Češi
 |
Bylo navrženo rozdělit tento článek na články Čechové nebo Češi (národ) a zbytek doplnit do Obyvatelstvo Česka. (Diskuse) |
1. řada: Jan Ámos Komenský • Jan Hus • František Palacký |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Populace | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Česko 6 372 104 (2011)[1]
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Země s významnou populací | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Jazyk(y) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Náboženství | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
bez vyznání 61 %, katolicismus 26 %, protestanství 1,2 %, husitství 1 %[zdroj?] |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Příbuzné národy | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Češi (Čechové) jsou západoslovanský národ a etnikum, obývající hlavně Českou republiku. Početná skupina potomků českých předků žije v USA, Brazílii a Kanadě. Ze sousedních zemí žije nejvíce Čechů v Německu, na Slovensku a v Rakousku. V ostatních evropských zemích jsou významné komunity Čechů ve Francii, Itálii, Spojeném království, Švýcarsku, Chorvatsku a Ukrajině. Češi jsou potomky slovanských kmenů, které v 6. století osídlily území Čech, Moravy a Slezska. Mluví češtinou, která je úzce příbuzná se slovenštinou a lužickou srbštinou.
Obsah |
[editovat] Etymologie
[editovat] Mytologický výklad
Podle mytologického lýčení přivedl Čechy z dávné pravlasti Praotec Čech. V čele svého kmene, aby vyhledal zemi zaslíbenou, putuje přes řeky, hory a louky, až dorazí do krajiny nástrojem nedotčené, dojde k hoře Říp uprostřed roviny, vyleze na vrchol a zaplesá: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!“ Praotec oznámí svému kmeni, že došel svého cíle a dál už se trmácet nemusí, načež vznese případnou otázku o tom, jakže by se ona nově objevená země měla jmenovat. Dlouhou cestou znavený lid se zaraduje a v nadšení, že je konec útrapám, zvolá: „Tvým jménem, tvým jménem ať se země jmenuje.“ A od té doby se Čechám říká Čechy.
[editovat] Etnogeneze
Etnogeneze Čechů započala v 10. století, kdy došlo ke sjednocení západoslovanských kmenů, usídlených od 5. a 6. století na území Čech (Čechové, Děčané, Doudlebi, Charváti, Chebané, Litoměřici, Lučané, Zličané a další), kmenem Čechů pod vládou rodu Přemyslovců. Po připojení Moravy k přemyslovskému státu v první polovině 11. století se začal formovat středověký český „národ“[6] zahrnující i moravské západoslovanské kmeny (sjednocené už na počátku 9. století)[7] a slezské Holasice. Od 13. století započala německá kolonizace českých zemí, jejímž důsledkem bylo prakticky celé pohraničí německojazyčné a několik německých jazykových ostrovů vzniklo i uprostřed českojazyčné oblasti. Počet Čechů, kteří mají částečně německé předky, dosahuje desetitisíců.[8]
[editovat] Historie
Habsburkové se snažili svou moc v Zemích Koruny české upevnit prostřednictvím podpory římskokatolické církve na úkor šlechty. V roce 1618 došlo k povstání českých stavů proti Habsburské vládě, které bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře roku 1620. Následující období bylo pozdějšími vlasteneckými autory nazváno „dobou temna“. V důsledku třicetileté války a vyhnání protestantů ze země, ztratily České země jednu třetinu obyvatel. Také neloajální česká šlechta byla nahrazena cizinci. Habsburkové následně prosazovali politiku důsledné rekatolizace, která vedla k obnovení pozic katolicismu a upevnění jejich vlády. V 18. století začal císař Josef II. prosazovat politiku germanizace, která vedla k ustanovení němčiny jako oficiálního jazyka Rakouské říše a vytlačování češtiny jako mluveného jazyka. O návrat mluvené češtiny mezi široké masy obyvatel se v průběhu národního obrození snažila skupina „národních buditelů“. Proces národního obrození dospěl až k politickým požadavkům vůči Habsburské monarchii, které se týkaly jazykových a občanských práv. Tyto požadavky byly splněny pouze částečně, což vedlo k sílící nespokojenosti obyvatel. Tato nespokojenost byla navíc zesílena důsledky první světové války.
V roce 1918 bylo vyhlášeno nezávislé Československo v němž se Češi spolu se Slováky (Čechoslováci) tvořili majoritu. Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 byly Sudety osídlené převážně německy mluvícím obyvatelstvem připojeny k Nacistickému Německu po obsazení zbytku území Čech a Moravy byl vyhlášen protektorát. Slováci z obavy před obsazením raději vyhlásili nezávislost. Po skončení druhé světové války bylo Československo obnoveno. Nasledoval poválečný odsun Němců z Československa, který ukončil staleté soužití Čechů a Němců v Českých zemích. V opuštěném pohraničí se kromě Čechů začali usazovat Slováci a Romové což vedlo užívání smíšeného dialektu na těchto územích. Desetitisíce Čechů bylo v poválečných letech repatriováno z ukrajinské Volyně a rumunského Banátu. Po Invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 došlo k vlně emigrace z Československa, během níž až 300 000 vysoce kvalifikovaných lidí odešlo za Železnou oponu. V devadesátých letech došlo k dalším repatriacím Čechů z Rumunska, Kazachstánu a také Ukrajiny, kde byli ohroženi následky Černobylské havarie.[zdroj?]
[editovat] Diaspora
- Podrobnější informace naleznete v článcích Čechoameričané a Volyňští Češi.
První česká diaspora vznikla na Ukrajině již ve 13. století kolem Žytomyra na a kolem roku 1600 také kolem Lvova. Vrchol české migrace na Ukrajinu přišel během průmyslové revoluce v letech 1868 až 1880 a směřoval do oblasti Volyňě. Do této oblasti se vystěhovalo 16 tisíc Čechů. Po převzetí moci Bolševiky v Rusku proběhla na Světské části Volyně kolektivizace zemědělství během niž byla Čechům půda zabavena. Během druhé světové války tvořily Volyňští Češi podstatnou část 1. československé samostatné brigády. Po válce proběhly rozsáhlé repatriace Volyňských Čechů do Československa. Na počátku 90. let bylo v důsledku Černobylské havárie zbytkům Volyňských Čechů umožněno vrátit se do vlasti.
Největší česká diaspora je v současnosti ve Spojených státech. K českým kořenům se zde hlásí téměř 1,5 milionů obyvatel. První českou migrační vlnou na území budoucích Spojených států byl příchod Moravských bratři v první polovině 18. století. Moravští bratři byly pokračovateli Komenského Jednoty bratrské. Ještě před Americkou revolucí založili několik osad jako například Savannah v Georgii. Čeští imigranti ve Spojených státech vytvořili mnoho osad ve státech Nebraska, Texas, Oklahoma a Illinois. Největším městem s Českou populací se po Praze a Vídni stalo Chicago.
Nejvýznamnější skupiny obyvatel českého původu mají v Jižní Americe Argentina a Brazílie. V Argentině se k českému původu hlásí 389 000 lidí v Brazílii je to 450 000 lidí. V roce 1956 se pravnuk českého emigranta Juscelino Kubitschek de Oliveira stal 24. prezidentem Brazílie, který mimo jiné stanovil jako cíl vytvoření nového hlavního města Brasília.
Velká skupina lidí českého původu žije také v Chorvatsku hlásí se k ní přes 10 tisíc osob. V Rumunsku se k české národnosti hlásí přibližně 3900 lidi. Překvapivě malá je Česká menšina v Polsku hlásí se k ní jen několik set lidí.
[editovat] Statistika
Většina Čechů žije v České republice. Při sčítání lidu v roce 2011 se k české národnosti přihlásilo 6 732 104 osob, tedy 63,4 % obyvatel ČR.[9] Oproti sčítání lidu z roku 2001 to znamená značný pokles způsobený především nevyplněním nepovinné kolonky národnost. Počet Čechů v jiných státech je odhadován na stovky tisíc až miliony.[zdroj?]
[editovat] Genetika
Podle moderních genetických výzkumů jsou Češi potomci Slovanů, Keltů a Germánů, kteří v průběhu tisíciletí obývali území dnešního Česka.
Češi mají vysokou frekvenci výskytu haploskupiny R1a - 34,2%. Podobně vysoké frekvence výskytu této haploskupiny existují mezi Slovany ve východní Evropě a v Indii.[10]
Podle studie z roku 2000 má 35,6% českých a slovenských mužů Y-DNA haploskupinu R1b[57], která je jinak mezi Slovany vzácná.[11] U Čechů byla také zjištěna vysoká frekvence mutace G551D genu CTFR, způsobující cystickou fibrózu. Podobně vysoké frekvence byly zjištěny v Rakousku a v keltských oblastech ve Walesu, Skotsku, Cornwallu, Irsku a Bretani.[12]
[editovat] Jazyk
- Podrobnější informace naleznete v článku Český jazyk.
Češi hovoří češtinou, západoslovanským jazykem, který má celosvětově 12 milionů mluvčích. Jde o flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům použivá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska /ř. Čeština je oficiálním jazykem České republiky a Evropské unie, také je vzájemně srozumitelná se Slovenštinou a Lužickou srbštinou.
[editovat] Etnografické skupiny
K Čechům jako národu se hlásí mnoho příslušníků etnografických skupin v Čechách (Chodové, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebi) na Moravě (Horáci, Hanáci, Moravští Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši a další) i Slezsku (Goralové).[13] Tyto skupiny se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem. Rozdíly mezi nimi se začaly, zejména po druhé světové válce, stírat, některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují.
[editovat] Moravská a slezská národnost
V roce 1991 se dříve jednotná česká národnost rozložila na českou, moravskou a slezskou. (Národnosti přestaly být úředně předepisovány a vázány striktně na jazyk.)[14] V té době to vyvolalo velké překvapení.[zdroj?] Zatímco při sčítání lidu v roce 1991 se přihlásilo k moravské národnosti 1 362 313 občanů České republiky, tj. 13,2 % obyvatelstva, ve sčítání lidu v roce 2001 došlo výraznému poklesu a k moravské národnosti se hlásilo 380 474 občanů ČR tj. 3,7 % obyvatelstva. Ve srovnání s rokem 1991 se při sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo téměř milion osob opět k národnosti české.[15] Naopak v roce 2011 se podle předběžných výsledků počet občanů, hlásící se k moravské národnosti zvýšil na 630 897 občanů.[16]
K národnosti slezské se v roce 1991 hlásilo 44 446 osob, v roce 2001 10 878 osob a v roce 2011 to bylo 12 231. Navíc k národnosti polské se v ČR při stejném sčítání hlásí 39 269 osob.[17][18]
V současnosti je otázka samostatné moravské národnosti, odlišné od národnosti české, spojována se snahami o nezávislost Moravy. Podle politické strany Moravané je existence zvláštní moravské národnosti jedinou možností, jak tohoto cíle dosáhnout.[19][20] Politická strana Moravané proto požadovala, aby ve sčítání lidu v roce 2011 byla moravská národnost výslovně uvedena na sčítacích arších.[21] ČSÚ odmítl vyhovět (a vůbec předvyplnit nějakou národnost, protože by se tak zvýhodňovala před ostatními).[22] Strana pokračuje ve svých snahách přimět obyvatele Moravy, aby se přestali hlásit k Čechům.
[editovat] Literatura
- FIALOVÁ, Ludmila; HORSKÁ, Pavla; KUČERA, Milan a kol. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha : Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0720-0.
- MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka. Praha : Melantrich, 1969 (první vydání z roku 1895).
- TŘEŠTÍK, Dušan. Češi a dějiny v postmoderním očistci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-786-5.
- HUBINGER, Václav; HONZÁK, František; POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa (Malé encyklopedie). Praha : Mladá fronta, 1985.
- HOLÝ, Ladislav. Malý český člověk a velký český národ : národní identita a postkomunistická transformace společnosti. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. ISBN 80-85850-97-4. S. 209.
- TYRŠOVÁ, Renáta. Lidový kroj v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Praha : Topič, 1918. Dostupné online.
[editovat] Reference
- ↑ http://notes2.czso.cz/cz/sldb2011/cd_sldb2011_11_12/index_html_files/PVCR062.pdf
- ↑ [1]
- ↑ Statistics Canada, [cit. 2008-04-25]. [[zdroj?] Dostupné online.] (anglicky)
- ↑ http://www.statistics.sk/webdata/scitanie/def_sr/run.html
- ↑ http://www.cso.ie/en/statistics/population/personsusuallyresidentandpresentinthestateoncensusnightclassifiedbynationalityandagegroup/
- ↑ Z nedostatku vhodnějšího pojmenování se používá tento novodobý termín, ovšem v uvozovkách nebo ve spojení „středověký národ“, aby se do středověké reality nezanášely anachronické pojmy, související až s moderním nacionalismem
- ↑ Hubinger a kol. (1985), str. 70
- ↑ Ethnic German Minorities in the Czech Republic, Poland and Slovakia (anglicky)
- ↑ [2]
- ↑ F. Luca, F. Di Giacomo, T. Benincasa et al., "Y-Chromosomal Variation in the Czech Republic," American Journal of Physical Anthropology 132:132–139 (2007).
- ↑ O. Semino et al, The genetic legacy of paleolithic Homo sapiens sapiens in extant Europeans: a Y chromosome perspective, Science, vol. 290 (2000), pp. 1155-59.
- ↑ Doc. Dr. Milan Macek, CSc., Dr. Milan Macek ml., Dr. Alice Krebsová, Doc. Dr. V. Vávrová, DrSc. ,Centrum pro diagnostiku a léčbu cystické fibrosy, RELATIVNĚ VYSOKÝ VÝSKYT MUTACÍ G551D A CFTRDEL21KB CFTR GENU V ČESKÉ REPUBLICE U PACIENTŮ S CYSTICKOU FIBROSOU OBJEKTIVNĚ PROKAZUJE, ŽE NAŠE POPULACE JE SLOVANSKÉHO A KELTSKÉHO PŮVODU. Dostupné on-line
- ↑ Hubinger a kol. (1985), str. 69
- ↑ „Ve sčítáních 1970, 1980, 1991 se národností rozuměla příslušnost k národu nebo k národnosti, přičemž bylo ponecháno každému, aby národnost zapsal podle svého vlastního přesvědčení. ... Svým způsobem mělo výjimečné postavení (z hlediska dlouhodobého) sčítání z roku 1991. Nikoliv snad změnou trendů a objektivních demografických faktorů, ale společenskou atmosférou... První sčítání po revoluci v roce 1989 dalo občanům po dlouhých letech možnost vyjádřit svobodně své postoje a názory. Projevilo se to zejména v otázkách národnosti a náboženského vyznání, mimo jiné velmi bouřlivou diskusí nad možností uvádět v zápisu o národnosti samostatně národnost moravskou a slezskou. Sčítací arch umožňoval hned od počátku jakýkoliv zápis národnosti zcela bez omezení. ... Úzkou vazbu na národnost má zjišťování mateřského jazyka, před 2. světovou válkou byla vazba jazyka a národnosti velmi významná... “ – in: Národnosti v ČR od r. 1921 (článek z listopadu 2007 na stránkách ČSÚ)
- ↑ Český statistický úřad: Základní informace o vývoji obyvatelstva, domácností, domů a bytů, část 5. Národnost a mateřský jazyk
- ↑ [http://www.denik.obce.cz/clanek.asp?id=6524495
- ↑ Národnost a Mateřský jazyk publikováno ČSÚ
- ↑ Český statistický úřad: Základní informace o vývoji obyvatelstva, domácností, domů a bytů, část 5. Národnost a mateřský jazyk
- ↑ http://www.moravane.cz/index.php?aktNum=3
- ↑ http://www.moravane.cz/prohlaseni.php
- ↑ http://www.moravane.cz/index.php?aktNum=3
- ↑ Moravané kolonku neobhájili. Ke sčítání lidu chystají kampaň – článek z prosince 2010 v LN
[editovat] Související články
|
||||||||
[editovat] Externí odkazy
- Čechové či Češi? – jazykovědný rozbor V. Flajšhanse v časopise Naše řeč 16/1932
