Týros

Týros
Světové dědictví
Smluvní stát	Libanon
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	iii, vi
Odkaz	299 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	1984 (8. zasedání)

Týros či Týr (fénicky cur, latinsky Tyrus, akkadsky curru, hebrejsky צר cur, řecky Τύρος Týros, arabsky الصور as-súr) je starověké fénické město v Libanonu na pobřeží Středozemního moře. Novodobé město se stále jmenuje Sur. Název tohoto města znamená Skála.

Dějiny Týru

Týrská skladiště byla ve starověku pupkem celého tehdejšího světa. Týrští obchodníci byli první, kdo se začali ve větším měřítku plavit po Středozemním moři a založili své kolonie na pobřeží blízkých ostrovů Egejského moře, Řecka a severního pobřeží Afriky - v Kartágu, Sicílii a Korsice, Hispánii a dokonce až za Héraklovými sloupy v Cádizu. V dobách krále Davida bylo ustanoveno přátelství mezi týrskými králi a Židy.

Z vládnoucí rodiny ve městě pocházela také Európa, postava řecké mytologie, od níž je odvozeno jméno kontinentu Evropa, stejně jako jejích pět bratrů, kteří se jí vydali hledat, a z nichž Kadmos měl do Řecka přinést hláskovou abecedu.

Týros se skládal ze dvou rozdílných částí - skalní pevnosti na pobřeží, tzv. Starého Týru, a města vybudovaného na malém skalnatém ostrůvku necelý kilometr od pobřeží. Tato pozice umožňovala velmi dobrou obranu celého místa. Týros obléhal za pomoci Féničanů po pět let Salmanassar III. a Nabukadnesar II. dokonce 13 let (586 př. n. l. - 573 př. n. l.), avšak oba neúspěšně. Města roku 332 př. n. l. podlehlo Alexandru Velikému po obležení trvajícím sedm měsíců, během něhož byl k ostrovu z pobřeží vybudován násep, avšak město si uchovalo velký obchodní vliv až do přelomu letopočtu.

V městě začali krátce po smrti svatého Štěpána žít křesťané a svatý Pavel zde při návratu ze své třetí misijní cesty strávil týden v rozhovorech se svými žáky.

Týros byl dobyt roku 1128 po první křížové výpravě a stal se jedním z nejvýznamnějších měst Jeruzalémského království. V Týru zároveň existovaly autonomní obchodní kolonie italských měst. Město se stalo sídlem arcibiskupa, jenž byl sufragánem jeruzalémského patriarchy. Nejvýznamnějším z těchto latinských arcibiskupů byl historik Vilém z Tyru, autor spisu "Dějiny událostí v zámořských zemích". Po pádu Jeruzaléma roku 1187 bylo sídlo království přeneseno do Akkonu, ale korunovace nadále pokračovaly v Týru. Roku 1291 město dobyli Mamlúci. Od roku 1984 je Týros zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Hospodářství

Týros byl znám zvláště kvůli výrobě cenného nachového barviva, tzv. týrského nachu. Barvivo používalo mnoho kultur coby barvy královské anebo vyhrazené nobilitě, jako např. v římské říši.

Externí odkazy

• (anglicky) Tyre (UNESCO)