Opavské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak Opavského knížectví.

Opavské knížectví nebo též Opavské vévodství (německy Herzogtum Troppau, polsky Księstwo Opawskie) bylo historickým útvarem na moravsko-slezském pomezí v okolí dnešních měst Opavy, Bruntálu, Krnova, Hlučína a polských Hlubčic.

Obsah

Historie [editovat]

Přemyslovci [editovat]

Kolem roku 1269 udělil Přemysl Otakar II. svému nemanželskému synovi Mikulášovi (1255–1318) Opavsko nebo část příjmů z něj. V listinách se pak o Mikulášovi mluví jako o „pánovi Opavy“; není však podloženo, že by byl již prvním opavským knížetem.[zdroj?]

Přechodně zde (na hradě v Hradci nad Moravicí) po bitvě na Moravském poli sídlila královna vdova Kunhuta a po Mikulášově návratu z uherského zajetí potomci vedlejší větve Přemyslovců. Roku 1318 bylo Opavsko předáno Mikulášovu synovi Mikuláši II. (1288–1365), který se tak stal prvním doloženým knížetem, a bylo potvrzeno jako léno Českého království, později České koruny. Opavsko tak bylo vyčleněno z Moravy jako samostatná země. V letech 1336 až 1365 bylo personálně spojeno s Ratibořským knížectvím. Po smrti Mikuláše II. bylo Opavsko rozděleno mezi jeho čtyři syny. Dokonce i samotné město Opava bylo rozčtvrceno, vznikly čtyři na sobě nezávislé městské rady spravující čtyři části rozděleného města. Tento systém se však ukázal neefektivním a bylo od něj záhy upuštěno.

14.–16. století [editovat]

Roku 1377 bylo Opavsko rozděleno na Opavskou a Krnovskou část, od kterých se později oddělila samostatná stavovská panství Albrechtice (Olbersdorf) a Bruntál. Opavsko samo bylo děleno mezi řadu členů Mikulášových potomků, až se někdy před rokem 1465 dostalo do rukou českého krále Jiřího z Poděbrad (1420–1471). Ten ustanovil novým knížetem svého syna Viktorína. Poděbradovci se však na Opavsku neuchytili stejně dobře jako v Minsterberku, neboť na nátlak uherského a českého krále Matyáše Korvína mu museli roku 1485 své knížectví postoupit. Matyáš pak postupoval stejně jako Jiří z Poděbrad a Opavsko dal svému synovi Jánošovi. Dějiny mají tendenci se opakovat a nejinak tomu bylo i zde. Po smrti Matyáše se vlády nad Slezskem chopil dle olomouckých úmluv Vladislav II. Jagellonský. Jánoš bez podpory svého otce neustál jagellonský tlak a knížectví tak opět měnilo majitele. Tentokrát však zůstalo v rukách českých králů. Roku 1526 přešlo po smrti Ludvíka Jagellonského a zvolení českým králem Ferdinanda I. Habsburského pod vrchnost rakouských Habsburků.

Lichtenštejnové [editovat]

Král Matyáš udělil Opavsko roku 1613 lénem svému důvěrníkovi Karlovi I. z Lichtenštejna (1569–1627) a formálně je stvrdil jako součást Slezska.

Po první slezské válce bylo v roce 1742 území Vratislavským mírem opět rozděleno. Část ležící severně od řeky Opavy (Glubčice a Prudník) připadlo k Prusku a jižní část s Krnovem, Bruntálem, Bílovcem a Opavou k Rakousku. Rakouská část se po první světové válce v roce 1918 stala součástí Československa. Pruská část po druhé světové válce připadla Polsku.

I přes ztrátu vlády nad Opavským a Krnovským knížectvím používají dosud vládnoucí monarchové lichtenštejnského rodu titul opavského a krnovského vévody.

Literatura [editovat]

Reference [editovat]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herzogtum Troppau na německé Wikipedii.

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo v něm chybí důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Bližší informace mohou být uvedeny na diskusní stránce.
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Opavské_knížectví&oldid=9914014“