Císař
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o panovnickém titulu obecně. O titulů římských císařů pojednává článek Caesar.
Tento článek pojednává o panovnickém titulu obecně. Další významy jsou uvedeny v článku Císař (rozcestník).
Slovo císař pochází podobně jako německé Kaiser a slovanské царъ (car) z latinského caesar a v Evropě popisuje monarchu nejvyššího řádu. Je analogický s označením vladařů Ruska (car), Persie (velkokrál), Egypta (farao), Číny, Japonska, Koreje a Annámu (Vietnamu). Mezi léty 1876–1947 se titul vztahoval i na britského krále coby vládce Indie. Císařský titul mnohdy náležel monarchům, kteří vládli mnohonárodnostním říším. Výraz císař se objevuje v těchto historických souvislostech:
- "Caesar a Imperator" – jedno z přízvisek vládců Římské říše (viz také Seznam římských císařů).
- Císař východořímské říše, používající řecký termín "basileos" (Byzantská říše).
- Císař říše římské – tento titul historicky navazoval na zaniklé antické císařství a byl používán ve smyslu řídící římské impérium (Romanum gubernans imperium). I když se jednalo podle názvu o římské císařství, nebylo to císařství Římanů. Císař říše římské byl především ochráncem západoevropského křesťanstva a sídelního města papežů, Říma. V Římě nesídlil. Prvním císařem říše Římské a obnovitelem dlouho zaniklého západořímského císařského titulu se stal roku 800 po Kr. Karel Veliký. Titul nebyl dědičný.
- Latinský císař byl vládcem křižáckého státu Latinské císařství (oficiálně latinsky Imperator Romanus)
- Císař Svaté říše římské (v odborných historických textech používán i titul "římskoněmecký císař") – Od dob císaře Fridricha I. Barbarossy se říše začala označovat jako Svatá říše římská a poté, co se titul císaře opakovaně ocital v rukou německých králů a panovníků, ustálilo se nakonec v 15. století nové označení pro tuto říši i pro císaře – Svatá říše římská národa německého a Císař Svaté říše římské národa německého. Tento císařský titul rovněž nebyl dědičný, císařem se mohl stát jen římský král, kterého měl podle tradice právo korunovat jen papež v Římě. Samotného římského krále měli právo volit jen volitelé, tzv. kurfiřti. Od 15. století byl římským králem volen jen člen habsburského rodu, kteří již od začátku 16. století automaticky získávali i titul císaře, bez nutnosti korunovace v Římě papežem.(Posledním císařem, kterého korunoval papež v Římě, byl Fridrich III., posledním císařem, kterého kounoval sám papež (ale nikoliv v Římě, ale v Bologni), byl Karel V.). Svatá říše římská národa německého, a s ní i titul jejího císaře, zanikla roku 1806.
- Císař rakouský – roku 1804 přijal císař Svaté říše římské národa německého František II. další císařský titul, titul císaře rakouského. Po zániku Svaté říše římské národa německého roku 1806 si ponechal pouze titul císaře rakouského a přijal jméno František I. Titul císaře rakouského se pak v rodu Habsburků dědil až do roku 1918.
- Císař Francouzů – tento titul používal Napoleon Bonaparte a Napoleon III.
- Německý císař – titul panovníků Německé říše mezi léty 1871–1918 (Vilém I., Fridrich III. a Vilém II.)
- Ruský car – panovníci ruské říše od roku 1547 do r. 1918 s titulem car s hodností císaře a posléze císařským titulem imperátor (od r. 1721)
- Čínský císař – titul čínského panovníka od nejstarších dob (cca. 2100 př. Kr.) do r. 1911
- Japonský císař – panovníci nejdéle nepřetržitě panující dynastie na světě (od r. 660 př. Kr.)
- Korejský císař – panovník Korejského císařství (1897–1910)
- Habešský císař – bývalí panovníci dnešní Etiopie
- Mexický císař – panovníci Mexika ve dvou krátkých obdobích v 19. století. Prvním císařem Mexika byl v letech 1822–1823 Agustín I. a druhým císařem pak Maxmilián I. v letech 1864–1867.
- Indický císař – mezi léty 1876–1947 jeden z titulů panovníků Velké Británie.
- Brazilský císař – tento titul užíval Pedro I. Brazilský a Pedro II. Brazilský.
- Joshua A. Norton – Kaliforňan žijící v 19. století, který se prohlásil za amerického císaře
