Markrabství moravské
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Markrabství moravské
|
|||||||||
geografie
|
|||||||||
| hlavní město: | |||||||||
|
rozloha:
|
22 222 km² (roku 1918 a bez tzv. Moravských enkláv ve Slezsku)
|
||||||||
|
nejvyšší bod:
|
Praděd 1 492 m
|
||||||||
|
nejdelší řeka:
|
Morava 354 km
|
||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
|
počet obyvatel:
|
2 622 000 v roce 1910
|
||||||||
|
národnostní složení:
|
|||||||||
|
římskokatolické (státní náboženství), dále též protestantství
|
|||||||||
| státní útvar | |||||||||
|
monarchie
|
|||||||||
|
měna:
|
|||||||||
|
vznik:
|
1182 z rozhodnutí Fridricha I. Barbarossy
|
||||||||
|
zánik:
|
1918 (rozpadem) Rakousko-Uherska
|
||||||||
|
|||||||||
.jpg)
Moravské markrabství či Markrabství moravské byl v letech 1182–1918 oficiální název Moravy. Šlo o politický útvar vybavený v průběhu historie různou mírou autonomie s vlastním stavovským zemským sněmem (oficiálně ustaveným v polovině 14. století) a (později) zemským výborem.
Obsah |
[editovat] Vznik
První markrabě slučující pod svou vládou všechny 3 moravské přemyslovské úděly byl jmenován r. 1182 z vůle císaře Fridricha I. Barbarossy. Stal se jím Konrád III. Ota Znojemský, pozdější kníže Čech Konrád II. Ota. Po jeho nastoupení na stolec v Praze sice hodnost markraběte zanikla, ale záhy (1197) ji trvale obnovil Vladislav Jindřich, který bratrovi Přemyslu Otakarovi I. ustoupil z vrchní vlády v Praze a spokojil se se svrchovaností nad Moravou. I přes následné dlouhé cézury (přímá vláda českých králů; zmatky za husitských válek) už hodnost markraběte nezanikla. Po r. 1411 však už na Moravě nevládla samostatná markraběcí dynastie; po r. 1611 byly markrabaty automaticky čeští králové.
[editovat] Územně-správní vývoj
Součástí Moravského markrabství byla původně i oblast později vzniklého Opavského vévodství a Morava tak původně zasahovala i na území dnešního Slezska, resp. Polska. Se vznikem Koruny české (7. 4. 1348) přišly i dvě velké změny v rozloze markrabství: Karel IV. vydělil samostatné Biskupství olomoucké a definitivně i Vévodství opavské. Zatím co Opavsko už zůstalo samostatnou zemí (v průběhu 16. století připojivší se ke Slezsku), severní část Moravy (Olomoucko) se během 16. a 17. století podařilo moravským stavům díky vytrvalému tlaku na olomouckého biskupa znovuzačlenit do správní a soudní struktury země. Mezi lety 1782–1850 bylo markrabství spojeno s Vévodstvím Horní a Dolní Slezsko (Rakouské Slezsko) v jeden správní celek – tzv. moravskoslezské gubernium.
Po jeho zrušení se Morava stala opět samostatnou korunní zemí Rakouska; od r. 1867 Rakouska-Uherska. Požadavku českých poslanců z Čech i Moravy na státoprávní spojení všech tří zemí bývalé Koruny české do jednoho celku vídeňská vláda nikdy nevyhověla. Se vznikem Československé republiky roku 1918 markrabství fakticky zaniklo, ale jako správní celek existovala Morava i nadále do roku 1928 jako Země moravská.
[editovat] Správní členění
Do roku 1849 se markabství Moravské členilo na panství, která byla od roku 1535 součástí jednoho z krajů. Původně na Moravě existovaly kraje novojičínský, olomoucký, brněnský a hradišťský.
Územně-správní reforma Karla VI. z roku 1714 ustanovila (už stálé) kraje:
- Brněnský
- Jihlavský
- Znojemský
- Olomoucký
- Přerovský
- Hradišťský
Ty byly v letech 1850–1855 nahrazeny dvěma kraji (Brněnským a Olomouckým), dále členěných na 25 okresních hejtmanství. V letech 1855-1868 se pak Morava opět členila na 6 krajů a 76 okresů. Poté byly kraje bez náhrady zrušeny a Morava se členila pouze na okresní hejtmanství.
[editovat] Související články
