Antonín Dvořák

Tento článek pojednává o hudebním skladateli. Další významy jsou uvedeny v článku Antonín Dvořák (rozcestník).

Antonín Dvořák
Antonín Dvořák, fotografie z roku 1886
Rodné jméno	Antonín Leopold Dvořák
Narození	8. září 1841 Nelahozeves, České království
Úmrtí	1. května 1904 Praha, České království
Národnost	česká
Povolání	hudební skladatel
Příbuzní	Josef Suk starší (zeť) Josef Suk mladší (pravnuk)
Hnutí	romantismus
Významná díla	Symfonie č. 9 e-moll „Novosvětská“
Citát Národy, které se mohou pochlubit uměním – doufejme – nikdy nezahynou, i když jsou sebemenší… Umělec má také svou vlast, k níž musí lnout pevnou vírou a vřelým srdcem.

Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841 Nelahozeves – 1. května 1904 Praha) byl jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec.

Dvořákova symfonická díla jsou obvyklou součástí repertoáru významných orchestrů a jsou hrána na festivalech vážné hudby po celém světě. Síla jeho melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům (je znám Brahmsův výrok: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní…“).

Proslavil se svými symfoniemi a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i komorní hudbou a operami. Dvořák je čelním světovým představitelem tzv. klasicistně-romantické syntézy. Za zmínku jistě stojí i to, že první skladba, která zazněla po přistání amerických kosmonautů na Měsíci, byla Dvořákova Novosvětská symfonie.

Život

Dětství a mládí

Rodný dům v Nelahozevsi

Narodil se a vyrůstal v Nelahozevsi blízko Kralup nad Vltavou a Veltrus nedaleko od Prahy (severním směrem) v blízkosti zámku knížecího rodu Lobkoviců. Jeho otec František Dvořák (1814–1894) byl řezníkem, hostinským a také hráčem na citeru a violu. Matka Anna, rozená Zdeňková (1820–1882), byla dcerou správce lobkovického panství. Otec původně pro syna rovněž plánoval práci řezníka. V letech 1853–1856 mladý Antonín pobýval ve Zlonicích, kde se ho ujal místní učitel a varhaník Antonín Liehmann, který odhalil jeho mimořádný hudební talent. Antonín hrál na housle, klavír a varhany.

V šestnácti letech věku Dvořák odešel do Prahy studovat varhanickou školu. Zároveň hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením Bedřicha Smetany.

Dospělost

Kvůli zvýšení příjmu mladý Dvořák poskytoval lekce hry na klavír. Právě tak se seznámil se svou budoucí manželkou. Původně se zamiloval do své žačky Josefíny Čermákové, ta ale neopětovala jeho city a vdala se později za hraběte Václava Roberta z Kounic. V roce 1873 se Antonín Dvořák oženil s mladší sestrou Josefy, Annou. Spolu pak měli devět dětí, z kterých tři zemřely ještě v dětství.

Skladatelská dráha

Počátky a vývoj

Velmi brzo Dvořák začal skladatelskou dráhu. Jeho manželka skladby poslala tehdy výrazné osobnosti hudebního romantismu Johannesu Brahmsovi, který jej posléze doporučil jako skladatele berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi. Pro něho pak v roce 1878 napsal první řadu Slovanských tanců a díky vynikajícím kritikám se rázem proslavil po celém světě.

Rodina Dvořákových byla častými hosty Václava Kounice na zámečku ve Vysoké u Příbrami. Zde Antonín Dvořák bydlel nejprve ve správcovském domě hraběte Kounice, později od něj však koupil špýchar na druhém konci vesnice. Ten nechal přestavět na své letní sídlo, kde s nadšením sadařil, choval holuby a komponoval.

Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti a řadí se mezi umělecky nejpřesvědčivější skladby tohoto druhu vůbec. Na základě všech úspěchů získal doktorát v Praze a Cambridge.

Americké angažmá (1892–1895)

V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost.

Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černoškých skladatelů, Dvořákovi na jeho žádost předvedl kouzlo amerických spirituálů. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově.

Poslední léta

Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbrami. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór.

V roce 1901 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm.

Dvořákovy šedesáté narozeniny v roce 1901 se staly národní událostí. Při této příležitosti jej rakouský císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu a jmenoval jej členem Panské sněmovny říšské rady ve Vídni. Spolu s ním byl do šlechtického stavu povýšen také další významný český umělec, básník Jaroslav Vrchlický.

Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci na srdeční selhání. Stalo se tak 1. května 1904 ve 12 hodin. 5. května byl pohřben na Vyšehradském hřbitově. Zanechal po sobě velké dílo a také několik nedokončených prací.

Dílo

Zámeček ve Vysoké u Příbrami a jeho okolí inspirovalo Antonína Dvořáka k dílům jako Rusalka nebo Armida

Související informace naleznete v článku Seznam děl Antonína Dvořáka.

Jeho umění je naprosto osobitou klasicistně-romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: první skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální, tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím (kantáta Hymnus, Moravské dvojzpěvy). Zvláštního zabarvení dodalo jeho hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvorbu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské charakteristiky) byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho 9. symfonii, zvané Novosvětská, která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českými pohádkami a bájemi (opery Čert a Káča, Rusalka).

Napsal celkem devět symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Rekviem, Te Deum), 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb (nejznámější je Smyčcový kvartet F dur, zvaný Americký), koncertů (houslový, violoncellový a klavírní), písně (Biblické písně), sbory, klavírní skladby (verze Slovanských tanců, později i orchestrální verze), 10 oper (nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida). Uctíván celým světem nečekaně zemřel v Praze 1. května 1904.

Nejrůznější dokumenty a další památky (notové autografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty), na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze.

Jeho dílo je bohaté jak svým počtem, tak rozsahem forem – čítá téměř 120 opusů, z nichž většina představuje velká orchestrální, vokálně-instrumentální či hudebně dramatická díla.

Odkazy

Literatura

• ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka. 4 sv. Praha : Hudební Matice Umělecké besedy, 1922–1933
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 273–275.  
• VONDRA, Roman. Osobnosti české minulosti: Antonín Dvořák (1841–1904). Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2011, 22(3-4), s. 86–89. ISSN 1210-6097.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha : Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. s. 468–469.  

Související články

• Seznam děl Antonína Dvořáka
• Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami
• Johannes Brahms
• Karel Kozánek
• Jean Becker
• Muzeum Antonína Dvořáka

Externí odkazy

• Životopis a předci
• Komplexní informace o Antonínu Dvořákovi: životopis, úplný seznam děl, galerie, databáze nahrávek…
• Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích
• http://home.tiscali.cz/antonin-dvorak/zivot.htm
• http://www.antonindvorak2004.cz/czech/antonin-dvorak.html
• Komentovaný (anglicky) poslech některých Dvořákových děl nabízí archiv pořadu BBC Radio 3 'Discovering Music'
• MARTÍNEK, František. Svatební košile (ballada na slova Karla Jarom. Erbena) pro soli, smíšený sbor a orkestr od Antonína Dvořáka: rozbor skladby s krátkým životopisem skladatelovým. Olomouc: Žerotín, 1885, 30 s. Zdigitalizováno v rámci služby Elektronické knihy na objednávku (EOD) Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Dostupné online.
• Video „Cigánské melodie“
• Volně přístupné partitury děl od A. Dvořáka v projektu IMSLP