František I. Rakouský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František II. (I.)
z Boží milosti zvolený císař Svaté říše římské národa německého, vždy rozmnožitel, dědičný císař rakouský, český a uherský král etc.
František I.
František na obraze Friedricha von Amerling
z roku 1832.
Doba vlády 1. březen 17926. srpen 1806
(zvolený císař)
11. srpen 18042. březen 1835
(dědičný císař)
Korunovace 9. srpna 1792 (českým králem)
Úplné jméno František Josef Karel
Tituly apoštolský král uherský, král český, vévoda milánský, vévoda lucemburský
Narození 12. únor 1768
Florencie
Úmrtí 2. březen 1835 (67 let)
Vídeň
Pochován Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce Leopold II.
Nástupce Ferdinand I.
Manželky I. Alžběta Vilemína Württemberská
II. Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
III. Marie Ludovika Modenská
IV. Karolína Augusta Bavorská
Potomci Marie Luisa
Ferdinand
Marie Leopolda
Marie Klementina
Karolína Ferdinanda
František Karel
Marie Anna
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec Leopold II.
Matka Marie Ludovika Španělská

František I. (12. února 1768 Florencie2. března 1835 Vídeň) byl v letech 1792–1835 král uherský a český, v letech 1804–1835 císař rakouský a jako František II. v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské národa německého.[1][2]

Celá jeho vláda byla poznamenána dvěma muži – Klemensem Václavem Lotharem Metternichem a Napoleonem Bonapartem.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 12. února 1768 jako prvorozený syn toskánského velkovévody Leopolda a jeho manželky Marie Ludoviky Španělské, nikdo tenkrát nemohl tušit, že se František jednou stane posledním císařem Svaté říše římské a zároveň prvním císařem rakouským. Mládí prožil na dvoře svého otce spolu s mnoha svými sourozenci.

V roce 1780 zemřela jeho babička, česká a uherská královna Marie Terezie a jejím následníkem se stal nejstarší syn Josef II. Tento pokrokový vládce však zůstal i po dvou manželstvích bezdětný. Svého synovce Františka si oblíbil a začal s ním počítat jako se svým následníkem. Našel mu také vhodnou manželku. Dne 6. ledna 1788 se jí Vídni stala Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790).

Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]

Alžběta však zemřela již dva roky po svatbě, 18. února roku 1790, den po porodu prvorozené dcery a dva dny nato, 20. února, zemřel také císař Josef II., potěchou jehož posledních dní Alžběta byla. Po strýcově smrti řídil František státní záležitosti do té doby, než z Florencie přijel jeho otec, který byl po svém bratrovi právoplatným následníkem trůnu.

Dne 19. března 1791 se František ve Vídni oženil podruhé (sňatek byl nejprve uzavřen per procurationem 15. srpna 1790 v Neapoli), s Marií Terezou Neapolsko-Sicilskou (1772–1807).

Manželé byli bratranec a sestřenice prvního stupně (jejich rodiče byli vlastními sourozenci - Mariina matka Marie Karolína byla Leopoldovou sestrou a nevěstin otec Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem Františkovy matky Marie Ludoviky). Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.

Císař František II./I.[editovat | editovat zdroj]

1. března 1792 zemřel Leopold II. a na trůn nastoupil on sám jako císař František II.. Byl rodinný typ a připomínal vzhledem a oblečením spíše obyčejného měšťana než císaře. Vydával se na procházky městem a rád odpovídal lidem na pozdravy.

6. června 1792 byl korunován na uherského krále a 9. srpna 1792 na krále českého. Při korunovaci se poprvé setkal s pozdějším „nejmocnějším mužem“ Rakouska Klementem Václavem Lotharem Metternichem. Tento vynikající diplomat se později stal jeho pravou rukou.

Konflikt s Napoleonem Bonapartem[editovat | editovat zdroj]

Podobizna Františka I. od uměleckého rytce Josefa Axmanna

Nad Evropou se však začala stahovat mračna; tím mračnem nebyl nikdo jiný než Napoleon Bonaparte. Francouzské vojsko pod Napoleonovým vedením několikrát proniklo na rakouská území a vyhnalo tak císařskou rodinu do Uher, protože Rakušané nebyli ani tak dobře vycvičení, ani vyzbrojení jako Francouzi.

V roce 1804, v návaznosti na přijetí císařského titulu Napoleonem, se František prohlásil císařem rakouským.

František uzavřel dohodu s Ruskem, v jehož čele stál car Alexandr I., a znovu se utkal s Napoleonem v bitvě „Tří císařů“ u Slavkova, kde jej ale Napoleon rozdrtil.

S ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) se František vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy alpské, českou korunu a uherskou korunu a František tak zůstává jako František I. pouze rakouským císařem.

Marie Ludovika[editovat | editovat zdroj]

Většina Františkových příbuzných byla Napoleonem vyhnána ze svých království a vévodství a hledala útočiště u svého příbuzného v Rakousku, mezi nimi i rodina budoucí císařovny. Dne 6. ledna 1808, půl roku po smrti Františkovy druhé manželky, se ve Vídni konala svatba. Volba padla opět na sestřenici princeznu Marii Ludoviku Beatrix z Modeny (1787–1816).

Marie Ludovika byla velmi vzdělaná žena, trpěla však tuberkulózou, která ji znemožňovala mít děti a zapojit se plnohodnotně do života, i když se o to až do smrti snažila a pokud mohla, všude svého manžela doprovázela. Dohlížela na výchovu všech svých vyvdaných dětí a zvláště se věnovala následníku trůnu Ferdinandovi, jehož stav se díky ní velmi zlepšil. Byla neochvějnou nepřítelkyní Napoleona a postavila se proti plánu provdat Františkovu dceru Marii Luisu za císaře Francouzů.

I když svého manžela dokázala velmi ovlivnit, přesto byla sňatková jednání mezi Napoleonem a Metternichem úspěšně dovedena do konce a v roce 1810 se Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská stala francouzskou císařovnou. Metternich uskutečnil ještě jeden sňatkový plán s nešťastným koncem, a to manželství další Františkovy dcery Leopoldiny s brazilským císařem Pedrem I.

Napoleonův konec a císařova smrt[editovat | editovat zdroj]

František II. po císařské korunovaci.

Po Bitvě národů u Lipska v roce 1813 byl Napoleon poražen a jeho žena Marie Luisa se vrátila i se synem římským králem Napoleonem Františkem Bonapartem (pozdější vévoda František Zákupský) do Rakouska. Po Vídeňském kongresu (18. září 1814 – 9. červen 1815), jenž byl Metternichovým triumfem, byla Evropa vrácena do starých kolejí. Marie Luisa byla poslána do Parmy jako vévodkyně a malý Bonaparte zůstal s dědečkem ve Vídni.

10. listopadu 1816 se František oženil ve Vídni naposledy. Jeho nastávající se stala dcera bavorského krále Maxmiliána I., princezna Karolína Augusta Bavorská (1792–1873). Karolína byla už jednou, díky Napoleonovi, provdaná za Viléma I. Württemberského (1781–1864), manželstvá však bylo bezdětné; z tohoto důvodu bylo po Napoleonově pádu v roce 1815 rozvedeno (hlavním impulsem však bylo setkání Viléma se sestrou ruského cara Alexandra I. Kateřinou Pavlovnou, do níž se Vilém hluboce zamiloval). Manželství s Františkem bylo šťastné, třebaže ani v něm Karolína neporodila žádné děti; láskyplně se starala o všechny své děti nevlastní.

V roce 1824 se konal Karolínou podporovaný sňatek Františkova syna Františka Karla s její polorodou sestrou Žofií Bavorskou, se kterou si dobře rozuměla a svou náklonnost později přenesla i na Žofiina syna a jeho manželku. O šest let později v roce 1830 se pak císař dočkal prvního vnuka Františka, který se o pět let později přišel s dědečkem rozloučit k úmrtnímu loži.

Po jeho smrti národy monarchie netruchlily, František I. už dávno nebyl jejich tatíčkem, ale viděly v něm pouze loutku Metternichovy kliky, která lid zatížila vysokými daněmi.[zdroj?] Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Ferdinand, kterému kladl na srdce, aby poslouchal Metternicha a nedělal nic bez porady s ním. Jeho manželka Karolína Augusta přesídlila do Salcburku.

Pomník (Krannerova kašna)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Krannerova kašna.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

František I. s rodinou

Z manželství s Marii Terezou Neapolsko-Sicilskou:

  1. ∞ 1810 císař Napoleon I.
  2. ∞ 1821 hrabě Adam Albert Neipperg, syn hraběte Leopolda Jana Neipperga a Vilemíny Hetzfeld-Wilfenburg
  3. ∞ 1834 hrabě Karel Bombelles, syn hraběte Marka Maria Bombellesa a Angeliky z Mackau
  1. František Josef I. (18301916), rakouský císař ∞ 1854 Alžběta Bavorská (Sissi)
  2. Ferdinand Maxmilián (18321867), mexický císař ∞ 1857 Charlotta Belgická
  3. Karel Ludvík (18331896)
  4. Ludvík Viktor (18421919)
  • Maria Anna (1804–1858), arcivévodkyně
  • Jan Nepomuk (1805–1809), arcivévoda
  • Amálie Terezie (*/† 1807), arcivévodkyně

Vývod Františka II.[editovat | editovat zdroj]

Vývod Františka II. ve třech generacích
František II. Otec:
Leopold II.
Děd:
František I. Štěpán Lotrinský
Praděd:
Leopold Josef Lotrinský
Prababička:
Alžběta Charlotta Orléanská
Babička:
Marie Terezie
Praděd:
Karel VI.
Prababička:
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
Matka:
Marie Ludovika Španělská
Děd:
Karel III. Španělský
Praděd:
Filip V. Španělský
Prababička:
Alžběta Parmská
Babička:
Marie Amálie Saská
Praděd:
August III. Saský
Prababička:
Marie Josefa Habsburská

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.bartleby.com/65/fr/Francis2HRE.html
  2. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/216736/Francis-II

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu František I. Rakouský ve Wikimedia Commons


Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Císař Svaté říše římské
František II.
17921806
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Rakouský císař
František I.
18041835
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I. Dobrotivý
Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Český král
František I.
17921835
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I. Dobrotivý.
Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Uherský král
František I.
17921835
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I. Dobrotivý
Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Chorvatský a slavonský král
František I.
17921835
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I. Dobrotivý
Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Haličský a vladimiřský král
17921835
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I. Dobrotivý
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Lombardsko-benátský král
18141835
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I. Dobrotivý
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Dalmatský král
18151835
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I. Dobrotivý
Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Rakouský arcivévoda
17921806
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I. Dobrotivý
Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Lucemburský vévoda
17921795
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
(Pod francouzskou vládou jako Département des Forêts)
Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Milánský vévoda
17921797
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
republika
Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Flanderský hrabě
17921793
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Pod francouzskou vládou
Předchůdce:
Leopold II.
Znak z doby nástupu Hlava dynastie
17921835
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I. Dobrotivý