly varhany v době hudebního baroka, kdy se na ně provozovaly velkolepé koncerty. Ale hlas varhan neztratil své kouzlo ani dnes — svědčí o tom vyprodané varhanní koncerty ať v koncertních síních s moderními elektrifikovanými nástroji nebo ve chrámech s historickými nástroji. V Praze je takovou historickou koncertní síní např. chrám sv. Jakuba na Starém Městě. Pro varhany psali hudbu skladatelé všech dob (Johann Sebastian Bach v období baroka, Antonín Dvořák v době romantismu či Petr Eben v moderní hudbě) a každá doba měla také své slavné varhaníky a stavitele těchto nástrojů.

V době husitských válek v 15. století byly považovány za tzv. ďáblův nástroj a záměrně ničeny husitskými vojsky.[zdroj?]

České varhanářství bylo velmi ovlivněno varhanářstvím německým, proto zde občas uvádíme i německé pojmy. Mezi tradiční české výrobce varhan patří od roku 1873 krnovská firma RIEGER-KLOSS (dnes RIEGER - KLOSS VARHANY, s.r.o.), která již vyrobila 3732 varhan do všech světadílů.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Různorodosti barvy tónů varhan se dosahuje akustickým spoluzněním alikvotních tónů vznikajících v několika píšťalách současně. Tento princip odpovídá elektrofonické aditivní syntéze používané u elektronických hudebních nástrojů.

Části varhan[editovat | editovat zdroj]

Koncertní varhany ve Dvořákově síni v pražském Rudolfinu
Stavba varhan

Stroje[editovat | editovat zdroj]

Varhany sestávají z více strojů. Jednotlivé stroje mívají různou velikost a zpravidla bývají umístěny na různých místech a podle toho mívají i své vlastní pojmenování, např.:

  • Hlavní stroj – zpravidla největší stroj
  • Horní stroj – stroj, umístěný nad hlavním strojem
  • Prsní stroj – stroj, umístěný před hráčem (tj. zpravidla pod hlavním strojem, který bývá umístěn výše)
  • Positiv – menší stroj
  • Zadní positiv – positiv umístěný za zády hráče (zpravidla v zábradlí kruchty)
  • Žaluziový stroj – stroj, umístěný ve skříni, uzavíratelné žaluziemi pro plynulé tlumení zvuku
  • Pedál – stroj s basovými píšťalami, ovládaný zpravidla pedálnicí (pedálem)

Zejména v romantické době se stavěly stroje i na dalších místech:

  • Spodní stroj – stroj, umístěný zpravidla po obou stranách v úrovni hracího stolu
  • Zadní stroj – stroj umístěný za hlavním strojem
  • Vzdálený stroj – stroj umístěný ve větší vzdálenosti, např. až na druhé straně kostela

Každý ze strojů bývá tradičně umístěn ve vlastní varhanní skříni, ale může být umístěno i více strojů v jedné skříni. Naproti tomu může být i jeden stroj rozdělen do více skříní – např. pedál do dvou skříní po obou stranách hlavního stroje.

Obvykle je každý ze strojů ovládán jedním manuálem (klaviaturou) nebo pedálnicí (pedálem) hracího stolu, proto počet strojů obvykle odpovídá počtu manuálů a pedálů u varhan. Pedál mají varhany zpravidla jen jeden (výjimkou jsou španělské varhany, které mívají pedály dva).

V českých kostelích nejčastěji nacházíme dvoumanuálové varhany, které mají zpravidla hlavní stroj, positiv a pedál. Varhany ve větších kostelích bývají trojmanuálové, výjimečně čtyřmanuálové – i ve velkých koncertních síních. Naproti tomu malé varhany mohou být i jen jednomanuálové s pedálem. Malé varhánky, které by měly jen jeden manuál bez pedálu, se nenazývají varhanami, ale positivem. Malý přenosný positiv se nazývá portativem.

Každý stroj má svoji vlastní vzdušnici, která nese píšťaly. Ke každému stroji vede od hracího stolu traktura. Zdroj vzduchu naopak bývá pro všechny stroje společný, i když některé stroje mohou mít vlastní vyrovnávací měch.

Píšťaly[editovat | editovat zdroj]

Píšťaly jazykového rejstříku „horizontální trompeta“

Zdrojem zvuku u varhan jsou různé píšťaly. Ty lze rozdělit podle různých kriterií:

  • dle fyzikálního způsobu vzniku zvuku:
    • retné (labiální): zvuk zde vzniká chvěním vzduchového sloupce, podobně jako u zobcové flétny. Výška tónu je dána především délkou kmitajícího vzduchového sloupce:
      • otevřené: Horní konec píšťaly je otevřený a proto se délka kmitajícího sloupce rovná délce akustické půlvlny. Tyto píšťaly produkují kromě základního tónu sudé i liché alikvoty.
        • válcovité – nejběžnější tvar píšťal
        • kónické – nahoru se zužující
        • trychtýřovité – nahoru se rozšiřující
      • kryté (kryty): Horní konec píšťaly je uzavřený pohyblivou zátkou (kvůli ladění) a proto se délka kmitajícího sloupce rovná délce akustické čtvrtvlny. Tyto píšťaly produkují kromě základního tónu jen liché alikvoty.
      • polokryté: přechod mezi otevřenými a krytými - jejich základní kmitočet leží také mezi. Zpravidla jsou konstruovány jako:
        • trubicové: zátka má v sobě otvor, zpravidla ještě se vsazenou trubicí
        • kónické: jejich průřez se směrem nahoru zužuje, nahoře je malý otvor
    • jazykové (jazyky): zvuk vzniká chvěním kovového jazýčku, jehož rozměry a materiál určuje výšku tónu; délka těla píšťaly (rezonátor) má vliv pouze na zabarvení výsledného zvuku, ale jeho výšku podstatně neovlivňuje.
      • jazykové píšťaly nárazné: jazyk zde naráží podobně jako např. plátek u klarinetu nebo u hoboje. Zvuk takové píšťaly je ostrý, obsahuje množství harmonických (alikvotních) tónů.
      • jazykové píšťaly průrazné: jazyk zde prokmitává podobně jako např. plátek u harmoniky nebo u harmonia. Zvuk takové píšťaly je kulatější, obsahuje méně harmonických (alikvotních) tónů.
  • dle materiálu:
    • dřevěné, zpravidla s obdélným průřezem
    • kovové, zpravidla s kruhovým průřezem:
      • zpravidla cínové (tj. ze slitiny cínu a olova)
      • v gotické době, ale někdy i dnes, měděné
      • u levných varhan nebo z dob, kdy bylo cínu nedostatek (za války, po válce) zinkové. (Za války docházelo často k rekvírování varhanních píšťal, podobně jako kostelních zvonů, na strategickou surovinu pro zbrojní průmysl. Zinkové píšťaly se pak často používaly jako náhražka cínových.)
      • výjimečně z jiných materiálů (amatérské konstrukce, levné domácí varhánky, portativy, hračky, extravagantní nápady atd): papír, sololit, překližka, umělé hmoty apod.
  • dle mensury (viz níže):
    • píšťaly s normální mensurou
    • píšťaly široké
    • píšťaly úzké

Podle uvedených kriterií pak celé píšťalové řady vytvářejí rejstříky. Přitom se však v průběhu rejstříku může měnit jak mensura, tak i použitý materiál (ve spodní části dřevo, v horní cín) či stavba (ve spodní části kryté, ve střední polokryté a v horní otevřené).

Rejstříky[editovat | editovat zdroj]

Hra na varhany

Každý stroj sestává z několika řad píšťal čili rejstříků (registrů), které je zpravidla možno nezávisle zapínat a vypínat. (To je vymoženost od doby renesance; v gotických varhanách zpravidla hrály všechny rejstříky najednou.)

Každý rejstřík sestává z píšťal různé konstrukce, z různého materiálu, různých rozměrů a tím i různé barvy zvuku a různé tónové výšky. Kolika a jakými rejstříky varhany disponují se nazývá disposice. Každý stroj může mít jiný počet rejstříků a rejstříky jednotlivých strojů se liší, čímž se dosahuje různé síly i charakteru zvuku při hře na různé manuály.

Výška rejstříku vypovídá o tom, v jaké výšce píšťaly znějí. Udává se podle toho, jakou délku má otevřená labiální píšťala nejnižšího tónu, který je zpravidla na klávese velké C.

Názvů rejstříků je téměř nepřeberné množství (mohou jich být stovky; většina takových až exotických názvů vznikala v romantice, kdy se varhanáři pod tlakem módy snažili napodobit všechny možné zvuky, například ptačí cvrlikání, lidský hlas – vox humana – apod.) Proto uvedeme jen několik základních:

  • Otevřené píšťaly:
    • Normální mensura:
      • Principál je prakticky základním rejstříkem téměř každých varhan. Nejčastěji kovový, v základní délce u hlavního stroje má 8 stop. U dalších strojů nebo u menších varhan a positivů může být jen 4stopý nebo 2stopý.
      • Oktáva: zpravidla stejné konstrukce a mensury jako principál, posazená o oktávu výš (tj. např. pro 4stopý principál bude oktáva 2stopá)
      • Superoktáva: další oktáva nad oktávou
    • Široká mensura:
      • Flétna
    • Úzká mensura:
      • Salicionál
      • Gamba
    • Mixtura: rejstřík, složený z několika řad malých píšťal, vytváří zvukovou korunu (posiluje alikvotní tóny) nad principály.
  • Kryté píšťaly:
    • Kryt velký (Copula major): Zpravidla osmistopý základní rejstřík u strojů, ve kterých principál na osmistopé posici není disponován. Zpravidla (ve spodních partiích) dřevěný.
    • Kryt malý (Copula minor): O oktávu výše posazený nad velkým krytem, tj. čtyřstopý.
    • Bourdon: Zpravidla 16stopý, či 8stopý, zpravidla dřevěný rejstřík disponovaný na hlavním stroji středně velkých či větších varhanách.
    • Subbas: 16stopý zpravidla dřevěný rejstřík, zpravidla základní rejstřík disponovaný v pedálu.
  • Jazykové píšťaly (u českých varhan jsou spíše vzácností, disponují se většinou jen do větších varhan)
    • Trubka (Trompeta): 8stopý rejstřík na hlavním stroji, jeho zvuk je lesklý, čistý.
    • Hoboj: Disponován spíše na slabším manuálu. 8stopý.
    • Bombard: Zpravidla 16stopý rejstřík v pedálu, či manuálu. Spolu s pozounem nejhlasitější rejstřík varhan.
    • Pozoun: Nejčastěji 16stopý rejstřík v pedálu.
    • Regál: často na posici základního rejstříků u malých portativů. U velkých varhan disponován v 32stopé až 4stopé poloze na slabších manuálech či v pedálu.

Vzdušnice[editovat | editovat zdroj]

Řady píšťal jsou postaveny na vzdušnici, ze které proudí do píšťal vzduch. Každý stroj má ve varhanní skříni zpravidla jednu vzdušnici, nesoucí příslušné řady píšťal, ovšem u větších varhan můžou být píšťaly rozděleny i mezi více vzdušnic. Vzdušnice obsahuje ventily, ovládané hráčem prostřednictvím hracího stolu, ze kterého se pohyb kláves přenáší do vzdušnic pomocí traktury. Dále je zde zařízení, které umožňuje hráči zvolit, které řady píšťal budou v činnosti, tj. rejstříkovat. Existují různé způsoby řešení. Nejznámější systémy jsou:

  • Zásuvková vzdušnice: Hrací ventily vpouští vzduch do tónových kancel, což jsou malé komůrky nad hracími neboli tónovými ventily - každá klávesa totiž ovládá jeden takový ventil. Z kancel pak proudí vzduch otvory do píšťal. V cestě mu ale ještě stojí zásuvky, což jsou posuvné lišty s otvory, ovládané manubrii od hracího stolu prostřednictvím rejstříkové traktury. Pokud se otvory v lištách kryjí s otvory ve vzdušnici, je rejstřík zapnut a vzduch může proudit do příslušných píšťalových řad. Tato vzdušnice byla typickou pro mechanickou trakturu v renesanční a barokní éře stavby varhan.
  • Kuželková vzdušnice: Píšťaly stojí na rejstříkových kancelách, což jsou dlouhé komory, probíhající pod celými řadami píšťal. Do těchto komor se pouští vzduch přes rejstříkové ventily. Z rejstříkových kancel se pouští vzduch do jednotlivých píšťal vlastními kuželkovými ventily. Znamená to, že každá píšťala má svojí příslušnou kuželku. Tónová traktura pak musí najednou zdvihat kuželky pro všechny rejstříky daného stroje. Tyto vzdušnice našly rozšíření za romantické éry, zvláště pak ve spojení s pneumatickou trakturou.

Kromě těchto dvou nejznámějších způsobů uspořádání můžou existovat i jiné systémy a jejich různé kombinace.

Varhanní skříň[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Varhanní skříň.

Varhanní skříň je to, co je zpravidla na každých varhanách nejvíce vidět. Varhany mohou mít více skříní, případně skříň dělenou. Každá skříň skrývá varhanní stroj, jehož hlavní částí je, jak jsme uvedli, vzdušnice, nesoucí řady píšťal. (Někdy ovšem může být jeden stroj např. symetricky rozdělen do dvou skříní anebo naopak jedna skříň může ukrývat více strojů.) Z varhanního stroje jsou zpravidla vidět pouze přední píšťaly, kterým bývá věnována zvláštní umělecká pozornost; řada těchto předních, viditelných píšťal, se nazývá prospekt.

Nebývá zvláštností, že varhanní skříň, na rozdíl od vlastních varhan, navrhuje, vyrábí či restauruje jiný řemeslník či jiná firma. Na varhanní skříni je kromě akustických a technických parametrů významná i stránka výtvarného provedení, která zpravidla koresponduje s provedením interieru kostela a s jeho architekturou. Samozřejmě by ale styl varhanní skříně měl korespondovat i se stylem varhan.

Traktura[editovat | editovat zdroj]

Princip činnosti mechanické traktury při zásuvkové vzdušnici

Rozvádí pohyby kláves a rejstříkových manubrií či klapek do jednotlivých strojů. Traktura může být:

  • mechanická – pracuje zpravidla pomocí táhel (abstrakty), pák, úhelníků, hřídelí) a dalších mechanických elementů.
  • pneumatická – pomocí vzduchových trubiček, které ovládají vzduchová relé
    • tlakový systém – při stlačení klávesy stoupne tlak v pneumatické traktuře
    • výpustný systém – při stlačení klávesy poklesne tlak v pneumatické traktuře
  • elektrická – pomocí kontaktů a elektrických kabelů se přivádí el. proud do elektromagnetů, ovládajících ventily
  • mechanicko-elektrická – kombinace obojího
Hrací stůl varhan, bazilika sv. Martina, Weingarten

Hrací stůl[editovat | editovat zdroj]

Hrací stůl umožňuje varhaníkovi ovládat všechny varhanní stroje z jednoho místa. Zpravidla je každý varhanní stroj ovládán jedním manuálem, sestávajícím z řady kláves, neboli tastaturou, neboli klaviaturou, neboli klavírem, podobným, jaký známe např. u harmonia nebo u fortepiana; basový stroj je zpravidla ovládán pedálem, neboli pedálnicí, sestávající z řady pedálových kláves. Během hry může varhaník využívat různé manuály a tím měnit charakter zvuku. Kromě manuálů jsou na hracím stole umístěna rejstříková táhla (manubria) či klapky, která umožňují i během hry zapínat a vypínat jednotlivé rejstříky. U komplikovaných skladeb, které vyžadují časté rejstříkování, proto varhaníkovi může vypomáhat druhá osoba, tzv. registrátor. Volba vhodných rejstříků je podstatnou součástí toho, jak je ta či ona varhanní skladba interpretována. V některých případech autor varhanní skladby použití vhodných rejstříků předepíše, často ale leží volba registrace na interpretovi, který musí volit rejstříky podle toho, jaké rejstříky jsou u těch kterých varhan k dispozici.

Zdroj vzduchu[editovat | editovat zdroj]

Stlačenému vzduchu, určenému k rozeznívání píšťal, případně i k pohonu pneumatické traktury, se ve varhanářské terminologii říká vítr.

  • Měchy – tradiční zdroj větru, poháněný kalkantem
  • Ventilátor – současně používaný zdroj větru, poháněný elektromotorem, s regulátorem

V obou případech se stlačený vzduch vede nejprve do zásobního měchu (hlavního měchu), který vyrovnává tlak vzduchu, a teprve potom je rozváděn vzduchovými kanály do jednotlivých vzdušnic. Při jiných tlacích na jednotlivých manuálech se používají ještě „pomocné měchy“. Používaný tlak vzduchu je různý, zpravidla od 50 mm vodního sloupce (u malých varhan) výše.

Tónový rozsah[editovat | editovat zdroj]

Sedmimanuálový hrací stůl největších varhan v Atlantic City, Convention Hall

Tónový rozsah varhan, nahlížený podle rozsahu manuálu, se může zdát (ve srovnání s jinými klávesovými nástroji, např. s klavírem, čembalem nebo harmoniem) poměrně malý, neboť zpravidla obnáší čtyři až čtyři a půl oktávy: od velkého C do tříčárkovaného c, případně tříčárkovaného d, f, g, až čtyřčárkovaného c. Tento rozsah se týká rejstříku v základní poloze, kterou je 8 stop. Vzhledem k tomu, že varhany mohou obsahovat rejstříky od 64 stop až po 1 stopu, může být jejich celkový tónový rozsah 6–9 oktáv. Proto se říká, že varhany jsou hudebním nástrojem, který má největší tónový rozsah (nepočítáme-li elektronické zdroje zvuku). Varhanám se také říká královský nástroj, protože je to opravdu král mezi nástroji.

Nej…[editovat | editovat zdroj]

Největší varhany[editovat | editovat zdroj]

Sionu, nejstarší funkční varhany v N.-D.-de-Valère
  • na světě: Atlantic City Convention Hall, New Jersey: 7 manuálů, 1 pedál, 1255 rejstříků, 33 112 píšťal. Největší píšťala měří přes 16 metrů, nejtěžší váží 1 tunu. Hala má 41 000 míst k sezení. Některé píšťaly vydávají tóny pod subkontraoktávovou polohu s osmi kmity za vteřinu.[1][2][3]
  • největší chrámové varhany - Passau, dóm sv. Štěpána: 5 manuálů, 233 rejstříků, 17 974 píšťal[4]
  • v České republice: Olomouc, kostel sv. Mořice: 5 manuálů, 1 pedál, 135 rejstříků a 10 400 píšťal a zvukových center.[5][6]
  • v Praze: Praha 1, Staré Město, chrám sv. Jakuba staršího: 4 manuály, 1 pedál, 95 rejstříků, 8 277 píšťal.[7]

Nejstarší varhany[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší a největší dosud fungující varhanářské firmy v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Unikátní varhany v Česku[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://varhany.pueri.info/varhany/amerika/atlantic/index.htm
  2. http://www.acchos.org/
  3. http://theatreorgans.com/atlcity/
  4. Novinky.cz: Největší kostelní varhany světa jsou v Pasově
  5. http://www.moric-olomouc.cz/varhany.htm
  6. http://varhany.pueri.info/varhany/CR/olomouc/moric.htm
  7. http://varhany.pueri.info/varhany/CR/praha/jakubStM/jakub.htm
  8. http://www.uquebec.ca/musique/orgues/suisse/sionndv.html
  9. STEHLÍK, Luboš. Dialog s minulostí Michala Novenka. Muzikus.cz [online]. 2002-04-10 [cit. 2012-10-15]. Dostupné online.  
  10. Praguewelcome.cz: Týnský chrám
  11. http://www.pribramsko.eu/detail.php?ID=2859&anketa_nazev=&anketa_ukonceni=ano

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SYCHRA, Method Lumír. K dějinám varhan a varhanní hry v Čechách. Praha : Obecná jednota cyrillská, 1912. 36 s. Historická studie sleduje téma nástroje, jeho uplatnění i osobnosti varhaníků a skladatelů v Čechách od 13. do konce 17. století. S bohatým poznámkovým aparátem.. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu