Čechoslovakismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čechoslovakismus znamená politickou či kulturněpolitickou koncepci, která vychází z představy o existenci československého národa, který je složen z Čechů, hovořících českým jazykem, a Slováků, hovořících slovenským jazykem.
Čechoslovakismus se objevil již v 19. století a za první světové války byl základem národního osvobození Čechů a Slováků a základem pro vytvoření společného československého státu. Bez koncepce čechoslovakismu by nebylo možné požadovat vytvoření samostatného státu.
Za hlavní představitele jsou považováni tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk, Eduard Beneš a Vavro Šrobár.
Po vzniku ČSR se stal čechoslovakismus státní doktrínou, která byla zakotvena v ústavě z roku 1920. Z politického a národnostního hlediska bylo uzákonění jednoho (československého) národa nutností, neboť na území Československa byly jiné početné národností menšiny, a to dokonce silnější než menšina slovenská, pro kterou spojení do značné míry vytvářelo prostor pro emancipaci slovenského národa, kterému ještě před válkou hrozila úplná maďarizace. Postupně se však stal překážkou pro dovršení slovenské národní seberealizace.[1] Bez čechoslovakismu by tak neexistoval výrazný většinový národ. Odpůrci čechoslovakismu byli především komunistická strana a slovenští autonomisté. Proces odmítání čechoslovakismu byl završen v roce 1968 ústavním zákonem o československé federaci dvou národních republik – české a slovenské socialistické republiky, tvořících spolu ČSSR.
[editovat] Související články
- Clevelandská dohoda, Pittsburská dohoda, Washingtonská deklarace, Martinská deklarace, Vídeňská arbitráž
- Dějiny Československa
- Tomáš Garrigue Masaryk
[editovat] Reference
- ↑ Doc. PhDr. Vladimír Nálevka, CSc., Světová politika ve 20. století, I. díl, str. 16, ISBN 80-902261-4-0
