Svatá Cecilie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Svatá Cecilie (cca 200 Řím - 22.listopadu 230?, Řím), mučednice a svatá katolické i pravoslavné církve, patronka duchovní hudby, muzikantů (varhaníků), zpěváků, básníků, řemeslníků zhotovujících hudební nástroje a slepců. Atributy: růže, hudební nástroje (varhany, housle)

Nicolas Poussin (1594-1665): Svatá Cecilie

[editovat] Legenda

Podle legendy pocházela svatá Cecilie ze starého římského rodu Ceciliů. Již v mládí se stala horlivou křesťankou. Nosila sice šaty odpovídající jejímu vznešenému stavu, ale pod něj si oblékala žíněnou košili. Nepotrpěla si na zábavy, ale učila se hudbě a zpěvu, aby mohla hudbou chválit slávu Boží. Zavázala se slibem věčného panenství.

O její ruku požádal Valerianus, pohanský mladík s nejlepší pověstí. Cecilie prosila anděly o přímluvu, aby si uchovala panenství i přesto že vstoupí do stavu manželského. Po svatbě oznámila manželovi, že jejím vyvoleným chotěm je Ježíš Kristus a ten jí dal za strážce anděla, který střeží její tělo. Pokud by snad chtěl její panenství porušit, tak ho strážný anděl zahubí. Valerius byl pohan a nechtěl Cecilii uvěřit, když nikde žádného anděla neviděl. Cecilie mu vysvětlila, že i on anděla uvidí, když uvěří v Boha, Ježíše Krista a dá se pokřtít. Poslala ho za svatým kmetem Urbanem, který ho získal pro křesťanskou víru. Jakmile se vrátil domů nalezl Cecilii jak se modlí a vedle ní stojí zářící anděl se dvěma kyticemi růží a lilií. Anděl pravil: „Přináším tyto květy z ráje nebeského. Květy nezbudou krásy ani vůně, budete-li je chovati s čistým srdcem a neposkvrněným tělem.“

Podobně s pomocí svatého Urbana získali pro křesťanskou víru i Valeriánova bratra Tiburcia. Všichni pak zahynuli mučednickou smrtí při pronásledování křesťanů. Oba bratři byli jako šlechtici sťati mečem. Svým odhodláním a pevnou vírou obrátili ke křesťanství i velitele stráže Maxima, který byl později utlučen kyjem. Cecilie stačila ještě veškerý svůj majetek rozdat chudým, aby nepadl do rukou císaře. Byla odsouzena k tomu, aby ve vlastní lázni byla udušena vedrem a horkou parou. Když však zůstala i ve žhavé komoře živa, dali ji také stíti. Kat jí zasadil tři rány mečem do šíje a domníval se, že je mrtva. Cecilie však ještě tři dny žila.

Podle legendy byla Cecilie umučena v roce 230 za panování císaře Alexandra Severa, ale podle novějšího bádání se tak muselo stát ještě za panování císaře Marka Aurelia, tedy kolem roku 170.

Papež Urban I. pochoval její tělo v Kallistových katakombách (catacombe di S. Callisto) v Římě, hned vedle hrobů biskupů. Dům mučednice posvětil jako kostel a o sto let později zde vyrostl skutečný chrám. Když v roce 822 našli v katakombách její pohřbené tělo, nechal je papež Paschalis I. přenést do kostela sv. Cecílie a tam pochovat. Při otevření rakve roku 1595 bylo prý její tělo nalezeno tak, jak bylo kdysi pohřbeno. Tento okamžik zachytil Stefano Maderna v nádherné mramorové soše, která je umístěna v chrámu sv. Cecilie v Trastevere (Itálie). Cecíliiny ostatky jsou kromě Říma uchovávány také v Hildesheimu a v Albi.