Portál:Starověký Řím

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vlajka starověkého Říma


Portál Starověký Řím

Starověký Řím byla civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově pravděpodobně v 8. století př. n. l., jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp. 6. století n. l. Forma vlády Říma se v průběhu staletí proměnila nejprve z království na republiku a nakonec v císařství. Římské území bylo obýváno různými národy s rozličnými jazyky, náboženstvím a kulturou. Přesto se zde v průběhu existence císařství rozvinula univerzalistická myšlenka jediné a jednotné římské říše – imperium sine fine („říše bez hranic“). Vymezit dobu existence starověkého Říma je možné jednak archaickým obdobím před založením města a jednak jeho zánikem, případně transformací v pozdější byzantskou říši.

Mapa Říma

V době svého největšího rozsahu, za císaře Traiana, se moc Říma rozprostírala do všech zemí podél Středozemního moře, dále do Galie, velké části Británie a do oblasti Černého moře. Řím vládl nad většinou zemí tehdy známého světa (orbis terrarum). Římem založená říše posloužila jako nástroj šíření klasické kultury, umění a obchodu do všech jím podmaněných krajů. Tehdejší životní úrovně a počtu obyvatelstva mělo být v Evropě a Africe znovu dosaženo až o mnoho staletí později. Ve východní části impéria došlo k promísení latinské kultury s helénistickými a orientálními elementy. Naproti tomu západ byl zcela romanizován. Římané navíc neměli vliv pouze na území jimi bezprostředně ovládaná, ale i na okolní země, které se nacházely mimo jejich kontrolu.

Článek měsíce

Manuskript spisu De cvitate Dei (1470).

O Boží obci (latinsky De civitate Dei) je spis sv. Augustina Aurelia (354-430), v němž tento církevní otec a hipponský biskup nastiňuje uspořádání společnosti. Vznikal v letech 413-425, snad jako reakce na vyplenění Říma Vizigóty (410).

Ve 22 knihách tohoto spisu Augustin rozvíjí myšlenku dvou obcí: Civitas Dei (obec Boží) a Civitas terraena (obec pozemská). Prvních deset knih je víceméně kritikou světského státního uspořádání a pohanského náboženství. Knihy XI-XXII pak podávají obraz spravedlivé Boží obce pravověrných věřících. V průběhu pozemských dějin nejsou obě říše úplně odděleny, jsou i místa, kde se překrývají; boží stát není identický s církví a pozemský stát nelze identifikovat s žádným konkrétním státem. Konečné oddělení dvou říší nastane teprve na konci časů při posledním soudu. Dějinný vývoj pak spočívá v neustálém sváru mezi těmito dvěma póly. Augustin se tedy odklání od cyklického pojetí času, jež v antice převládalo, a přijímá pojetí lineární: dějiny jsou realizací Božího plánu - začínají Stvořením a končí druhým příchodem Krista. Dějiny tedy směřují ke konkrétnímu cíli: zrušení času.

Správné jednání v božím státě řídí pokora a láska k Bohu. V pozemském státě vládne lidská pýcha, místo lásky k Bohu tu panuje jenom sebeláska: poslušnost ustupuje neposlušnosti a svornost nesvornosti.

Svou polemikou proti Římu, tím že upírá římskému státu jakoukoli velikost a význam z kulturního nebo morálního hlediska, uvolňuje Augustin i vazbu na tento stát. Teprve tak se stává možným, že křesťanství přetrvá římský stát. Augustin si nepřál kněžskou nebo církevní nadvládu nad světským státem, jak se potom praktikovala ve středověku. Hlavním cílem světského státu bylo zajišťovat mír a měl sloužit vlastnímu životnímu cíli člověka, připravit se k bytí na onom světě.

Zajímavosti

Víte, že …

Obrázek měsíce

Arch of titus 2.jpg

Titův oblouk je jedním ze čtyř vítězných oblouků nacházejících se v římském komplexu chrámů a budov Forum Romanum a je i jakousi vstupní bránou na Forum.


Požadované články

Osobnost

Ovidius - novodobá ilustrace

Publius Ovidius Naso (20. března 43 př. n. l. Sulmo17 n. l. (nebo později) Tomis, dnešní Constanţa (na pobřeží Černého moře v Rumunsku) byl římský básník.

Ovidius pocházel z bohatého rodu, který patřil k jezdeckému stavu. Velmi brzy byl poslán na studia do Říma, kde studoval na přání svého otce právo a rétoriku. V této době se začal projevovat spíše jako básník, proto po ukončení studia odjel do Řecka a po návratu se vzdal veřejné práce a věnoval se pouze literatuře. Oženil se s Augustovou příbuznou.

Roku 8 Augustus vydal rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a usídlil se v Tomech (malé město v Rumunsku). Své vyhnanství nesl velmi těžce – prosil Augusta (později i Tiberia), aby mu byla udělena milost nebo aby byl poslán do nějakého příznivějšího místa (o to ho prosil nejen v dopisech, ale i ve svých básních). Tyto prosby nebyly vyslyšeny a nebylo mu splněno dokonce ani přání, aby byl pohřben v Římě. Proč byl poslán do vyhnanství, není známo. Soudí se, že se pravděpodobně jednalo o skandál, který v tu dobu vypukl kolem Augustovy vnučky Julie. Prakticky jisté je, že se nejednalo o politický čin, ale o něco v souvislosti s Augustovou rodinou. Často se udává, že svými knihami Ars Amandi narušil výchovu mládeže. To možná byla záminka, ale rozhodně ne důvod (tyto knihy byly vydány již 7 let).

Články

Nové články

kategorie

Informace

  • Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Starověký Řím}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, viz návod.


Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu